Městský soud v Praze 28 Co 86/2026-83 – Společné jmění manželů

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti stanovené rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 27. 4. 2021, č. j. , spisová značka, , k žalované , Jméno žalované, , narozené dne , Datum narození žalované, , s účinností dne podání žaloby (výrok I.) a uložil žalobci, aby zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 9 750 Kč (výrok II.).2. Žalobce žalobu podanou dne 26. 6. 2025 odůvodnil tím, že v současné chvíli je žalovaná schopna se sama živit, neboť nesplňuje základní podmínku pro placení výživného, a to prezenční studium jako soustavná příprava na budoucí povolání.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pracovala v , právnická osoba, ., v rámci dohody o pracovní činnosti, od 1. 10. 2025 zahájila žalovaná denní studium na , právnická osoba, a v současné chvíli studuje již jen formou prezenčního studia, kombinovaná forma byla ukončena. Žalobu považuje za nemorální, a spíše představuje formu pomsty žalobce vůči ní, neboť svědčila ve věci vypořádání společného jmění manželů jejích rodičů, žalobce o ni nejeví prakticky žádný zájem, nepřispívá ničeho nad rámec výživného, ač má snahu s ním komunikovat.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování na základě skutečností zjištěných z jednotlivých důkazů uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, se kterými odvolací soud plně souhlasí, a proto na ně odkazuje, s poukazem na § 911 odst. 1, § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 o. z. v daném případě uzavřel, že nejsou dány pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované a žalobu zamítl, když vyšel z níže uvedených úvah a dospěl k následujícím závěrům.5. Žalobce je otcem žalované a na základě rozhodnutí soudu jí od 1. 9. 2020 hradí výživné ve výši 8 500 Kč měsíčně. Žalovaná pracovala v rámci dohody o pracovní činnosti u , právnická osoba, ., přičemž v měsíci dubnu si vydělala částku 6 523 Kč, v měsíci květnu částku 8 751 Kč, v měsíci červnu částku 6 364 Kč, v měsíci červenci částku 1 620 Kč a v měsíci srpnu částku 7 796 Kč. Žalovaná studovala na , právnická osoba, , a to od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 a od 1. 9. 2025 do 19. 9. 2025, přičemž se jednalo o kombinovanou formu výuky, která probíhala ve čtyřech víkendových blocích v , adresa, , kdy za školní rok 2024/2025 získala celkem 49 kreditů. Od 1. 10. 2025 žalovaná studuje pouze formou prezenčního studia bakalářský program na , právnická osoba, , kdy za studium uhradila školné ve výši 50 000 Kč.6. Poslední úprava výživného proběhla od 1. 9. 2020, v době, kdy byla žalovaná ještě nezletilá, přičemž zletilosti dosáhla dne , datum, . Po úspěšném složení maturitní zkoušky žalovaná nejprve studovala vysokou školu v kombinované formě studia, při studiu si přivydělávala v rámci dohody o pracovní činnosti u společnosti , právnická osoba, .7. Žalovaná se stala dne 1. 9. 2024 studentkou kombinovaného studia oboru na , právnická osoba, v , adresa, , přičemž toto studium ukončila dne 19. 9. 2025. Od 1. 10. 2025 studuje vysokou školu v prezenční formě studia (školné činí 50 000 Kč), které pokračuje doposud, čímž se připravuje na budoucí povolání.8. Bylo dostatečně prokázáno, že se žalovaná v rozhodném období soustavně připravovala na své budoucí povolání. Tato cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání ve své podstatě totiž představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Na tomto závěru ničeho nemění ani to, že žalovaná svá první vysokoškolská studia nakonec řádně nedokončila. Stav odkázanosti žalované na výživu ze strany žalobce tak v rozhodném období byl dán.9. Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a dát mu tím dostatečné možnosti pro osobní rozvoj a co nejlepší zapojení do pracovního procesu. Studující dítě má zase povinnost se na toto povolání cílevědomě a soustavně připravovat. Za situace, kdy studium potomka nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, a nelze očekávat úspěšné dokončení studia, není možné po rodiči spravedlivě požadovat, aby výživné nadále platil.10. V projednávaném případě cílevědomost žalované lze spatřit, byť otec tvrdil, že si kombinovanou formou výuky žalovaná prodlužovala mládí, příp. že se studiem na soukromé škole snaží ulehčit si samotné studium oproti studiu na veřejné vysoké škole.11. Příprava žalované na budoucí povolání je konzistentní, neboť jednak si vybírala stále stejný typ školy, jednak si řádně plnila své studijní povinnosti i při kombinované formě studia, byť ne ve všech částech byla úspěšná, a zároveň si přivydělávala prací v , právnická osoba, . Tato brigáda má spojitost s oborem, který se žalovaná rozhodla studovat. Klíčová je tedy účelnost studia, neboť si vybrala vysokou školu s programem , obor, , tedy obor zaměřený jak na , obor, , tak na , obor, , kdy praxe v , právnická osoba, jí umožňovala propojení studia a práce ve stejném oboru, který studovala, čímž v podstatě naplnila účel kombinované formy studia.12. Pokud jde o soustavnost studia, žalovaná studovala soustavně, a pokud měnila vysokou školu, další školní rok jí plynule navazoval. Kombinovanou formu výuky ukončila dne 19. 9. 2025 a na prezenční studium nastoupila od 1. 10. 2025. Nelze tedy spatřit záměr nestudovat, či úmysl žalované užívat si volný čas. I když žalovaná při kombinovaném studiu neuspěla ve všech zapsaných předmětech, nelze říct, že by vysokou školu studovala jen proto, aby si “prodloužila mládí“, či aby měla status studenta, naopak je vidět snaha žalované o dokončení veškerých předmětů v daných semestrech. Pokud žalobce tvrdil, že si žalovaná opakovaně nezapsala předměty, ve kterých nebyla úspěšná, lze podotknout, že si tyto předměty může znovu zapsat v dalším semestru, v podstatě bývá běžné, že pokud student neuspěje v předmětu zapsaném v letním semestru, je možné si jej znovu zapsat zase v letním semestru, nikoliv v následujícím zimním semestru. Získaný počet kreditů pak hovoří o tom, že se žalovaná na studium připravovala a snažila se v zapsaných předmětech uspět, byť se to ne v každém z nich podařilo. Ani fakt, že si žalovaná pro své studium vybrala soukromou vysokou školu, ve které se platí školné, a na studenty jsou jiné nároky, než na vysokých školách veřejných, nesvědčí o tom, že by byla žalovaná schopna se sama živit a nepřipravovala se soustavně na své budoucí povolání. Soukromé vysoké školy jsou až na pár výjimek uznávané stejným způsobem, jako veřejné vysoké školy.13. Základní podmínkou schopnosti sám se živit by tedy měla být skutečnost, že dítě je schopno samo se živit vlastní prací, vlastním přičiněním. Byť si žalovaná přivydělává prací v , právnická osoba, ., není schopna takových výdělků, aby byl dán důvod pro zrušení vyživovací povinnosti, neboť u ní probíhá soustavná příprava na budoucí povolání, kdy úspěšné absolvování vysoké školy jí jistě pomůže dosáhnout lépe ohodnoceného zaměstnání. Pokud žalobce v rámci svých tvrzení počítal, kolik peněz je žalovaná schopna si vydělat, jestliže by naplnila maximální možnou časovou dotaci, kterou jí umožňuje dohoda o pracovní činnosti, pak žalovaná si rozkládá pracovní povinnosti tak, aby byla schopna zkoordinovat je se svými studijními povinnostmi. Navíc v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno ničeho, co by svědčilo o tom, že žalovaná bude v práci pokračovat i v současné době, kdy nastoupila na prezenční formu výuky.14. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že výše měsíčního výdělku žalované ani v jediném z doložených měsíců nedosahovala výše minimální mzdy, a nelze mít za to, že by jí tento příjem stačil k pokrytí životních nákladů. Pokud žalobce tvrdil, že žalovanou finančně podporuje matka a babička, lze doplnit, že schopnost sám se živit nemůže být vyvozována ze získání majetkového prospěchu, event. příjmů z jiných zdrojů nebo jiných příčin.15. Pokud žalobce argumentoval, že se ze strany žalované v případě studia na soukromé vysoké škole jedná o tzv. „studium pro studium“, je třeba zdůraznit, že rozhodování o výživném musí odpovídat vždy stavu, který existuje v době, kdy je rozhodnutí vydáno (srov. § 154 o. s. ř.). V této souvislosti je nutno akcentovat, že žalobce navrhl zrušení vyživovací povinnosti ode dne 26. 6. 2025, přičemž v této době žalovaná studovala vysokou školu v kombinované formě studia a k tomu si (v omezeném rozsahu) přivydělávala v , právnická osoba, . Za daného skutkového stavu by bylo lze v teoretické rovině (tak jak žalobce navrhoval) zkoumat, zda žalovaná plně využívala své možnosti stran vlastní obživy. V projednávané věci však došlo ke změně okolností, když žalovaná doložila, že od 1. 10. 2025 začala studovat soukromou vysokou školu v prezenční formě studia. V tomto ohledu pak není možné žádným způsobem hodnotit, zda žalovaná studuje efektivně a cílevědomě (tj. zda se studiu věnuje s dostatečnou péčí a zda dosažené studijní výsledky potvrzují skutečný zájem žalované o daný obor), neboť k takovému závěru nelze při samotném zahájení studia žádným způsobem dospět; jednalo by se o závěr předčasný. Žalovaná přitom od ukončení středoškolského vzdělání dle zvoleného navazujícího studia prohlubuje své vzdělání v oboru , obor, .16. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaná se, namísto aby využila možnosti studovat veřejnou vysokou školu, rozhodla pro studium soukromé vysoké školy, nelze přisvědčit, že by tato okolnost sama o sobě vyústila v závěr o nesoustavné přípravě na budoucí povolání. Ani zvolená forma a způsob studia nemůžou sami o sobě svědčit o „absenci cílevědomosti“ a „prodlužování mládí“. Tento závěr je předčasný s ohledem na skutečnost, že přístup žalované k plnění studijních povinností za současné situace nelze přezkoumat. Posuzovacím kritériem je přitom účelovost a soustavnost přípravy, nikoliv právní režim zvolené vysoké školy.17. Žalovaná se tedy po celé rozhodné období soustavně připravovala na budoucí povolání, a proto nebyly shledány podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti ani ke dni podání žaloby.18. Lze tak shrnout, že v rozhodném období žalovaná soustavně prohlubovala vzdělání v oboru , obor, /, obor, : nejprve kombinovaně (prokazatelná studijní zátěž a s tím související dosažený počet kreditů), následně prezenčně. Taková příprava je společensky akceptovanou alternativou k výkonu práce. Z dosažených příjmů nelze dovodit schopnost žalované samostatné obživy; navíc při prezenční formě studia nelze předpokládat pokračování práce ve stejném rozsahu.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.20. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém vyjádřil domněnku, že soud prvního stupně nesprávně odmítl provedení důkazů spočívajících ve výslechu žalované za účelem objasnění okolností jejího dosavadního studia po dosažení plnoletosti a že odmítl prověřit, zda žalovaná nemá u , právnická osoba, a zdravotní pojišťovny žalované další zdanitelné příjmy, jakož i vyžádat si výpisy z jejího bankovního účtu k objasnění financování jejích životních nákladů. Namítl pak, že napadený rozsudek naprosto pominul část dosavadního studia žalované, která nejprve studovala prezenční studium na , právnická osoba, v , adresa, . K tomu dodal, že nespatřil žádný odborný důvod k ukončení prezenčního studia na , právnická osoba, za účelem prohloubení znalostí a změnu univerzity na , právnická osoba, , vyjma vyšším školným uhrazené úlevy ve studiu. V tomto ohledu uvedl, že žalovaná podle doložených dokumentů nestuduje ve studijním programu, který je požadavky srovnatelný s veřejnými vysokými školami, ale že si vybrala a nechala matkou uhradit studium ve vyšším programu, kde za vyšší školné dostává možnost neplnit žádná předem daná studijní kritéria, která jsou běžná na veřejných vysokých školách. Podle jeho názoru díky odmítnutí objasnění financování životních nákladů žalované nebylo možné zjistit, jaké jsou ve skutečnosti životní náklady žalované a z jakých zdrojů jsou financované. Poukázal přitom na to, že žalovaná bydlí v domě v SJM, kde jeho rozdělení probíhá spornou cestou a že žalovaná užívá tento dům výlučně se svou matkou, přičemž mu brání ve vstupu do domu a celé řízení o vypořádání SJM maximálně protahují. Vytkl dále soudu prvního stupně, že v řízení nebyly zohledněny veškeré okolnosti týkající se studia žalované, kdy nebylo zohledněno postupné ukončování jednotlivých studií a že nebylo přihlédnuto k tomu, že kombinované studium na , právnická osoba, v , adresa, je časově velmi nenáročné, které tak umožňuje žalované vyšší pracovní zapojení. Dále nesouhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť dle jeho mínění k datu podání žaloby nebyly splněny podmínky pro přiznání výživného žalované. Navrhl tedy, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby jeho žalobě bylo vyhověno.21. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s odůvodněním, že stále studuje na vysoké škole, a to formou prezenčního studia.22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.23. Odvolací soud souhlasil s důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí žalobcova návrhu na doplnění dokazování (vyžádáním si informací o dalších zdanitelných příjmech žalované od , právnická osoba, a z čeho jsou financovány její náklady; vyžádáním si výpisů z bankovního účtu žalované vedeného u společnosti , právnická osoba, ., po dobu studia na vysoké škole, vyžádání si informace o tom, kde žalovaná skutečně bydlí; účastnický výslech žalované), neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán.24. Odvolací soud však podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování ohledně aktuálního studia žalované.25. Z potvrzení o studiu ze dne 10. 6. 2026 odvolací soud zjistil, že žalovaná je studentkou , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a to do 17. 9. 2025 v programu „Bakalářský program , název, s prezenční formou studia.26. Z přehledu studia žalované od , právnická osoba, ., odvolací soud zjistil, že žalovaná absolvovala předměty „, Předmět, “ dne 7. 4. 2026; „, Předmět, “ dne 15. 4. 2026; „, Předmět, “ dne 15. 4. 2026; „, Předmět, “ dne 18. 5. 2026; „, Předmět, “ dne 7. 4. 2026; dále napsala esej „, název, „ dne 26. 1. 2026.27. Na základě takto doplněného skutkového stavu, s přihlédnutím k rozhodným skutečnostem prokázaným již v rámci dokazování v řízení před soudem prvního stupně, které byly uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně uzavřel, že nejsou dány pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované.28. Odvolací soud totiž plně souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že se žalovaná po celé rozhodné období soustavně připravovala na budoucí povolání, kdy si soustavně prohlubovala vzdělání v oboru , obor, /, obor, , a to nejprve kombinovaně, když v současně době řádně pokračuje ve studiu v prezenční formě, přičemž se jedná o přípravu společensky akceptovanou alternativou k výkonu práce, a to vše za stavu, kdy z dosažených příjmů nebylo lze dovodit schopnost žalované samostatné obživy a při prezenční formě studia ani nelze předpokládat pokračování práce ve stejném rozsahu.29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, a který odpovídal výsledku řízení.30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě měla žalovaná v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž jí vznikly náklady řízení za její právní zastoupení, přičemž jako důvodně a účelně provedený úkon odvolací soud posoudil účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 7. 2026, kdy byly doloženy listinné důkazy o aktuálním studiu žalované, které nebyly k dispozici při prvním nařízeném jednání odvolacího soudu dne 10. 6. 2026. Náklady žalované tedy sestávaly z odměny advokátky za jeden úkon ve výši 1 500 Kč podle § 9 odst. 2, ve spojení s § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), a za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy 1 950 Kč.