29 Co 12/2024-113 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně vyhověl žalobě co do částky 494 104,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5% ročně z částky 494 104,32 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení (výrok I.), co do částky 5 653 080,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5% ročně z částky 5 653 080,72 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení ji zamítl (výrok II.). Žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 152 002,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.).2. Žalobkyně opírá svůj nárok o skutečnost, že žalovaná jako konkursní správkyně státního podniku , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalované B, (dále jen „úpadce“) dne 31. 12. 2006 neprávem sepsala do konkursní podstaty úpadce pozemek parc. č. , číslo, zapsaný u Katastrálního úřadu pro , adresa, – katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, na listu vlastnictví , číslo, pro katastrální území , adresa, s právem hospodaření pro , orgán, (dále také jen „Pozemek“). Žalobkyně podala žalobu o vyloučení Pozemku z konkursní podstaty dne 27. 3. 2007, Městský soud v , adresa, o ní vedl řízení sp. zn. , spisová značka, , které skončilo rozsudkem Vrchního soudu v , adresa, ze dne 25. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , právní moci nabyl dne 6. 1. 2021. V průběhu tohoto řízení na návrh žalované příslušný katastrální úřad s účinností ke dni 23. 10. 2008 zapsal uvedený pozemek na list vlastnictví č. , číslo, s právem hospodaření pro , právnická osoba, . Žalovaná uzavřela dne 23. 6. 2008 s účinností od 1. 8. 2008 nájemní smlouvu (mimo jiné) o Pozemku se společností , právnická osoba, Na základě pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, byl pozemek vyňat z konkurzní podstaty úpadce. , orgán, rozhodlo o tom, které organizační složce ČR náleží právo hospodaření s pozemkem opatřením ze dne 13. 8. 2021. Žalobní nárok z titulu bezdůvodného obohacení spočívá v nájemném, které žalovaná utržila za pozemek ve výši 6 147 185,04 Kč v období od 1. 7. 2008 do 6. 1. 2021, a to v období od 1. 7. 2008 do 6. 3. 2013, kdy výměra pozemku byla 28 797 m2, činilo 39 163,92 Kč za měsíc (+ DPH) a v období od 7. 3. 2013 do 6. 1. 2021, kdy výměra pozemku byla po zápisu oddělovacího geometrického plánu 22 707 m2, činilo 30.881,52 Kč za měsíc (+ DPH). Dne 21. 1. 2022 žalobkyně žalované zaslala výzvu k úhradě částky ve výši 6.147.185,04 Kč. Žalované byla předžalobní výzva doručena dne 21. 2. 2022, od následujícího dne požaduje žalobkyně úrok z prodlení. Žalobkyně podala žalobu o zaplacení částky 6 147 185,04 Kč s příslušenstvím dne 6. 9. 2022.3. Žalovaná v obraně proti žalobě vznesla námitku promlčení. Tvrdila, že žalobkyni vzniklo právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení bezprostředně poté, kdy byl Pozemek sepsán do konkurzní podstaty úpadce. Veškeré nároky žalobkyně za období do 6. 9. 2019 jsou tak promlčeny. Nadto uvedla, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, resp. tento nárok lze považovat za zjevné zneužití práva žalobkyní, neboť žalobkyně se dříve smluvně zavázala bezúplatně převést právo hospodaření k pozemku na úpadce a tento závazek nesplnila.4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, dále provedl dokazování listinami, z nichž vyvodil skutková zjištění. Skutkové okolnosti nebyly mezi účastníky sporné, spor se vedl o to, kdy začala žalobkyni plynout subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění nároku a zda je uplatnění nároku žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Po právní stránce soud I. stupně věc hodnotil dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), jako bezdůvodné obohacení. Ohledně promlčení učinil závěr, že část nároku žalobkyně za období od 1. 7. 2008 do 6. 9. 2019 je promlčena, neboť žalobkyně se mohla domáhat vydání bezdůvodného obohacení poté, kdy žalovaná zahrnula předmětný pozemek do majetkové podstaty úpadce. K převodu práva hospodaření s předmětným pozemkem z žalobkyně na úpadce nikdy nedošlo. Rozhodnutí ve věci vylučovací žaloby nezasahuje do hmotného práva, v důsledku něj nedošlo k žádné změně hmotněprávního vztahu. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy. Soudy již v řízení o vylučovací žalobě dospěly k závěru, že z titulu hospodářských smluv, jimiž žalovaná argumentovala, nesvědčí úpadci právo hospodaření k předmětnému pozemku. Úpadci svědčilo jen právo jej užívat. Předmětnými hospodářskými smlouvami byl deklarován úmysl smluvních stran uskutečnit převod předmětného pozemku v budoucnu. Soud I. stupně nesouhlasil s argumentem, že úpadci, potažmo žalované vzniklo legitimní očekávání, že žalobkyně k převodu předmětného pozemku přistoupí.5. Na podkladě popsaných úvah soud I. stupně žalobě vyhověl ve výši odpovídající nájemnému utrženému za předmětný pozemek za nepromlčené období 16 měsíců, a to bez požadované DPH. Měl za to, že částka odpovídající DPH žalobkyni jako nárok z bezdůvodného obohacení nenáleží, neboť ji žalovaná z obdrženého nájemného odvedla správci daně. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), tak, že přiznal žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 84%, a to dle vyhlášky. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.6. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl v plném rozsahu a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně. Konkrétně zdůraznila, že příslušný katastrální úřad provedl zápis práva hospodařit k předmětnému pozemku zpět na , orgán, dne 15. 10. 2021 s účinky ke dni 13. 8. 2021 až na základě opatření , orgán, o určení příslušnosti hospodařit s majetkem České republiky ze dne 13. 8. 2021, č. j. , spisová značka, . Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 702/2002, z něhož vyplynul následující závěr: „Počátkem promlčení doby při bezdůvodném obohacení je den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Není při tom rozhodné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět dříve.“ Z ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), vyplývá, že pro počátek subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví o okolnostech, které jsou rozhodující pro uplatnění jeho práva. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že v tomto případě je počátkem subjektivní promlčecí doby rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, ze dne 25. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 6. 1. 2021, nikoli samotné zahrnutí předmětného pozemku do konkursní podstaty úpadce. Žalobkyně rovněž soudu I. stupně vytkla, že nevzal v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012, z něhož vyplývá, že vyzní-li spor o příslušnost sepsaného majetku ke konkursní podstatě ve prospěch osoby (jejíž majetek byl po určitou dobu sepsán v konkursní podstatě a tam užíván), může se tato osoba domáhat úspěšně žalobou podanou vůči správci konkursní podstaty vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že v konkursní podstatě byla po určitou dobu zahrnuta věc, jež do ní nenáležela. Přitom posouzení, zda a v jakém rozsahu budou této osobě vydány též plody a užitky nabyté z bezdůvodně užívaného (sepsaného) majetku, bude závislé na posouzení, zda byly nabyty v dobré víře. Po dobu řízení o vyloučení předmětného pozemku z konkursní podstaty v trvání 13 let měla žalobkyně za to, že nemá aktivní legitimaci k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Proto podle jejího přesvědčení nemohlo dojít k promlčení jejího nároku, po tuto dobu se měla promlčecí doba stavět. Až po určení, že pozemek nenáleží do konkursní podstaty úpadce, bylo možné nárok úspěšně vznést.7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí proti žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Konkrétně uvedla, že se v posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na bezdůvodné obohacení ztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. platí, že pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je nabyl, přičemž vyžadována je skutečná (prokázaná) vědomost oprávněného, tj. skutkových okolností, z nichž lze vznik práva z bezdůvodného obohacení dovodit. Skutkovou okolností, která založila vědomost o získání bezdůvodného obohacení na straně úpadce, je zahrnutí předmětného pozemku do majetkové podstaty úpadce, nejpozději den, kdy žalobkyně podala vylučovací žalobu. Odmítla úvahu, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí ode dne právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v , ad