30 Co 146/2026-180 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 29.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, jakož i zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč (výrok I.); dále byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 13.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13.200 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok II.); konečně soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 16.377 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v jehož rámci žalobce tvrdil, že žalované na základě předchozí dohody poskytoval výuku jazyků, práce na reklamní kampani a vedení testů a pohovorů. Sazba za výuku lekce byla domluvena mezi ním a žalovanou v souladu se sazebníkem. Žalobce na odměnu za odučené hodiny dne 8. 3. 2025 vystavil fakturu č. , číslo, , znějící na částku 11.000 Kč splatnou dne 15. 3. 2025, dále dne 1. 4. 2025 vystavil fakturu č. , číslo, , znějící na částku 18.600 Kč splatnou 15. 4. 2025 a konečně dne 25. 5. 2025 vystavil fakturu č. , číslo, , znějící na 13.200 Kč se splatností 2. 6. 2025. Fakturu č. , číslo, žalobce zaslal žalované ve třech verzích, když verze 1 zahrnovala veškeré dosud nezaplacené faktury a služby dosud nefakturované, a to v závislosti na ukončení spolupráce žalobce s žalovanou. Verze 2 faktury č. , číslo, byla vystavena žalobcem jako pokus o smírné vyřešení sporu mezi stranami, když v této verzi faktury snížil požadovanou částku o 15 %. V rámci řízení žalobce nárokuje úhradu faktury č. , číslo, pouze za poslední dodané služby (konečná verze 3). Žalovaná žalobci ničeho neuhradila, a to ani po zaslané předžalobní výzvě právního zástupce žalobce. Žalobce v řízení kromě zaplacení odměny za odvedené prací ve výši celkem 42.800 Kč, to společně s příslušnými úroky z prodlení, požaduje po žalované i náhradu nákladů spojenou s uplatněním každé jedné pohledávky, která dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí celkem 3.600 Kč.3. Žalovaná nárok žalobce nejprve zcela neuznala a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta. V průběhu řízení žalovaná ve vztahu k nárokům z faktur č. , číslo, a č. , číslo, uvedla, že souhlasí s rozsahem žalobcem vyúčtované výuky, jakož i s vyúčtovanými částkami. Žalovaná však nadále sporovala nárok z faktury č. , číslo, . S ohledem na spornost nároku ze třetí z faktur, jakož i s ohledem na vyhrocení následných vztahů, žalovaná výslovně odmítla jako nedůvodné zaplatit i ty z nároků, které sama jinak považuje za nesporné.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku předně popsal jednotlivá skutková zjištění, která čerpal z nesporných tvrzení účastníků řízení a z provedených listinných důkazů (srovnej odstavce 3 až 10 napadeného rozsudku). Dospěl pak ke skutkovému závěru, že žalobce v souladu s ústní dohodou stran v roce 2025 vyučoval český jazyk pro studenty žalované a vykonával další s tím související činnosti. Žalobce za uskutečněnou výuku českého jazyka za měsíc únor 2025 vystavil fakturu č. , číslo, znějící na částku 11.000 Kč, a to za 11 lekcí, když jedna lekce byla za částku 1.000 Kč. Za měsíc březen 2025 žalobce vystavil fakturu č. , číslo, znějící na částku 18.600 Kč za výuku českého jazyka, a to za 15 lekcí, když jedna lekce byla za částku 1.240 Kč. Žalobce faktury zaslal žalované, která zprávou ze dne 8. 6. 2025 a následně i dne 25. 5. 2025 stvrdila počet lekcí a účtovanou cenu lekcí a přislíbila brzké proplacení, nicméně žalobci za odučené lekce českého jazyka ničeho neuhradila. Žalovaná provedení výuky (odvedení práce) a účtovanou odměnu za měsíc únor a březen 2025 před soudem prvního stupně uznala, což vyplývá i z e-mailové komunikace účastníků, tedy uvedla že rozsah a účtovaná odměna jsou v souladu s dohodou účastníků. Na toto plnění však žalobci nic nezaplatila. Následně žalobce za měsíc duben 2025 vystavil fakturu č. , číslo, znějící na částku 13.200 Kč za práce na reklamní kampani za 1 hodinu po 1.000 Kč, vedení pohovorů na pozici garanta a práce k akreditaci za 1 hodinu po 1.000 Kč, individuální lekce 1/5-25/5 za 1 hodinu po 1.600 Kč, vedení testu nanečisto 18/5 za 1 hodinu po 1.500 Kč a vedení kurzu B1 od 5/5 do 26/5 dorovnání nezaplacené části kurzu za 18 hodin po 450 Kč. Žalovaná rozporovala fakturu č. , číslo, a žalobci ji neproplatila. Uvedla, že plnění tam uvedená byla zčásti již proplacena (kurz B1) a zčásti nebyla vůbec objednána ani poskytnuta ze strany žalobce. Žalobce měl s žalovanou neshody, které zapříčinily ukončení spolupráce v měsíci květnu roku 2025.5. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na relevantní právní úpravu [§ 1746 odst. 2 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)] shledal, že na posuzovaný právní vztah dopadají ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. upravující institut tzv. nepojmenovaných smluv, neboť strany spolu v roce 2025 uzavřely ústní dohodu, na základě které žalobce pro žalovanou vyučoval český jazyk a vykonával s tím související činnosti a žalovaná se zavázala mu za tuto činnost vyplácet odměnu. Žalobce za měsíc únor 2025 odučil 11 lekcí jazyka, přičemž jedna lekce byla v sazbě 1.000 Kč, a v měsíci březnu 2025 žalovaný zajistil výuku 15 lekcí jazyka s hodinovou sazbou 1.240 Kč za lekci. Žalovaná potvrdila, jak v písemné komunikaci (zpráva ze dne 8. 3. 2025 a ze dne 25. 5. 2025) se žalobcem, tak opakovaně při jednání před soudem prvního stupně, že rozsah (počet hodin) a cena za výuku jazyka, které žalobce vyúčtoval fakturami č. , číslo, a č. , číslo, , odpovídají dohodě stran. Nebyl tak důvod tuto nespornou skutečnost dále prokazovat a zatěžovat soudní řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je v prodlení s úhradou faktury č. , číslo, znějící na částku 11.000 Kč a faktury č. , číslo, znějící na částku 18.600 Kč. Jako důvodný byl dle § 1970 o. z. shledán i nárok žalobce na úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11. 000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, tedy ode dnů následujících po dnech splatnosti faktur č. , číslo, a č. , číslo, . Výše úroků z prodlení byla stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Konečně soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na náklady spojené s uplatněném pohledávky v celkové výši 2.400 Kč (1.200 Kč za pohledávky vyplývající z každé jedné z faktur), jejich výše též vyplývá z vládního nařízení.6. Soud prvního stupně dále shledal, že žalobce ani přes výzvy a poučení o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) nekonkretizoval položky, na které vystavil fakturu č. , číslo, , ani nenavrhl důkazy k jejich prokázání (tj. že činnosti provedl a v jakém rozsahu), přičemž žalovaná nároky z dané faktury sporovala v celém rozsahu. Soud prvního stupně se tak blíže nezabýval jednotlivými položkami faktury, cenou, sazbou a počtem hodin a v této části žalobu zamítl, tj. ohledně nároku na zaplacení 13.200 Kč s požadovaným příslušenstvím, jakožto i nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč.7. Žalovaná včasným odvoláním napadla výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, to však výlučně ve vztahu k té jeho části, kterou bylo rozhodnuto o její povinnosti k zaplacení úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a z částky 18.600 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, jakož i napadla nákladový výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná namítala, že úrok z prodlení není přiznán po právu, neboť žalovaná ve skutečnosti nikdy nesporovala žalobcův nárok na zaplacení odměn v rozsahu faktur č. , číslo, a , číslo, . Důvodem jejich nezaplacení dle žalované totiž byl spor ohledně nároků z faktury č. , číslo, , pročež žalovaná zdůraznila předčasnost soudního sporu, kterého proto ve skutečnosti nebylo třeba, což nebylo soudem prvního stupně adekvátně zohledněno. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak soud prvního stupně vyšel výlučně z aritmetického poměru přiznaných a zamítnutých částek, tedy nezohlednil výjimečné okolnosti dané věci, když na jejich základě měl dle žalované zvážit aplikaci § 150 o. s. ř.8. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen jako věcně správný v celém rozsahu.9. Žalovaná se z jednání odvolacího soudu omluvila a její odvolání proto bylo projednáno v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím určených napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Odvolání není důvodné.11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se skutkovými, tak i právními závěry soudu prvního stupně, pročež na tyto pro stručnost v zásadě jen odkazuje.12. Ve vztahu k námitkám uplatněným žalovanou v