30 Co 152/2026-199 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 37,34 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku 59.422,66 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 26. 2. 2024 do zaplacení (výrok II.), jakož i žalované a vedlejšímu účastníku na její straně uložil povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 45.292 Kč s tím, že plněním jednoho ze zavázaných k plnění zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních zavázaných k plnění (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 26. 2. 2024, kterou se žalobkyně – po částečném zastavení řízení ohledně 437 nároků pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení ze dne 25. 7. 2024 č. j. , spisová značka, ), kdy se původně domáhala zaplacení částky 11.507.782,22 Kč a po částečném zastavení zůstalo předmětem řízení toliko 2.240.417,66 Kč, a dále poté, co byly další nároky vyloučeny k samostatnému projednání (viz usnesení ze dne 11. 4. 2025 2024 č. j. , spisová značka, , usnesení ze dne 11. 7. 2025 č.j. , spisová značka, a usnesení ze dne 22. 9. 2025 č. j. , spisová značka, ) – podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 59.460 Kč. Žalobkyně uvedla, že se této částky domáhá jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , tituly před jménem, . , jméno FO, , bývalého soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, (dále jen „soudní exekutor“ nebo „vedlejší účastník“), jenž jí jako oprávněné v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu v jím vedených exekučních řízeních nevyplácel veškerá vymožená plnění od povinných, konkrétně: 1) , jméno FO, 11.476,85 Kč, 2) , jméno FO, 13.004,72 Kč, 3) , jméno FO, 4.252,61 Kč, 4) , jméno FO, 17.600,40 Kč, 5) , jméno FO, 1.573,09 Kč, 6) , jméno FO, 480 Kč, 7) , jméno FO, 1.825 Kč, 8) , jméno FO, 303,01 Kč, 9) , jméno FO, 8.882 Kč, 10) , jméno FO, 62,32 Kč (tj. celkem 10 nároků). Nárok na náhradu škody žalobkyně před podáním žaloby uplatnila u žalované, a to konkrétně dne 8. 6. 2023.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako předčasné, přičemž zdůraznila své postavení coby tzv. posledního dlužníka. V této souvislosti uvedla, že soudní exekutor je trestně stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, přičemž s ohledem na hodnotu majetku zajištěného v trestním řízení je pravděpodobné, že žalobkyně bude částečně uspokojena; do skončení adhezního řízení tak nelze učinit závěr o vzniku škody, natož v žalobkyní tvrzené výši. V případě povinné , jméno FO, se navíc jednalo o dluh ze směnky, jejíž originál však žalobkyně v rámci předmětného exekučního řízení nepředložila – žalobkyni proto v těchto případech nárok na vyplacení vymoženého plnění nevznikl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2024 sp. zn. 20 Cdo 3739/2023). Dále v případě povinné , jméno FO, žalovaná navíc konstatovala, že proti ní bylo vedeno insolvenční řízení, přičemž k vymožení části pohledávek došlo v jeho průběhu.4. Vedlejší účastník se připojil k obranné argumentaci žalované. K námitce předčasnosti žaloby a postavení žalované coby tzv. posledního dlužníka navíc zdůraznil, že on sám má vůči žalobkyni milionové pohledávky [odměna za tzv. neúspěšné exekuce dle čl. IV odst. 4 Rámcové smlouvy ze dne 4. 11. 2008 (faktury na částky 1.050.280 Kč, 557.810 Kč a 4.280.630,31 Kč) a dále odměna za předání exekučních věcí v souvislosti se změnou exekutora (faktura na částku 1.915.489,28 Kč)] a že se na žalobkyni obrátil se snahou o smírné řešení věci; tyto skutečnosti však žalobkyně při podání žaloby vůbec nezohlednila. Z těchto důvodů vedlejší účastník ve shodě s žalovanou navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.5. V reakci na obrannou argumentaci žalované a vedlejšího účastníka žalobkyně předně odmítla, že by žaloba byla podána předčasně, přičemž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 17. 1. 2023 sp. zn. 30 Cdo 3359/2022) zdůraznila, že v projednávaném případě žalovaná nemá postavení tzv. posledního dlužníka. Dále uvedla, že ujednání v Rámcové smlouvě ze dne 4. 11. 2008, podle něhož se mohl soudní exekutor odchýlit od zákonného ustanovení a vyplatit vymožené plnění až po dosažení částky alespoň 3.000 Kč, považuje za neplatné, když v době uzavření této dohody nebylo možné se od zákonného ustanovení odchýlit. Pokud jde o vedlejším účastníkem tvrzené soukromoprávní pohledávky, pak ty jsou podle žalobkyně vykonstruované, a navíc jsou vůči jejím veřejnoprávním pohledávkám (nárokům na výplatu plnění přijatého soudním exekutorem od povinných) nezapočitatelné, a tedy zcela irelevantní. Za nedůvodnou pak žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2023 sp. zn. 29 ICdo 77/2023 označila i námitku nepředložení originálu směnky v exekučních řízeních povinné , jméno FO, , jakož i námitku týkající se zahájeného insolvenčních řízení u povinné , jméno FO, .6. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že v exekučních řízeních původně vedených vedlejším účastníkem týkajících se shora vyjmenovaných deseti povinných vystupuje žalobkyně coby oprávněná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (žalobkyně je její nástupnickou společností v důsledku fúze ze dne 10. 10. 2017), a vedlejším účastníkem byla v roce 2008 uzavřena Rámcová smlouva o provádění exekucí, v níž si účastníci v čl. V. odst. 2 sjednali, že vymožené finanční prostředky nebudou soudním exekutorem vypláceny dříve, než by činily alespoň 3.000 Kč, pokud by tím současně nebyl uhrazen zbytek vymáhané pohledávky.7. Ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 2. 2. 2026 nebylo žalobkyni (oprávněné) vyplaceno v exekuční věci povinného , jméno FO, vymožené plnění ve výši 11.476,85 Kč, v exekuční věci povinného , jméno FO, vymožené plnění ve výši 13.004,72 Kč, v exekuční věci povinného , jméno FO, vymožené plnění ve výši 4.252,61 Kč, v exekuční věci povinného , jméno FO, vymožené plnění ve výši 17.600,40Kč, v exekuční věci povinného , jméno FO, vymožené plnění ve výši 1.573,09 Kč, v exekuční věci , jméno FO, vymožené plnění ve výši 480 Kč, v exekuční věci , jméno FO, vymožené plnění ve výši 1.825 Kč, v exekuční věci , jméno FO, vymožené plnění ve výši 303,01 Kč, v exekuční věci , jméno FO, vymožené plnění ve výši 8.882 Kč a v exekuční věci , jméno FO, vymožené plnění ve výši 62,32 Kč. Žalobkyně nárok na náhradu škody u žalované předběžně uplatnila dne 8. 6. 2023.8. Ve vztahu k nároku na plnění vymožená od povinného , jméno FO, žalobkyně podáním ze dne 21. 10. 2025 vzala žalobu co do částky 37,34 Kč s příslušenstvím částečně zpět. S ohledem na uvedené soud prvního stupně řízení v této části ve smyslu § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I.).9. Po právní stránce soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále také jen „OdpŠk“), zejm. § 3 odst. 1 písm. b/, § 4, § 5 písm. b/ a § 13 OdpŠk, ve spojení s § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „e. ř.“), a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v nadále uplatněném rozsahu důvodný. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky sp. zn. 30 Cdo 2082/2015 a sp. zn. 30 Cdo 3359/2022) konstatoval, že v projednávaném případě je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, jenž spočívá v tom, že vedlejší účastník v souvislosti s výkonem exekuční činnosti v rozporu s § 46 odst. 4 e. ř. v případech shora vyjmenovaných povinných neprovedl výplatu celé vymožené pohledávky žalobkyni coby oprávněné, a to v rozsahu přesahujícím částku 1.000 Kč. Žalobě pak bylo vyhověno i v případě nevyplaceného plnění nižšího než zmiňovaných 1.000 Kč, neboť v případě povinných , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, došlo již k zastavení exekuce, pročež se v podstatě jedná o konečné vyúčtování a exekutor je povinen vydat veškeré vymožené plnění.10. V důsledku tohoto postupu jí způsobil škodu ve výši odpovídající částkám, které žalobkyni coby oprávněné nebyly v jednotlivých exekučních řízeních vyplaceny ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich vymožení, a to v případě povinného , jméno FO, 11.476,85 Kč, v případě povinného , jméno FO, 13.004,72 Kč, v případě povinného , jméno FO, 4.252,61 Kč, v případě povinného , jméno FO, 17.600,40 Kč, v případě povinného , jméno FO, 1.573,09 Kč, v případě povinného , jméno FO, 480 Kč, v případě povinné , jméno FO, 1.825 Kč, v případě povinné , jméno FO, 303,01 Kč, v případě povinné , jméno FO, 8.882 Kč a v případě povinného , jméno FO, 24,98 Kč, tj. celkem 59.422,66 Kč. Za takto vzniklou škodu přitom ve smyslu OdpŠk odpovídá stát i soudní exekutor vedle sebe, resp. v případě exekucí zahájených po 1. 1. 20