Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 807,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 718,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě odůvodněné tím, že dne , datum, žalovaná způsobila jako vlastník a provozovatel vozidla tahač , podezřelý výraz, , registrační značky , SPZ, s návěsem , právnická osoba, , registrační značky , SPZ, (dále jen „vozidlo , podezřelý výraz, “), věcnou škodu na návěsu , podezřelý výraz, , registrační značky , SPZ, , MZP: , podezřelý výraz, (dále jen „vozidlo , podezřelý výraz, “), jehož vlastníkem je , právnická osoba, , EUID: , hodnota, , se sídlem v , adresa, (dále jako „poškozený“). Ke vzniku došlo v obci , adresa, , na parkovišti odpočívadla , adresa, , kde řidič vozidla jízdní soupravy žalované nacouval do zaparkovaného vozidla s návěsem ve vlastnictví poškozené. K datu nehody nebylo k vozidlu , podezřelý výraz, uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozovatelem vozidla. Žalobkyni vznikla povinnost poskytnout poškozenému v plné výši plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou má žalovaná povinnost uhradit. V daném případě odpovídá za vznik škody žalovaná jako vlastník a provozovatel škodícího vozidla. Škodní událost likvidovala k tíži žalobkyně německá kancelář pojistitelů , právnická osoba, , a to prostřednictvím likvidátora , právnická osoba, , které žalobkyně na základě šetření škodní události uhradila částku ve výši 1 590,90 Eur jako náhradu nákladů poškozenému na opravu návěsu, částku ve výši 100 Eur jako náhradu nákladů poškozeného na znalecký posudek a částku 61,62 Eur jako náhradu nákladů na prohlídku poškozeného vozidla a pořízení fotodokumentace. Dále žalobkyně uhradila německé kanceláři , právnická osoba, . částku ve výši 253,63 Eur jako poplatek za zpracování škodní události zahraniční kanceláří pojistitelů. Celkem tak žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 2 006,15 Eur odpovídající částce 51 807,08 Kč. Po žalované žalobkyně požadovala částku 51 807,08 Kč jako náhradu toho, co za ni plnila, a stanovila splatnost na , datum, . Žalovaná stanovenou částku neuhradila.3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, neboť dle výpovědi řidiče žalované nacouval do návěsu žalované litevský řidič se svým návěsem. Litevský řidič následně celou situaci překroutil ve svůj prospěch, přičemž nutil řidiče žalované, který je ukrajinské národnosti a nerozumí litevskému ani německému jazyku, k podpisu protokolu o dopravní nehodě, který neodpovídal skutečnosti. Po dobu incidentu litevský řidič vyhrožoval řidiči žalované gesty a autoklíčem, čímž v něm vyvolal strach. Na místo nehody nebyla přivolána policie ani tlumočník, takže nedošlo k objektivnímu zjištění skutkového stavu. Následně žalovaná sdělila, že dnem , datum, vstoupila do likvidace, pročež je žalobkyně povinna uplatnit svou pohledávku za žalovanou přihláškou u likvidátora.4. Soud prvního stupně uvedl, že řádně předvolaná žalovaná se k jednání dne , datum, bez omluvy nedostavila, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti a nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění tvrzení a jejich prokázání, že k dopravní nehodě popisované žalobkyní nedošlo vůbec či k ní došlo jinak a kdo je za ni odpovědný, na svoji obranu nepřipojila žádné důkazy, které by svědčily o jiném skutkovém ději tak, jak jej popsala ve svém vyjádření (body 4, 17, částečně 22 odůvodnění).5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 5 až 16 odůvodnění) skutkově uzavřel, že vozidlo Volvo, které nebylo pojištěno pro odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla, nabouralo do vozidla , podezřelý výraz, , vlastníkem a provozovatelem vozidla Volvo byla žalovaná, na vozidle , podezřelý výraz, byla poškozena zadní levá část tahače, včetně rozbitého světla a odřeného nátěru, na návěsu vozidla , podezřelý výraz, byla poškozena zadní část, škodí událost vyřídila německá kancelář pojistitelů prostřednictvím likvidátora, pojistné plnění bylo vyplaceno v celkové výši 2 006,15 Eur, žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 51 807,08 Kč jako náhrady plnění do , datum, , byla jí i zaslána předžalobní výzva, žalovaná uvedenou částku neuhradila (blíže body 18 až 21, částečně 22 odůvodnění).6. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle §§ 6 odst. 1, 62 písm. b), 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), dle nichž žalovaná porušila svou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o odpovědnosti z provozu vozidla, jelikož škodní vozidlo Volvo způsobilo škodu na vozidle , podezřelý výraz, , byla povinna částku 51 807,08 Kč vyplatit poškozenému žalobkyně, žalovanou pak stíhala povinnost uhradit žalobkyni jí vyplacenou částku.7. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky žalobkyní vyplacené ode dne následujícího po její splatnosti, když na něj má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 17 718,30 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 073 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby po 3 180 Kč a za jeden úkon právní služby v poloviční výši, čtyřmi paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč a 21 % daní z přidané hodnoty (blíže bod 25 odůvodnění), přičemž lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a platební místo pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm připomněla, že již ve svém vyjádření k žalobě výslovně uvedla, že: dopravní nehoda proběhla jinak, než tvrdí žalobkyně; k podpisu záznamu o dopravní nehodě došlo pod nátlakem; řidič žalované nerozuměl jazyku, ve kterém byl dokument vyhotoven; nebyla přivolána policie ani tlumočník. Soud prvního stupně navzdory těmto tvrzením neprovedl dokazování, když: neprovedl výslech řidiče žalované; neprovedl výslech druhého účastníka nehody; nezkoumal okolnosti podpisu záznamu o dopravní nehodě; nezkoumal jazykovou způsobilost řidiče; nezkoumal možné donucení k podpisu dokumentu. Tímto postupem došlo k porušení práva žalované na spravedlivý proces, neboť soud prvního stupně rezignoval na svou povinnost zjistit skutečný průběh nehody a bez dalšího převzal verzi žalobkyně. Žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že své rozhodnutí založil výhradně na listinných podkladech předložených žalobkyní, přičemž záznam o dopravní nehodě není spolehlivým důkazem o průběhu nehody, neboť byl podepsán osobou, která nerozuměla jeho obsahu, když neměla k dispozici tlumočníka, a která byla vystavena nátlaku ze strany druhého řidiče, přičemž na místo nehody nebyla přivolána policie. Znalecký posudek předložený žalobkyní pak stanovuje jen výši škody, nikoli příčinu nehody ani odpovědnost za ni, měl tak být doplněn k otázce průběhu nehody. Soud prvního stupně se dopustil i procesního pochybení, když jednal v nepřítomnosti žalované, aniž by: doplnil dokazování (žalovaná pro případ vrácení věci soudu prvního stupně navrhla doplnění dokazování o jí označené důkazy); vyzval žalovanou k doplnění důkazů podle § 118a o. s. ř.; reflektoval skutečnost, že žalovaná je od , datum, v likvidaci, pročež žalobkyně měla svou pohledávku uplatnit přihláškou u likvidátora žalované. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jenž je předčasný, nepřezkoumatelný a založený na neúplně zjištěném skutkovém stavu, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení či aby jej změnil tak, že žalobu zamítne.10. Žalobkyně k odvolání žalované odvolací námitky označila jako nerelevantní, neboť: v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná žádné důkazy ke svým tvrzením nenavrhla; poučení podle § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů nemohlo být žalované poskytnuto, neboť se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila (navíc v situaci, kdy na její žádost bylo jednání již jednou odročeno); soud nemůže nahrazovat (ne)aktivitu účastníků a z vlastní iniciativy vyšetřovat, zda některé z jejich tvrzení nemůže být pravdivé, a to v situaci, kdy sám účastník na své právo (a povinnost) navrhnou ke svým tvrzením důkazy rezignuje; vstup právnické osoby do likvidace nemá na průběh řízení žádný vliv. Závěrem uvedla, že pokud žalovaná ve svém odvolání navrhuje nové důkazy k prokázání svých tvrzení, pak je jejich uplatnění ve smyslu § 205a o. s. ř. nepřípustné. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.11. Odvolací soud při nařízeném jednání (214 odst. 1 o. s. ř.), k němuž se žalovaná nedostavila, přičemž odvolací soud jednal v její nepřítomnosti, a při němž žalobkyně již ničeho dalšího neuvedla, neshledal odvolání žalované důvodným.12. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, když tyto hodnotil zcela v souladu s § 132 o. s. ř., čerpal z nich správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil.13. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně se tak s ním shoduje v jeho závěru, že žalovaná porušila svou povinnost dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., dle něhož jako provozovatel vozidla měla zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, přičemž žalobkyně měla povinnost podle § 62 písm. b) zákona č. 30/2024 Sb. poskytnout z garančního fondu plnění za újmu vzniklou provozem vozidla, kterou byla žalovaná povinna nahradit a jejíž povinnost nahradit újmu nebyla kryta pojištěním odpovědnosti, a zároveň jí svědčí dle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb. právo na náhradu toho, co plnila vůči žalované, která byla povinna nahradit újmu vzniklou provozem vozidla.14. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud ve shodě s argumentací žalobkyně vyjádřené v jejím vyjádření k odvolání uvádí, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně žádné důkazy ke svým tvrzením stran jiného průběhu nehodové děje nenavrhla, k jednání konanému dne , datum, (jednání nařízené na , datum, bylo k její žádosti odročeno), k němuž byla včas a řádně předvolána (doručení do datové schránky dne , datum, ), se bez omluvy nedostavila, pročež se tak zbavila možnosti být soudem prvního stupně vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (popřípadě i dle § 118a odst. 1 o. s. ř., pokud by měl soud prvního stupně za to, že žalovaná nenabídla ani dostatečná tvrzení) k navržení důkazů k prokázání svých tvrzení s patřičným poučením o následcích nesplnění výzvy. Z žalobkyní předložených listinných důkazů pak její žalobou uplatněný nárok vyplývá jak co do svého základu, tak do své výše, je tak lichou námitka žalované stran neúplně zjištěného skutkového stavu a stran porušení jejího práva na spravedlivý proces, a to opět za situace, kdy žalovaná důkazní návrhy v řízení neučinila a poprvé důkazy označila až ve svém odvolání proti rozsudku; tyto důkazy však byly uplatněny opožděně a nemohou být odvolacím důvodem (§ 205a o. s. ř.). Okolnost, že žalovaná vstoupila do likvidace je pak pro řízení podstatná pouze v tom, že za žalovanou jedná její likvidátor, nikoliv v tom, že by snad žalobkyně pozbyla právo na uplatnění svého nároku žalobou.15. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil a potvrdil jej jako správný i v nákladovém výroku, neboť soud prvního stupně správně rozhodl dle zásady úspěchu ve věci a rozhodl správně i o výši náhrady zcela úspěšné žalobkyně.16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, neúspěšná žalovaná je proto povinna jí nahradit náklady ve formě odměny jejího právního zástupce za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem ve výši 6 360 Kč (2 x 3 180 Kč) podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů za tyto úkony ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., přičemž odměna a náhrady byly navýšeny o 21 % daň z přidané hodnoty, jíž odpovídá částka 1 524,60 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.