35 Co 406/2025-58 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 125 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37 952 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokátky (výrok II.) a uložil žalované zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ze žaloby ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku těžkého zranění s trvalými následky (těžké poranění krční páteře s poškozením míchy s následkem trvalého ochrnutí všech končetin i větší části trupu a s trvalým citelným omezením v obvyklém způsobu života) jeho tchána, ke kterému došlo dne 1. 6. 2022 při dopravní nehodě osobního vozidla, kterou způsobil řidič tohoto vozidla (jel v obci nedovolenou rychlostí), jež bylo pojištěno u žalované. Žalobce se (spolu s ostatními členy rodiny) se svým nárokem na odčinění duševních útrap dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) obrátil na žalovanou, přičemž s ohledem na velmi intenzívní vztah (jenž žalobce popsal) s tchánem žádal náhradu ve výši 350 000 Kč, žalovaná žalobci vyplatila 50 000 Kč, když by akceptovala náhradu pouze ve výši 100 000 Kč, nicméně stanovila spoluúčast primárního poškozeného ve výši 50 % (přebíhal za hustého provozu tříproudovou vozovku mimo přechod pro chodce), žalobce tuto spoluúčast akceptoval, pročež žádal doplatit částku 125 000 Kč (350 000 Kč : 2 mínus 50 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 5. 2025, tj. ode dne následujícího po doručení likvidační zprávy žalované ze dne 15. 5. 2025 (blíže body 1 až 10 odůvodnění).3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když jí vyplacená částka 50 000 Kč je adekvátním odčiněním duševních útrap žalobce po zohlednění spoluzavinění primárního poškozeného, jenž se podílel na vzniku dopravní nehody v rozsahu 50 %. Namítla, že zetě nelze pokládat za osobu blízkou poškozenému bez dalšího, ale pouze za splnění podmínek dle § 22 odst. 1 část první věty za středníkem o. z., když u vzdálenější rodinné přízně je třeba odškodnění dle § 2959 o. z. vázat na prvek objektivní mimořádnosti, odškodnění poskytnuté žalobci je souladné s aktuální jí odkazovanou judikaturou (blíže body 11 a 12 odůvodnění).4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (stran skutkových zjištění blíže body 13 až 17 odůvodnění), přičemž uvedl z jakých důvodů neprováděl další dokazování (blíže bod 26 odůvodnění) vycházeje z nesporných tvrzení účastníků, která zjevně vzal ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za svá skutková zjištění (blíže body 20 a 21 odůvodnění), vycházeje z účastníky nesporné (nezpochybňované) 50 % míry spoluúčasti primárního poškozeného (bod 22 odůvodnění), skutkově uzavřel, že žalobce je zetěm primárního poškozeného , jméno FO, , jemuž vozidlo způsobilo dne 1. 6. 2022 svým provozem újmu na zdraví, přičemž bylo v době nehody pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Primární poškozený je tetraplegikem, v základních životních potřebách je plně odkázán 24 hodin denně na pečující osoby, nezvládá písemný projev ani ovládání komunikačních prostředků. Samostatnou mobilitu zvládá na elektrickém invalidním vozíku s bradovým ovládáním. Je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v IV. stupni – úplná závislost. Vztah žalobce s poškozeným byl vysoce nadstandardní, žalobce a jeho rodina byla ve velmi úzkém rodinném vztahu s primárním poškozeným, žalobce se s rodinou odstěhoval do jeho blízkosti. Žalovaná na odčinění duševních útrap žalobci vyplatila 50 000 Kč (blíže body 23 až 25 odůvodnění).5. Soud prvního stupně po citaci § 2959 o. z. (bod 27 odůvodnění), §§ 6 odst. 2 písm. a), 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“; bod 28 a 29 odůvodnění), vysvětlení institutu duševních útrap, rozboru pokrytí újem zákonem č. 168/1999 Sb., možnosti uplatnění nároku poškozeným přímo vůči pojišťovně škůdce a předpokladu úspěšného uplatnění nároku poškozeným (blíže body 30 až 36 odůvodnění), dospěl k důvodnosti žalobního požadavku jak co do svého základu, tak co do výše.6. Svůj závěr o důvodnosti žalobního požadavku co do svého základu založil na posouzení, že žalobce je v poměrech projednávané věci osobou blízkou poškozenému tchánovi, v důsledku fatálního poškození zdraví tchána způsobeného viníkem dopravní nehody žalobce prožil hluboké duševní útrapy v intenzitě odůvodňující poskytnutí přiměřené finanční náhrady a nadále negativně stav poškozeného vnímá, přičemž míra poškození zdraví primárního poškozeného hluboce a intenzivně žalobce zasáhla a negativně ovlivnila jeho rodinný život (blíže bod 37 odůvodnění).7. Svůj závěr o důvodnosti žalobního požadavku co do své výše založil na svém výpočtu, když vycházel z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející (2021) poškození zdraví primárního poškozeného, kdy tak základní částkou náhrady v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) by byl dvacetinásobek této průměrné mzdy (758 060 Kč), nicméně v případě ostatních blízkých osob je zpravidla náhrada odstupňována směrem dolů, pročež s přihlédnutím k nadstandardně pozitivnímu a intenzivnímu vztahu žalobce k poškozenému shledal, že náhradu odpovídající jedné polovině základní částky používané pro případy nejbližších pozůstalých osob nelze označit za nepřiměřeně vysokou (blíže body 38 a 39 odůvodnění). Nejasně však vysvětlil svůj vlastní výpočet, když uvedl, že od této částky (když by se však jednalo již o částku poloviční, tj. 379 030 Kč; kalkuloval však s částkou 758 060 Kč) je třeba odečíst dalších 50 % „ za přežití“ poškozeného, přičemž pak z částky 379 030 Kč je třeba odečíst 50 % spoluúčast, z výsledné částky 189 515 Kč je konečně třeba odečíst již vyplacených 50 000 Kč, pročež soud prvního stupně dospěl k částce 139 515 Kč, tudíž k částce, která se přibližuje k žalobnímu požadavku žalobce (mírně ho překračuje – poznámka odvolacího soudu) a proto žalobě zcela vyhověl (bod 40 odůvodnění) včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (blíže bod 41 a 42 odůvodnění).8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 952 Kč (blíže bod 43 odůvodnění).9. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm nejprve připomněla, že mezi účastníky byly nesporné okolnosti dopravní nehody ze dne 1. 6. 2022, při níž poškozený , jméno FO, utrpěl velmi vážná zranění, v jejichž důsledku je trvale upoután na lůžko a že vozidlo, jehož provozem byla újma na zdraví způsobena, bylo v době nehody pojištěno u žalované. Rovněž připomněla, že primární poškozený se podílel na vzniku dopravní nehody, pročež v rozsahu 50 % mu plnila veškerá uplatněná plnění, stejně tak hradila s jeho spoluvinou z 50% odčinění duševních útrap samotného poškozeného i jeho příbuzných, a to manželky, dcer, vnoučat a zeťů, přičemž s nimi jednala o výši odčinění duševních útrap a vyjma žalobce došlo ke shodě na výši odškodňované částky a k uzavření dohod o vypořádání pojistného plnění. Dále uvedla, že má za nesporný zdravotní stav primárního poškozeného, že žalobce je jeho zetěm a že nijak nerozporuje v žalobě učiněný popis rodinných vztahů. Vyslovila však přesvědčení o tom, že se jedná o standardní rodinné vztahy, u vzdálenější rodinné přízně je třeba odškodnění dle § 2959 o. z. vázat na prvek objektivní mimořádnosti, vyslovila tak přesvědčení, že jí poskytnutá částka po zohlednění spoluzavinění je adekvátním odčiněním duševních útrap. Konečně namítla, že žalobci přiznaná částka je v rozporu s odůvodněním, kterým soud prvního stupně vysvětlil její přiznání. Pokud totiž je v odůvodnění rozsudku uvedeno, že v případě zetě, který má se svým tchánem nadstandartní vztahy, je adekvátní polovina částky určené pro nejbližší příbuzné (rodiče, děti, manželku) a dále je třeba tuto částky dělit polovinou za přežití, dále polovinou za spoluvinu a odečíst již vyplacené plnění, je výslednou částka 44 757 Kč, přiznaný doplatek by tak dle odůvodnění rozsudku měl činit tuto částku. Závěrem upozornila na to, že soud prvního stupně nevyslechl žalobce a nevyslechl ani jím navrhované svědky, kteří by se blíže vyjádřili ke společnému vztahu žalobce a primárního poškozeného a dopadům jeho zdravotního stavu na žalobce a na jejich společný vztah. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.10. Žalobce se ve vyjádření k