39 Co 343/2025-105 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 108 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 108 340 Kč od , datum, do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu v části, ve které žalobce a) požadoval zaplacení částky 1 655 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částek 1 763 340 Kč od , datum, do , datum, , 1 655 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni b) částku 93 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 93 340 Kč od , datum, do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Žalobu v části, ve které žalobkyně b) požadovala zaplacení částky 435 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částek 528 340 Kč od , datum, do , datum, , 435 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok IV.). Výroky V. a VI. vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, žalobci a) částku 19 912,12 Kč a žalobkyni b) částku 27 167 Kč.2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne , datum, se po žalované žalobce a) domáhal zaplacení částky 710 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání, částky 53 340 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání a částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví a žalobkyně b) se domáhala zaplacení částky 475 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání a částky 53 340 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, to vše v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec Městským soudem v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a jeho nepřiměřenou délkou. V žalobních tvrzeních s odkazem na trestní řízení podrobně rozvedli újmy, které požadovali nahradit (srov. bod 4. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku) s tím, že vymezené nároky uplatnili u žalované přípisem ze dne , datum, .3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybnila, že u ní žalobci žalobou uplatněné nároky uplatnili dne , datum, . Žádost pak vyřídila stanoviskem ze dne , datum, , ve kterém konstatovala, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalobcům omluvila a poskytla jim finanční zadostiučinění za toto nezákonné trestní stíhání, a to žalobci a) částku 25 000 Kč a žalobkyni b) částku 40 000 Kč. Podrobně se vyjádřila k jednotlivým nárokům (srov. bod 16. – 19. odůvodnění napadeného rozhodnutí).4. Na základě provedeného dokazování (srov. bod 21. – 37. odůvodnění napadeného rozsudku) s odkazem na příslušná zákonná ustanovení soud prvního stupně konstatoval, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu újem způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.5. K délce řízení a nemajetkové újmě uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání dne , datum, a skončilo právní mocí usnesení Vrchního soudu v Praze o zamítnutí odvolání proti druhému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, . Řízení tedy trvalo celkem 4 roky, resp. 48 celých měsíců. Pokud se jedná o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, dospěl soud prvního stupně k závěru, že posuzované řízení bylo po stránce skutkové složitější. Bylo nutné rozklíčovat vztahy mezi zúčastněnými osobami, které pak měly vliv na posouzení předmětného nakládání s nemovitostmi a na to, zda a zejména kdo chtěl , jméno FO, či , jméno FO, podvést či okrást. Bylo nutné posoudit , podezřelý výraz, , jméno FO, a , jméno FO, se vztahem k věrohodnosti jejich výpovědí a schopnosti reprodukovat prožité události. Tato skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní. Řízení bylo vedeno vůči dvěma obviněným osobám. V přípravném řízení byli vyslechnuti oba obvinění a 7 svědků, přičemž 4 z nich byli vyslýcháni opakovaně, bylo zpracováno několik znaleckých posudků. V řízení před soudem byli obsáhle vyslechnuti oba obvinění a 9 svědků, 3 svědci byli vyslýcháni opakovaně. Vyslechnuta byla i znalkyně a bylo provedeno větší množství listinných důkazů. K procesní složitosti je nutno přičíst i četnost rozhodování a počet orgánů státu zapojených do rozhodování. , Orgán veřejné moci, rozhodoval o zahájení trestního stíhání, , Orgán veřejné moci, rozhodovalo o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a o podání obžaloby, , Orgán veřejné moci, vydával příkaz k zajištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, , právnická osoba, , Orgán veřejné moci, rozhodoval 2x ve věci samé a dále pak o nároku poškozené na bezplatné zastoupení zmocněncem, o zrušení zajištění nemovitostí, o námitkách proti protokolaci, , Orgán veřejné moci, rozhodoval 2x ve věci. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro první rozsudek , Orgán veřejné moci, a na něj navazující odvolací řízení u , Orgán veřejné moci, , když rozsudek , Orgán veřejné moci, byl zrušen pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, nedostatečné nebo nesprávné zhodnocení provedených důkazů, nevypořádání se s obhajobou, tj. pro závažné nedostatky v postupu soudu prvního stupně. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Po stránce právní nebylo posuzované řízení nijak zvlášť složité, z hlediska právního posouzení se nejednalo o nijak neobvyklou trestnou činnost.6. Co se týká postupu orgánů veřejné moci, z provedeného dokazování vyplynulo, že v řízení v zásadě nedocházelo k průtahům, řízení probíhalo plynule a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených projednávané materii. Přesto soud prvního stupně poukázal na dvě období nedůvodné nečinnosti přičitatelné státu. Dne , datum, byla podána obžaloba a dne , datum, bylo nařízeno hlavní líčení na den , datum, , tj. za 6 měsíců. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 3 měsíce. Dne , datum, byl spis předložen s odvoláním proti prvnímu rozsudku , Orgán veřejné moci, , který o odvolání rozhodl v neveřejném zasedání až dne , datum, , tj. téměř za 15 měsíců. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah min. 10 měsíců. K tíži státu je pak nutno přičíst zrušení prvního rozsudku pro uvedené vady v postupu soudu prvního stupně.7. Pokud jde o jednání žalobců, tito svým postupem či skutečnostmi na své straně k délce řízení též dílčím způsobem přispěli. Skutečnost, že žalobci odůvodnili podanou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání za 2 týdny, že hlavní líčení nařízené na dny , datum, bylo odročeno pro onemocnění žalobce a) Covidem na den , datum, , tj. za 1,5 měsíce, a že žalobci odůvodnili podané odvolání proti prvnímu rozsudku za 3 týdny, je však v kontextu celkové doby řízení zanedbatelná, a soud prvního stupně tak přispění žalobců k délce řízení hodnotil jako neutrální.8. Konečně ohledně významu předmětu pro poškozeného soud prvního stupně uvedl, že posuzované řízení bylo řízením trestním, tedy řízením s typově zvýšeným významem. Žalobci byli navíc ohroženi uložením trestu odnětí svobody nejprve ve výši 5-10 let a posléze ve výši 2-8 let a též trestem vyhoštění, kdy zejména žalobci a) reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Z hlediska posuzování (ne)přiměřenosti délky řízení tak soud prvního stupně hodnotil význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce jako výrazně zvýšený.9. Na základě všech popsaných hledisek s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud prvního stupně k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 4 let nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. Uvedený nesprávný úřední postup byl způsobilý vyvolat na straně žalobců nemajetkovou újmu, za kterou bylo namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše zadostiučinění soud prvního stupně vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, přičemž však částky stanovené tímto stanoviskem shledal za již neodpovídající poměrům v ČR. Uvedl, že vědom si judikatury NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace,