39 Co 66/2026-153 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 296 806,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu náhrady škody z nezákonné exekuce vedené Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v rámci níž si soudní exekutor ponechal vymožené náklady řízení ve výši 175 277,65 Kč, ačkoli byla exekuce posléze zastavena a bylo rozhodnuto, že se soudnímu exekutorovi nepřiznává náhrada nákladů exekuce. Za 15 let, po které soudní exekutor disponoval vymoženou částkou, se obnos valorizoval působením inflace na 296 806,70 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že není dána její pasivní věcná legitimace ve věci. Žalobce měl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení přímo proti soudnímu exekutorovi, odpovědnost státu za škodu zapříčiněná výkonem veřejné moci nastupuje až subsidiárně.3. Soud prvního stupně na základě zjištění podrobně popsaných v odstavcích 7–11 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že si soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci soudní exekuce vedené pod sp. zn. , spisová značka, ponechal z rozdělované podstaty z prodeje nemovitosti 83 192 Kč a 92 085,50 Kč. Usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s právní mocí , datum, , byla exekuce zastavena, neboť exekuční tituly nebyly vykonatelné. Zároveň bylo rozhodnuto, že se soudnímu exekutorovi náhrada nákladů exekuce nepřiznává. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Orgán veřejné moci, č. j. , spisová značka, bylo , tituly před jménem, , jméno FO, uloženo zaplatit žalobci 175 277,50 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl zastavením exekuce vedené Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Po právní moci těchto rozsudků soudní exekutor žalobci dlužnou částku zaplatil. Žalobce uplatnil neúspěšně svůj nárok u , Orgán veřejné moci, .4. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), a jmenovanou judikaturu Ústavního soudu žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce dlužnou částku vymohl na soudním exekutorovi. Stát připadá v úvahu až jako poslední dlužník. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. s ohledem na zdravotní stav a majetkové poměry žalobce, když žalovaná s použitím moderačního práva souhlasila.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Soudní soustavě vytýkal nekonzistentnost rozhodování, když jeho žalobě na vydání bezdůvodného obohacení podané proti soudnímu exekutorovi bylo vyhověno, nebylo mu však přiznáno právo na zaplacení rozdílu mezi odhadní cenou spoluvlastnického podílu na domu a prodejní cenou, za níž byl spoluvlastnický podíl prodán v průběhu řízení o odvolání proti exekuci. Žalobce akcentoval, že prodejem nemovitosti byl okraden o veškerý svůj majetek. Odvolací návrh odvolatele zněl „náhrada prodané části domu plus bankovní , Orgán veřejné moci, úrok za čas, po který s jeho penězi nakládal někdo cizí“, protože „každá půjčka něco stojí“.6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila, z účasti u jednání před odvolacím soudem se omluvila, jeho odročení však nežádala.7. Z obsahu odvolání žalobce se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Protože se žádný z účastníků řízení jednání před odvolacím soudem nezúčastnil ani nežádal o jeho odročení bylo jednáno podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.8. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení 296 806,70 Kč odpovídajících výši nákladů řízení, které si soudní exekutor ponechal, ačkoli zastavením exekuce odpadl důvod k jejich úhradě, a zhodnocení, které soudní exekutor získal užíváním nevrácených peněz po dobu 15 let. Odvolací námitky žalobce se s podstatou sporu zcela míjely. Žalobce se domnívá, že mu vůči státu z nezákonné exekuce vznikl ještě nárok na náhradu škodu vzniklé mu tím, že byl jeho spoluvlastnický podíl na domu v rámci exekuce prodán tzv. pod cenou a že mu vznikl nárok na úrok , Orgán veřejné moci, , neboť každá půjčka něco stojí. Jde o nové nároky, jejichž uplatnění není v odvolacím řízení podle § 216 odst. 2 o. s. ř. přípustné.9. Odvolací soud jen stručně dodává, že pokud mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že soudní exekutor žalobci vrátil 175 277,65 Kč, nemohla žalobci vzniknout škoda v této výši, neboť jeho majetek se nezmenšil ani nedošlo ke zmaření jeho zvětšení. Žaloba na valorizaci vrácené částky byla ve vztahu k soudnímu exekutorovi zamítnuta s tím, že takový nárok nemá oporu v platné právní úpravě a odvolací soud dodává, že nemá oporu ani v rámci úpravy náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem státu. Naopak judikatura setrvale konstatuje, že na náhradu škody nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace. Inflace, projevující se vzestupem cenové hladiny, je zcela nezávislá na vůli a jednání škůdce i poškozeného. Pokud by odvolatel po celou dobu držel své peníze sám, ztrácely by v důsledku inflace na své hodnotě stejně, jako když byly v rukou soudního exekutora (srovnej rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a jejich znehodnocení proto nemůže být v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem ani nezákonným rozhodnutím. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného nákladového výroku.10. Plně úspěšné žalované náklady odvolacího řízení nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).