51 Co 37/2026-67 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 473 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 675,86 Kč, vzniklým smluvní sazbou 0,50 % denně z částky 31 473 Kč od 11.2. do 15.4.2025, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 31 473 Kč od 16.4. do 11.5.2025 a se smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 31 473 Kč od 12.5.2025 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 381,50 Kč v téže lhůtě k rukám její právní zástupkyně.2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala uvedených částek na základě smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené se žalovaným dne 4.12.2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli a nikoliv jako spotřebiteli. Ověřila oprávnění žalovaného k podnikatelské činnosti a jeho totožnost. Na úvěrový účet zaslal žalovaný žalobkyni ověřovací poplatek, což představuje standardní úkon v procesu verifikace identity jednající osoby při zakládání účtu bankami a jinými finančními institucemi. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, zaslaný na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se jej zavázal splatit jednorázově do 3.1.2025. Dále se zavázal uhradit poplatek za sjednání a čerpání úvěru. Následně se dohodli na prodloužení splatnosti do 10.2.2025. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, řádně a včas nehradil a dostal se do prodlení. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně po žalovaném požaduje rovněž poplatek 500 Kč za každou z upomínek, které mu byly zaslány celkem čtyři. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby dne 3.2.2025 uhradil částku 422,25 Kč, což žalobkyně započítala na poplatky za upomínky, a dále dne 15.4.2025 částku 6 980,25 Kč, z čehož žalobkyně částku 1 027 Kč započítala na úrok, částku 1 557,75 Kč na poplatky za upomínky a částku 4 395,50 Kč na smluvní úrok z prodlení. Po žalovaném se tak domáhala částky 31 473 Kč, představující jistinu ve výši 25 000 Kč + poplatek za sjednání a čerpání úvěru 6 473 Kč, dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny a poplatku po dobu prvních 90 ti dnů prodlení z částky 31 473 Kč (jistina a poplatek za sjednání) od 11.2.2025 do 15.4.2025 v kapitalizované výši 5 675,86 Kč, dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné jistiny a poplatku po dobu prvých 90 ti dnů prodlení z částky 31 473 Kč (opět jistina a poplatek za sjednání) od 16.4.2025 do 11.5.2025 a konečně smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně od 12.5.2025 do zaplacení. K tvrzenému rozporu ujednání o poplatku s dobrými mravy uvedla, že dle judikatury Nejvyššího soudu je třeba posuzovat konkrétní okolnosti případu. Přiměřeností se nelze zabývat paušálně. Naopak je ji třeba posuzovat s ohledem na typ poskytnutého úvěru a nikoliv dle referenční sazby bank, vycházející z jiného typu úvěrů (dlouhodobé úvěry). I přes vysokou výši poplatku, přepočteného na roční sazbu, je úrok v dané věci sjednán za konkrétní časové období a v případě prodlení dlužníka úrok již nebude narůstat v čase. Krátká doba posuzování přispívá k tomu, že RPSN se jeví vysoké. K přiměřenosti smluvního úroku ve výši 0,5 % denně odkázala na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Je třeba zohlednit rizikovost, neboť úvěr byl poskytnut bez zajištění a je tak vysoce rizikový. Je třeba přihlédnout i k výši předpokládané škody, kdy žalobkyně je podnikatelem poskytujícím úvěry, a nedojde-li k navrácení finančních prostředků řádně a včas, nemůže tuto částku používat ke svému podnikání. Smluvní úrok ve výši 0,5 % činí po dobu prvních 90 dnů částku 3 750 Kč, po zbytek prodlení je již účtován úrok ve výši 0,1 %. Smluvní úrok má kromě funkce uhrazovací i funkci prevenční a sankční. Výše úroku je tak adekvátní.3. Žalovaný podal ve věci proti vydanému platebnímu rozkazu odpor s námitkou neplatnosti smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy s ohledem na úrokovou sazbu, která je nepřiměřeně vysoká. Smlouva je podle něj neplatná, ze strany žalobkyně jde o nepřípustný výkon práva. Jako profesionální poskytovatel úvěru musí být žalobkyně srozuměna s rizikem vyplývajícím z neplatných či nevyvážených smluvních ujednání. Dále se vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává a poukázal na mimořádně vysoké smluvní úroky ve výši 0,5 % denně od 11.2. do 11.5.2025, tedy ve výši 182 % ročně, a ve výši 0,1 % denně od 12.5.2025 do zaplacení asi ve výši 36,5 % ročně.4. Soud prvního stupně nařídil jednání na den 10.11.2025, žalovaný se z něj však omluvil ze zdravotních důvodů a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud prvního stupně proto postupoval dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).5. Při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů, konkrétně úvěrové smlouvy č. , číslo, , Anonymizováno, ze dne 4.12.2025 včetně dodatku ze dne 3.2.2025, dále výzev k zaplacení ze dne 15.2.2025, 20.2.2025, 25.2.2025, 2.3.2025, vždy včetně potvrzení o odeslání datové zprávy, dále předžalobní upomínky ze dne 16.6.2025, opět včetně potvrzení o odeslání datové zprávy, kopie dokladu totožnosti žalovaného, potvrzení banky o úhradě ověřovacího poplatku a pověření o potvrzení o platbě žalobce. Jde pouze o důkazy žalobkyně, žalovaný nedoložil nic.6. Na základě tohoto dokazování soud prvního stupně vycházel z toho, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 3.1.2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu, žalobkyně ověřila jak živnostenské oprávnění žalovaného, tak i jeho totožnost, žalovaný žalobci zaslal ověřovací poplatek. Prostřednictvím klientského účtu si nastavil parametry úvěru a následně obdržel návrh úvěrové smlouvy. Zadáním jedinečného SMS kódu návrh odsouhlasil a došlo k uzavření smlouvy. Na jejím základě mu byla poskytnuta částka 25 000 Kč, tu se žalovaný zavázal splatit jednorázově včetně poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 473 Kč a úroku z úvěru ve výši 1 027 Kč. Dále došlo k prodloužení splatnosti do 10.2.2025. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní úrok ve výši nejprve 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů a 0,1 % denně od 91. dne prodlení do zaplacení z jistiny a poplatku. Dále si ujednaly poplatek ve výši 500 Kč za každou upomínku, v dané věci byly zaslány čtyři. Dále vycházel z toho, že žalovaný na dlužnou částku uhradil částky 442,25 Kč a 6 980,25 Kč, a to ve dnech 3.2. a 15.4.2025, žalobkyně tyto částky započetla tak, jak uvedla v žalobě. Vycházel i z nespornosti uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru.7. K námitkám žalovaného ohledně absolutní neplatnosti smlouvy pro nepřiměřenost smluvních úroků z prodlení uvedl, že žalovaný ani nesporoval poskytnutí finančních prostředků a ani to, že nesplácel řádně a včas. S poukazem na judikaturu uvedl, že ujednání o úrocích je třeba zkoumat s ohledem na konkrétní okolnosti úvěru. Poplatek byl jednorázový, žalovaný jeho výši nesporoval. Výše smluvního úroku z prodlení byla sjednána s ohledem na konkrétní okolnosti úvěru, v daném případě vysokou rizikovost, neboť úvěr nebyl nijak zajištěn a úrok plní funkci kompenzační za případnou způsobenou újmu. Na základě toho uzavřel, že došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy mezi podnikateli. Z toho důvodu se nelze dovolávat lichvy či nepřiměřeného krácení a na smlouvu se nevztahuje ani úprava zákona o spotřebitelském úvěru. V úvahu připadá ujednání o smluvním úroku z prodlení pro rozpor s dobrými mravy, nicméně není dána pevná sazba a je na úvaze soudu dle konkrétních okolností, zda bude sjednán rozpor s dobrými mravy. Žalovaný však k těmto tvrzením neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by rozpor odůvodňovaly. Protože se k jednání soudu prvního stupně nedostavil, nemohl jej soud poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.8. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2395 a následujících, dále § 580, § 586 a § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, konkrétně pod sp. zn. I. ÚS 728/10, 23 Cdo 756/2020 a 32 Cdo 1490/2019.9. K námitce, podle níž smluvní úrok ve výši 0,5 % denně je v rozporu s dobrými mravy, uvedl, že jde o úvěrovou smlouvu mezi podnikateli, na kterou se nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru. S odkazem na shora citovanou judikaturu zdůraznil, že i podnikatel se může dovolávat dobrých mravů při posuzování souladu sjednaného úroku s dobrými mravy, vždy ale s ohledem na konkrétní okolnosti věci. Po přezkumu daného konkrétního ujednání dospěl soud prvního stupně k závěru, že je konformní, byť by v případě nepodnikatele bylo označeno za nemravné s odkazem na obchodně právní REVUE, č. 3/2025, a dále judikaturu k aplikaci dobrých mravů autora Svobody. Uvedl, že rozpor s dobrými mravy leží na úvaze soudu s poukazem na smluvní volnost, umožňující stranám sjednat si jiný než zákonný úrok. Rozpor s dobrými mravy u podnikatelů nelze spatřovat v pouhém hrubém nepoměru plnění, ale je třeba přihlížet i k oko