53 Co 393/2025-161 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 37 440 Kč včetně úroku z prodlení a co do částky 32 475 Kč včetně úroku z prodlení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 94 632 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 30 725 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 658 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 974 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 810 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl na základě tvrzení žalobce, že žalovaný byl v roce 2022 a 2023 vlastníkem nebytové jednotky č. , číslo, , nacházející se v domě na adrese , adresa, (dále též „předmětná nebytová jednotka“). Žalovaný za roky 2022 a 2023 neuhradil ničeho na příspěvek na správu domu a pozemku (tzv. „fond oprav“), který byl stanoven pro nebytovou jednotku č. , číslo, ve výši 3 943 Kč měsíčně, tj. celkem 94 632 Kč (24 měsíců x 3 943 Kč).3. Soud prvního stupně věc posoudil s ohledem na § 1180 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a učinil závěr, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaný byl povinen jako vlastník nebytové jednotky č. , číslo, hradit příspěvky na správu domu a pozemku za rok 2022 a rok 2023, přičemž výše tzv. fondu oprav byla přijata na shromáždění dne 21. 11. 2019 pod bodem 3, a to tak, že se jedná o částku ve výši 28 000 Kč měsíčně rozdělenou podle podílů. Na nebytovou jednotku , číslo, připadá částka 3 943 Kč měsíčně (dle spoluvlastnického podílu o velikosti 0,1408). Žalobce tak má nárok na částku 3 943 Kč x 24 měsíců, tj. na částku ve výši celkem 94 632 Kč. Soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 6. 2022, č. j. , spisová značka, ; v tomto rozhodnutí byl řešen nárok žalobce (tzv. fond oprav) za jiné období u nebytové jednotky , číslo, , avšak rovněž vyplývající ze zápisu ze shromáždění ze dne 21. 11. 2019, přičemž nárok byl žalobci přiznán. Citované rozhodnutí bylo poté potvrzeno rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 15. 2. 2023, č.j. , spisová značka, . Následné dovolání žalovaného proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, č.j. 26 Cdo 2223/2023-352. V této souvislosti prvostupňový soud poukázal na zásadu legitimního očekávání na straně žalobce, že soudy budou v obdobných věcech rozhodovat stejně. K námitkám žalovaného ohledně platnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek soud prvního stupně uvedl, že ji nelze řešit ve sporu o zaplacení příspěvku na správu domu (srov. bod 9 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, č.j. 26 Cdo 2223/2023-352). Vzhledem k tomu, že na jednání dne 7. 10. 2025 vzal žalovaný svoji námitku započtení zpět, tak se jí prvostupňový soud již dále nezabýval, pouze konstatoval, že tvrzená pohledávka žalovaného vůči žalobci je nejasná a neurčitá, proto ji nelze započíst podle § 1987 odst. 2 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, č. j. 31 Cdo 684/2020-406). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 18. 7. 2025 soud prvního stupně ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 37 440 Kč s příslušenstvím a co do částky 32 475 Kč s příslušenstvím. Žalovaný v podání ze dne 1. 9. 2025 nesouhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, proto o něm bylo soudem prvního stupně rozhodnuto na jednání dne 7. 10. 2025 tak, že návrh žalovaného byl zamítnut, jelikož žalovaným předestřené důvody nepovažoval soud prvního stupně za vážné důvody ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. Ohledně zbývajícího nároku ve výši 94 632 Kč soud prvního stupně žalobě vyhověl a současně rozhodl o úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud vyhověl žalobě co do kapitalizovaného úroku a zákonného úroku z prodlení z částky 94 632 Kč při splatnosti stanovené k 15. dni v měsíci podle notářského zápisu , spisová značka, . O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy podle úspěchu ve věci přiznal soud prvního stupně žalobci 15,02 % účelně vynaložených nákladů, tj. částku 11 810 Kč.4. Žalovaný proti rozsudku podal včasné odvolání, ve kterém zdůraznil, že nesouhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, neboť jen meritorní rozhodnutí může přinést jasný právní závěr, který zásadně ovlivní nejen tento spor, ale i řadu dalších obdobných řízení, jež žalobce proti žalovanému vede. Soudní rozhodnutí by zároveň umožnilo vypořádat kompenzační námitku řádně uplatněnou žalovaným, která by v případě zastavení řízení zůstala bez věcného posouzení. V důsledku častého podávání a následného zpětvzetí žalob ze strany žalobce dochází k právní nejistotě a v jednání žalobce lze spatřovat šikanózní procesní postup, jemuž lze předejít právě meritorním rozhodnutím. Výsledek řízení má význam i pro ostatní členy společenství vlastníků, neboť stanoví, zda jsou žalobcem uplatňované nároky po právu, a žalovanému umožní obhájit své jednání vůči ostatním vlastníkům, kteří se domnívají, že nároky žalobce odmítá bezdůvodně. V postupu soudu prvního stupně proto žalovaný spatřuje vadu řízení. Dále žalovaný namítl, že rozhodnutí shromáždění ze dne 21. 11. 2019 je neurčité a nezpůsobilé založit povinnost k úhradě příspěvků v konkrétní výši. Nevyplývá z něj totiž žádná konkrétní částka za m², na níž by se vlastníci shodli, a nelze z něj dovodit ani částku 3 943 Kč měsíčně za předmětnou jednotku. Pokud je v zápise uvedeno, že „bude stačit příspěvek ve výši cca 30 Kč/m² bytu, tj. 28 000 Kč měsíčně“, jde pouze o obecný rámcový údaj bez řádného schválení konkrétní částky, která by byla závazná pro vlastníky. Ve vztahu k jednotce č. , číslo, o výměře 113,48 m² částka žalobcem požadovaná a soudem přiznaná (3 943 Kč měsíčně) odpovídá zhruba 34,75 Kč/m², což není částka, která by byla jakkoli přijata (písařskou chybu ve vyjádření, kdy žalovaný uváděl jednotku č. , číslo, , během odvolacího jednaní žalovaný v rámci ústního vyjádření odstranil). Nelze přisvědčit argumentaci soudu prvního stupně, že žalobce mohl mít v důsledku dřívějších rozhodnutí jiných soudů legitimní očekávání, neboť takové očekávání nemůže převážit nad principem legality a požadavkem, aby povinnost k úhradě příspěvků měla jasný a určitý právní základ. Prvostupňový soud též pochybil při posouzení příslušenství k jistině pohledávky, když vyšel z obsahu notářského zápisu sp. zn. , spisová značka, , neboť v bodě 6. tohoto zápisu je uvedeno, že příspěvky činí 8 000 Kč měsíčně (nikoliv 20 000 Kč). Nárok na úrok z prodlení se navíc neodvíjí od uvedeného notářského zápisu, nýbrž od (aktuálně účinných) stanov žalobce. Odkázal na sbírku listin, ve které jsou založeny stanovy schválené dne 23. 5. 2022, ze kterých vyplývá, že měsíční příspěvky na správu domu a pozemku jsou splatné nejpozději k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok z prodlení tak může začít běžet až od prvního dne měsíce následujícího po měsíci splatnosti. Závěr prvostupňového soudu, že tyto příspěvky byly splatné již k 15. dni každého měsíce, je v rozporu se stanovami žalobce. Žalobci by neměla být přiznána ani náhrada nákladů řízení, neboť neplní povinnost zasílat předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. Tato povinnost je dána i stanovami žalobce. Nesprávně byla určena i výše náhrady nákladů, a to jak z hlediska samotného výpočtu, tak i z hlediska přiznání náhrady za úkony, které nebyly účelné, neboť za vyjádření k výzvě soudu, za částečné zpětvzetí žaloby, resp. upřesnění petitu, a za poradu s klientem neměla být náhrada nákladů řízení žalobci přiznána. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku ve výroku I. tak, že se řízení nezastavuje, v tomto rozsahu se žaloba zamítá a ve výroku II. tak, že se žaloba co do částky 94 632 Kč s příslušenstvím zamítá.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, když respektoval zákonnou úpravu a pravomocná rozhodnutí v obdobných věcech týkající se stejného rozhodnutí shromáždění SVJ ze dne 21. 11. 2019. Mezi příspěvky podle § 1180 o. z. a službami podle § 1181 o. z. je zásadní rozdíl, přičemž členové SVJ, kterým předmětné usnesení shromáždění nevadilo, ani nepodali návrh na určení neplatnosti, nemohou v těchto řízeních s úspěchem namítat neplatnost takových usnesení, neboť jde zjevně o účelová tvrzení dlužníků (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 774/2019 a 26 Cdo 3535/2022). Pouhá skutečnost, že žalobce příspěvky na správu domu a pozemku (nesprávně) zahrnul do vyúčtování služeb, nemůže změnit jejich určení a podřídit je zákonu č. 67/2013 Sb. Příspěvky na správu domu a pozemku vyúčtování podle zákona č. 67/2013 Sb. nepodléhají, nejedná se o služby ve smyslu tohoto zákona. Platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek lze přezkoumávat pouze v rámci řízení podle § 1209 o. z., a to jen k návrhu přehlasovaného vlastníka jednotk