55 Co 383/2025-215 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 157 710,90 Kč s příslušenstvím a uložil výrokem II. žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 300 Kč a výrokem III. uložil žalobci, aby nahradil státu náklady řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením. Tímto usnesením z 25. 7. 2025 soud rozhodl tak, že částka, kterou je žalobce povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení, činí 3 275 Kč.2. Žalobce se domáhal peněžního plnění vůči žalované z titulu náhrady za ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od října 2020 do března 2021. Tvrdil, že 17. 4. 2019 došlo k dopravní nehodě, kde řidička motorového vozidla nedala žalobci přijíždějícímu zleva na motocyklu přednost. Žalobce byl odražen do protisměru, kde se srazil s osobním motorovým vozidlem. V důsledku nehody žalobce utrpěl mnohačetná poranění, které v žalobě podrobně rozvedl. Zranění si vyžádala hospitalizaci od 17. 4. 2019 do 23. 4. 2019 a další ambulantní léčení spojené s pracovní neschopností do 30. 9. 2020. Nárok směřoval vůči žalované, u níž bylo pojištěno vozidlo, jež ho srazilo. Dále žalobce tvrdil, že v době od října 2020 do března 2021 neměl žádné příjmy a své životní potřeby hradil z prostředků uhrazených pojišťovnou. Výši nároku vypočetl z průměrného měsíčního hrubého výdělku za rok 2018, který dosahoval před nehodou.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že nejprve tvrdila, že žaloba byla podána předčasně. Následně dospěla k závěru, že žalobce podmínky pro přiznání nároku nesplňuje, neboť v době dopravní nehody podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná, svou živnost dosud nepřerušil. Jeho pracovní schopnost klesla částečně, což neodpovídá žádnému stupni invalidity a dle žalované byl proto schopen soustavně vykonávat výdělečnou činnost. Upozornila na to, že žalobce je jednatelem ve čtyřech obchodních společnostech.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke zjištění, že po dopravní nehodě, v důsledku níž žalobce utrpěl řadu poranění převážně dolních končetin a byl hospitalizován, se poté nacházel v pracovní neschopnosti. U výdělkových poměrů žalobce v roce 2018 soud vyšel z toho, že dle jeho daňové přiznání základ daně u žalobce činil částku 278 360 Kč, v roce 2020 a 2021 žalobce podle opisu údajů z daňových přiznání nevykazoval žádné příjmy. To vše za situace, kdy mu nebyl přiznán invalidní důchod, neboť pokles jeho pracovních schopností byl posudkovou komisí stanoven jen v rozsahu 25 %. Žalobce od roku 2010 až do současnosti disponuje živnostenskými oprávněními na více než 20 oborů, které souvisí s provozem a opravami motorových vozidel i dalšími oblastmi podnikání. Je také společníkem a jednatelem ve čtyřech obchodních společnostech. Prostřednictvím jedné obchodní společnosti rovněž dále žalobce provozuje autoservis. V ní dříve vykonával činnost automechanika, jednatele, kterou vykonává do současné doby. Dle výslechu svědků řeší fakturace, účetnictví, do servisu občas chodí a navíc jindy pracuje z domova. Obchodní společnosti provozující autoservis se daří, dle výsledku dokazování soudu má dostatek zakázek a spolupracuje se dvěma osobami jakožto OSVČ. Přitom dle znalce žalobce byl v období od října 2020 do října 2021 schopen nadále pracovat jako automechanik i jednatel společnosti, a to v plném pracovním úvazku a může vykonávat i práce jiné, pro které má kvalifikaci nebo by se mohl rekvalifikovat.5. Soud I. stupně věc právně posuzoval dle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2963 občanského zákoníku. Skutková zjištění soud hodnotil tak, že se neprokázalo tvrzení žalobce o jeho neschopnosti vykonávat povolání automechanika či jinou výdělečnou činnost. Žalobce ani neoznačil důkazy k tvrzení, že se mu nepodařilo nalézt jinou pracovní pozici, při nichž by mu nebyl na překážku jeho zdravotní stav. Žalobce byl proto soudem poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. a k prokázání svých zdravotních možností ve vztahu k dosahování příjmů navrhl zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Ten soud nechal zpracovat znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, a tento posudek tvrzení žalobce jednoznačně vyvrátil. Naopak dospěl k závěru, že v žalovaném období byl žalobce schopen vykonávat jak činnost automechanika, tak i jednatele v plném pracovním úvazku. Žalobce znalec nevyšetřil, když vycházel ze zdravotnické dokumentace s ohledem na skutečnost, že žaloba se vztahovala k období před zahájením řízení (říjen 2020 až březen 2021). Tvrzení, že žalobce nedosahuje žádného příjmu, že není schopen vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost, byla vyvrácena svědeckou výpovědí , jméno FO, , který potvrdil, že žalobce nadále pracuje ve vlastním autoservisu, který má i dostatek zakázek. Naopak po nehodě v březnu 2020 získal rovněž oprávnění pro obor nákup a prodej nemovitostí. Skutečnost, že jeho autoservis prosperuje je rovněž v rozporu s tvrzením v žalobě, že žalobce nedosahuje žádných příjmů. Žalobní tvrzení tak byla provedeným dokazováním vyvrácena. Rovněž nebylo prokázáno tvrzení, že by žalobce se snažil nalézt jiné zaměstnání a nepodařilo se mu to. Nebyly tak naplněny předpoklady pro přiznání nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve smyslu ustanovení § 2963. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.6. S ohledem na výsledek v řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci i o výroku o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud poté rozebral ve shora uvedeném usnesení i výši přiznaného znalečného znalci , tituly před jménem, , jméno FO, .7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítl, že soud neprovedl žalobcem navržené důkazy zejména doplňující výslech svědka , jméno FO, , účastnický výslech žalobce. Neumožnil rovněž žalobci reagovat na zjištění na základě znaleckého posudku. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl rozsudek i navazující usnesení zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i usnesení z 25. 7. 2025 v celém rozsahu včetně řízení, které jejich vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou úplná a poskytují základ pro právního hodnocení věci. Nebyly shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.11. Obvodní soud se ve svém rozhodnutí rovněž vypořádal s dalšími důkazními návrhy žalobce, které neprovedl a objasnil, proč nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku a zdůraznil, že další důkazní návrhy žalobce uplatnil až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., což je postup nepřípustný.12. Účastníci byli navíc v průběhu řízení u jednání předcházejícímu vyhlášení rozhodnutí poučeni dle ustanovení § 119a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 205a o. s. ř. Jestliže následně žalobce trvá na doplnění dokazování, jedná se o postup, který je v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř., který omezuje odvolací důvody z titulu systému neúplné apelace odvolacího řízení. Zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit včas před soudem I. stupně všechny pro věc existující právně významné skutečnosti a označit k nim v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. Pokud tak neučiní, musí být soudem poučen, k čemuž ze strany obvodního soudu v daném případě došlo. Uvést nové skutečnosti a důkazy lze jen za podmínek uvedených v § 205a odst. 1 o. s. ř. (týkají se podmínek řízení, má jimi být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, má jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků nebo odvolatel nebyl řádně poučen). O žádný z těchto případů nešlo, a jak bylo shora uvedeno, odvolací soud proto vycházel ze zjištění soudu I. stupně, když svůj procesní postup obvodní soud srozumitelně účastníkům vysvětlil v bodě 29. písemného odůvodnění rozhodnutí.13. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právním hodnocením věci. U náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se hradí rozdíl mezi výdělkem, jehož poškozený dosahoval před vznikem újmy a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti. Soud I. stupně však správně rozebral, že nebylo možno uvěřit tvrzení žalobce, že po skončení pracovní neschopnosti nedosahuje žádného příjmu. Je zjevné, že jako jednatel několika obchodních společností a provozovatel funkčního autoservisu příjmu dosahuje. Současně s tím bylo zjištěno, že ani jeho zdravotní stav poté, co mu byla ukončena pracovní neschopnost, mu umožňuje vykonávat zaměstnání, v němž je vzdělán a jemuž věnoval řadu let před nehodou. Lze tak souhlasit se závěrem, že nebyly naplněny podmínky pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období shora uvedeném.14. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve znění usnesení o výši znalečného potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správná rozhodnutí vče