Citovaným rozsudkem soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 91 200 Kč s příslušenstvím zde uvedeným a výrokem III. povinnost žalované nahradit žalobkyni náklady řízení 53 548,40 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Dále výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a výrokem IV. rozhodl o povinnosti náhrady nákladů řízení státu.3. Žalobkyně se domáhala tohoto peněžitého plnění z titulu náhrady škody v souvislosti s dopravní nehodou, kdy jí bylo poškozeno její vlastní vozidlo. V důsledku nehody vznikly náklady na zapůjčení náhradního vozidla podobu opravy, která probíhala od , datum, do , datum, .tedy 41 dnů. Žalovaná uznala nárok pouze za dobu 17 dnů a tuto část již žalobkyni uhradila. Zbývající část žalovaná odmítla plnit s tím, že prodloužení opravy bylo způsobeno výlučně servisem a nelze jej přičítat k tíži pojistitele.4. Soud po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne , datum, došlo k dopravní nehodě, kterou způsobila osoba pojištěná u žalované. Poškozen byl osobní vůz značky , podezřelý výraz, , třída S, rok výroby 2017. Oprava vozu žalobkyně trvala od , datum, . Po dobu opravy žalobkyně užívala náhradní vozidlo, jejíž výše náhrady za půjčení činila 3 800 Kč, bez DPH. Zapůjčení náhradního vozidla žalobkyně uhradila 188 518 Kč, žalovaná jí z toho proplatila částku 64 600 Kč bez DPH.5. Soud ve věci ustanovil soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru ekonomika odvětví oceňování movitých věcí se specializací oceňování silničních a zvláštních vozidel. Z něho vyplynulo, že doba opravy je přiměřená a odpovídá rozsahu poškození vozidla, a to i s ohledem na náročnost opravy a dostupnost autorizovaných servisů značky , podezřelý výraz, v , adresa, . Šlo o střední až větší rozsah klempířských prací, včetně výměny nosných částí skeletu, dále bylo nutno poskytnout časovou rezervu pro diagnostiku skrytých vad a zajištění náhradních dílů. Znalec se rovněž vypořádal s námitkami žalované, která tvrdila, že přiměřená doba opravy je výrazně kratší (dle jejího názoru měla činit 17 dnů). Znalec k tomu uvedl, že žalovaná vycházela pouze ze součtu časových jednotek pro jednotlivé úkony bez zohlednění technologických a logistických aspektů úpravy, jako je čekací doba na náhradní díly, technologické přestávky a podobně. Žalovaná navrhla zpracovat revizní znalecký posudek, k tomu však soud I. stupně uvedl, že s takovým řešením nesouhlasí a důkaz neprovedl.6. Provedené důkazy soud zhodnotil v souladu s ust. § 28 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., a dle občanského zákoníku s tím, že doba opravy předmětného vozidla byla přiměřená s ohledem na závěry znaleckého posudku a žalobkyně tak vynaložila účelně náklady na zapůjčení náhradního vozidla. Žalobě bylo proto vyhověno, včetně příslušenství a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a o náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, k němž namítla, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a věc nesprávně právně posoudil. Odvolatelka zejména nesouhlasila s tím, že by doba 41 dní byla dobou přiměřenou s ohledem na poškození vozidla žalobkyně. K počtu 17 dní jako přiměřené doby pro opravu, došla žalovaná výpočtem, který vycházel z údajů výrobce vozidla a z jeho strany předepsaných normohodin určených k předmětné opravě. Žalovaná je přesvědčena, že revizní znalecký posudek by se svými námitkami vypořádal lépe než znalec ustanovený obvodním soudem. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.8. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila. K návrhu na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem poukázala na zákonnou úpravu, kde k tomu nebyly splněny předpoklady. K otázce přiměřené doby opravy vozidla odkázala na provedené důkazy. Důkaz znaleckým posudkem byl proveden k návrhu žalované, přičemž znalec neměl zkoumat teoretickou dobu opravy, nýbrž dobu přiměřenou k opravě poškození při dopravní nehodě. Délku opravy nelze stanovit podle teoretického výpočtu, jak činí žalovaná. Navrhovala, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.10. Při posuzování skutkových zjištění odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, který pokládá za dostatečný a neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Provedené důkazy soudem I. stupně poskytují možnost soudu se s nimi dostatečně vypořádat a dospět i k řádnému závěru po stránce právní.11. K námitce žalované, že soud měl ve věci ustanovit revizního znalce, soud I. stupně postupoval zcela správně dle § 127 odst. 2 o.s.ř. Dle něho je-li pochybnost o správnosti posudku, nebo je-li posudek nejasný, nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení, kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.12. V daném případě odvolací soud vychází z toho, že soud I. stupně, poté co znalce vyslechl, neměl žádné pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku a z tohoto důkazu vycházel. Za této situace v žádném případě nebyl důvod pro ustanovení znalce revizního.13. Odvolání žalované v podstatě pouze polemizuje se závěrem soudu ohledně přiměřené doby opravy vozidla žalobkyně. Ta však byla zjištěna dostatečně se závěrem, že doba 41 dnů je v konkrétním případě dobou přiměřenou. Se žalobkyní soudem I. stupně lze souhlasit v tom, že doba 17 dnů, k níž došlo žalovaná reprezentuje pouze teoretickou dobu dle počtu tzv. normohodin potřebných na opravu vozidla. Ta však nepřihlíží ke všem aspektům opravy vozu, jako průměrná čekací doba na náhradní díly, přestávky a harmonogram prací příslušného servisu při opravě vozu.14. Odvolací soud proto považuje argumentaci žalované za nedůvodnou, když skutkový stav ohledně přiměřenosti opravy byl zjištěn dostatečně a závěry soudu I. stupně nebyly žádným z důkazů zpochybněny.15. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř., včetně výroku o nákladech řízení.16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady za zastoupení advokátem, a to za 2 úkony právní služby po 4 780 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 paušální náhrady hotových výloh po 450 Kč a 21procentní sazba DPH 2 196,60 Kč, v součtu 12 656,60 K.17. Na soudu I. stupně ještě bude, aby doplnil výrok IV. napadeného rozsudku usnesením o výši znalečného, aby měl soud I. stupně řádný právní titul k vrácení zálohy na znalečném.