58 Co 330/2025-135 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 1. 7. 2024 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 821,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky s tím, že mezi účastníky probíhala dlouhodobá pracovní spolupráce od září 2023 do června 2024, žalobkyně pro žalovanou prováděla marketingovou činnost spočívající především v přípravě grafiky, návrhů a optimalizace reklamy, tvorbě textací a vedení workshopů, toto bylo souhrnně označeno jako mediální manažerská práce. V květnu roku 2024 žalobkyně pracovala 75 hodin při domluvené odměně à 500 Kč za hodinu, za což vystavila fakturu číslo , číslo, dne 19. 6. 2024 se splatností dne 30. 6. 2024 na částku 37 500 Kč. Tato faktura nebyla uhrazena.3. Žalovaná se žalobním požadavkem nesouhlasila. Potvrdila spolupráci se žalobkyní od září 2023, ke konkrétním okolnostem spolupráce se nevyjádřila, uvedla pouze, že žalobkyně zajišťovala prezentaci reklam na internetu, kde měla povinnost hlídat, aby reklamy byly vypínány. Žalobkyně postupně přestala svoji povinnost plnit řádně, čímž způsobila žalované škodu přesahující 100 000 Kč.4. Na základě provedeného dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že mezi účastníky došlo k navázání spolupráce a uzavření nepojmenované ústní smlouvy o spolupráci ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházel přitom z předložených faktur a rozsáhlé komunikace mezi účastníky z různých platforem, která fungovala i v květnu 2024. Soud I. stupně vycházel z toho, že jednotlivé faktury za leden, únor, březen, duben a červen 2024 byly v plné výši proplaceny, a to za konkrétní počet hodin po 500 Kč, shledal tak evidentní, že mezi účastníky byla domluvena odměna 500 Kč za odpracovanou a vyfakturovanou hodinu. Rozsah 75 hodin měl soud I. stupně za prokázaný z žalobkyní předložené tabulky týkající se jednotlivých úkolů tak, jak byly ze strany žalobkyně pro žalovanou fakticky vytvářeny. Poukázal přitom na pasivitu žalované ohledně vyjádření k rozsahu a fungování spolupráce mezi účastníky. Poukázal na to, že žalovaná nikterak nesporovala jednotlivé listiny týkající se konverzace v květnu 2024, nesporovala ani tabulku předloženou žalobkyní, ze které vyplývá rozsah 75 hodin výkonu práce. Dle e-mailové komunikace strany řešily rozsah práce 75 hodin, ale po vysvětlení ze strany žalobkyně již žalovaná nic nenamítala, fakturu však neproplatila. Poukázal na obdobné množství odpracovaných hodin v předcházejících měsících, které nebyly sporovány, faktury za tyto měsíce byly proplaceny. Žalovaná konkrétně nenamítala, které z činností uvedených v tabulce neměly být realizovány a které by tak byly účtovány neoprávněně. Dospěl tak k závěru, že žalobkyně oprávněně fakturovala žalovanou částku a žalobě tedy vyhověl.5. Pokud žalovaná vznesla námitku započtení s tím, že oproti nároku žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 34 964 Kč, soud I. stupně neshledal tuto námitku důvodnou s tím, že žalovaná svůj nárok na náhradu škody ani po poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dostatečně netvrdila ani neprokázala.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení za soudní poplatek a náklady právního zastoupení podrobně specifikované v odst. 14 odůvodnění napadeného rozsudku.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že by ke svazku konverzací předloženému žalobkyní nic nenamítala. Poukázala na to, že při jednání dne 3. 10. 2025 upozornila na to, že neprokazují žádnou konkrétní činnost žalobkyně ve vztahu k žalované. Ohledně tabulky prací poukázala na to, že sama žalobkyně uvedla, že žalovaná do ní vpisovala poznámky ohledně oprávněnosti fakturované částky, soud I. stupně k tomu vůbec nepřihlédl. Pokud žalobkyně tvrdila, že poznámky tam byly vepsány dodatečně, nijak to neprokázala. Vytýkala soudu I. stupně, že neuvedl konkrétně, ze kterých listin má nárok žalobkyně za prokázaný. Pokud by soud I. stupně zohlednil všechna tvrzení a důkazy ve vzájemných souvislostech, musel by dojít k závěru o neunesení břemene důkazního. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobu zamítl.8. Žalobkyně nepovažovala odvolání žalované za důvodné. Poukázala na to, že námitky žalované vůči provedenému důkazu bez dalšího nemají vliv na hodnocení tohoto důkazu, zejména za situace, kdy sama žalovaná žádné důkazy ani ke svým vlastním tvrzením nepředložila. V souvislosti s dalšími důkazy pak považovala za logické, že poznámky do předložené tabulky vepsala či mohla vepsat pouze žalovaná. I z toho je zřejmé, že žalobkyně prováděla pro žalovanou práce v rozhodném období. Ztotožnila se se závěry soudu I. stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.9. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po dílčím doplnění dokazování dle § 213 a 213a o. s. ř. k upřesnění skutkových zjištění shledal odvolání žalované částečně důvodným.11. Soud I. stupně učinil správný závěr, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalované marketingovou činnost, za niž byla sjednána hodinová odměna 500 Kč. Tuto činnost žalobkyně pro žalovanou vykonávala i v květnu 2024, za niž byla vystavena faktura, která je předmětem žaloby. Odvolací soud však shledal opodstatněnou námitku žalované, že rozsah účtované činnosti a s tím související výše požadované odměny nebyla jednoznačně prokázána.12. Odvolací soud zopakoval dokazování tabulkou činností předloženou žalobkyní, v níž byly uvedeny činnosti, za které žalobkyně požadovala odměnu s uvedením rozsahu hodin práce, celkem 75 hodin. V pravém sloupci označeném jako „, Označení, “ byl komentář k některým činnostem a uvedeno množství hodin s poznámkou „schváleno“ v celkové výši 24,5 hodiny, u některých činností poznámka chyběla. K dotazu odvolacího soudu se zástupce žalované odmítl k těmto poznámkám vyjádřit, odmítl potvrdit, že by se jednalo o stanovisko jednatelky žalované k daným činnostem. Nicméně vzhledem k tomu, že tyto poznámky nesvědčí ve prospěch žalobkyně (uznaných hodin je cca 1/3), není logické, aby je do tabulky přidala právě žalobkyně. Vše tak nasvědčuje tomu, že tyto poznámky byly přidány žalovanou, žalovaná tak minimálně část účtované práce žalobkyně dodatečně odsouhlasila.13. Z faktur předložených žalobkyní vzal odvolací soud za prokázané, že fakturou ze dne 5. 2. 2024 bylo fakturováno 121 hodin po 500 Kč, celkem 60 500 Kč, fakturou ze dne 4. 3. 2024 bylo fakturováno 77 hodin po 500 Kč, celkem 38 500 Kč, fakturou ze dne 17. 4. 2024 bylo fakturováno 77 hodin po 500 Kč, celkem 38 500 Kč, fakturou ze dne 17. 5. 2024 bylo fakturováno 62 hodin po 500 Kč, celkem 31 000 Kč, fakturou ze dne 15. 7. 2024 bylo fakturováno 21 hodin po 500 Kč, celkem 10 500 Kč a spornou fakturou ze dne 19. 6. 2024 bylo fakturováno 75 hodin po 500 Kč, celkem 37 500 Kč.14. Z komunikace na různých platformách vzal odvolací soud za prokázané, že komunikace mezi pracovníky žalobkyně s jednatelkou žalované a s účastníky workshopů probíhala v jednotlivých dnech po celou dobu měsíce května, tato komunikace se týkala činnosti žalobkyně pro žalovanou.15. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně v rozhodném období nepochybně činnost pro žalovanou vykonávala, z předložených důkazů však nelze jednoznačně dovodit účtovaný časový rozsah této činnosti. Z toho však nelze dovodit neopodstatněnost požadavku žalobkyně v celém rozsahu, jak požadovala žalovaná.16. Za dané situace dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě určit výši odměny postupem dle § 136 o. s. ř., žalobkyně činnost pro žalovanou vykonávala, nebylo však možno určit výši odměny, a to i z důvodu postoje žalované, která se odmítla k rozsahu účtované práce jakkoliv vyjádřit.17. Při úvaze o výši odměny odvolací soud vycházel z toho, že ostatní faktury byly žalovanou proplaceny, jimi účtovanou odměnu žalovaná nezpochybnila. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že je na místě výši odměny určit jako průměrnou výši odměny za uvedené období od ledna do června 2024, takto určenou výši odměny považoval za spravedlivou, když nebylo důvodu předpokládat, že by žalobkyně konkrétně v měsíci květnu nevykonávala činnost v obdobném rozsahu jako v ostatních měsících. Žalovaná sice uplatnila výhrady vůči činnosti žalob