62 Co 267/2025-499 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne , datum, uložil žalované povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně předem do každého patnáctého dne v měsíci od , datum, a ve výši 9 000 Kč od , datum, do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I. rozsudku), vyčíslil dlužné výživné za období od , datum, do , datum, ve výši 52 000 Kč a uvedl, že žalovaná je oprávněna a povinna ho zaplatit v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč vždy s běžným výživným do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok II. rozsudku) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 68 350 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku).2. Doplňujícím rozsudkem ze dne , datum, tento rozsudek doplnil o výrok IV., kterým žalobu co do uložení povinnosti žalované hradit výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od , datum, do , datum, a ve výši 3 000 kč od , datum, do každého patnáctého dne měsíce předem k rukám žalobkyně zamítl (výrok I. doplňujícího rozsudku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. doplňujícího rozsudku). Odvolací soud bude pro oba tyto rozsudky užívat souhrnné označení – rozsudek soudu prvního stupně.3. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované výživného ve výši 12 000 Kč měsíčně od podání žaloby dne , datum, nadále. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědí žalované, svědků , jméno FO, a , jméno FO, , listinných důkazů a elektronické komunikace, zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 8-51, v nichž uvedl obsah jednotlivých důkazů. V bodě 52 vysvětlil, proč neprovedl další navržené důkazy jako nadbytečné s tím, že tyto nebyly způsobilé prokázat relevantní skutková zjištění. Pod bodem 53 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně shrnul skutkový stav, který výsledně zjistil. Ten odvolací soud uvádí v doslovné znění.4. Žalobkyně je studentkou , právnická osoba, (mezi účastníky nesporné), kde letos odmaturovala. Připravuje se na nástup na vysokou školu v oboru účetnictví, když byla přijata na dvě vysoké školy v , adresa, , a přiklání se k nástupu na , právnická osoba, . Žalobkyně v 17 letech opustila společnou domácnost a bydlí sama, její náklady hradí její dědeček , jméno FO, , tyto náklady jsou asi 30 až 35 000 Kč (20 000 Kč náklady na bydlení, 10 000 Kč další výdaje). Byla na dvou stážích v , adresa, , které celkově stály 100 000 Kč, které také hradil dědeček. Matka je OSVČ v oboru architektury, má další tři nezletilé děti s , jméno FO, , v nedávné době přestala pobírat rodičovský příspěvek, za poslední dva měsíce fakturovala 50 000 Kč. Dostala dar od otce 2,5 mil. Kč. Manžel , jméno FO, se živí jako advokát. Bydlí v bytě o velikosti 140 m2, 4+1, byt je na hypotéku. Z 200 m2 velkého prostoru udělali kancelář, kterou využívá jako sklad a dílnu, její manžel jako kancelář. Náklady spojené s bydlením jsou 44 933 Kč měsíčně (splátka hypotéky, celkem hypotéka na 10 818 327 Kč), poplatky – vodné, stočné asi 3 000 Kč, dále energie asi 8 000 Kč, fond oprav 6 880 Kč. Mají půjčku na zařízení bytu 3 mil. Kč. V roce 2023 hradili 500 000 Kč, v roce 2024 také a úroky asi 90 000 Kč, ročně doplatí 1 mil. Kč. Náklady spojené s platbami za jídlo činí jednou týdně 4 000 Kč. Dále má žalovaná náklady na účetní za 3 000 Kč měsíčně, sklad 1 750 Kč měsíčně, penzijní připojištění 500 Kč, spoření 300 Kč, sociální a zdravotní asi 3 600 Kč měsíčně, léky 2 000 Kč na tři měsíce, chůva v rozmezí 2 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně. Dále hradí lesní školku ve výši 50 000 Kč za pololetí a obědy pro nezletilé dítě 750 Kč měsíčně. Žalovaná má společnost zabývající se prodejem a nákladem knih, zisk nechává ve společnosti. Žalobkyni hradí nyní výživné 5 000 Kč měsíčně, ale dříve si od této částky odečítala náklady za právní zastoupení v rámci policejního vyšetřování ve výši 800 Kč. V rodině při společném soužití docházelo k rozepřím týkající se plnění domácích povinností, plnění školní docházky a záškoláctví, odmítání hlídání dětí, agresivního chování, dělání „naschválů“, dále došlo k vyšetřování žalované a manžela , jméno FO, pro podezření z , podezřelý výraz, , vztahy jsou ovlivněny rozpory mezi žalovanou a jejím otcem , jméno FO, ohledně majetkového vyrovnání v rámci dědického řízení po zesnulé matce žalované.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z. Uvedl jeho § 859, § 910, § 911, § 913, § 915 odst. 1, § 916, § 921 odst. 1, § 1 odst. 2 a § 2 odst. 3, tato zákonná ustanovení odcitoval. Poté zmínil nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97. V další části odůvodnění svého rozsudku se zabýval charakterem vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, vysvětlil její podstatu a popsal, z jakých důvodů lze přistoupit k nepřiznání výživného zletilému dítěti podle § 96 odst. 2 zákona o rodině (dříve platný zákon č. 94/1963 Sb. ve znění účinném do , datum, – poznámka odvolacího soudu). Shrnul, že při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte, nejčastěji studujícího, které by již jinak bylo schopno se postarat o sebe samo, ale z důvodu přípravy na budoucí povolání toho schopno není, soud posuzuje zejména chování zletilého k rodičům, ale také chování rodičů ke zletilému dítěti. Podle soudu věková hranice, kdy je možno aplikovat institut dobrých mravů ve věci určení výživného, je 15 let, ve věku od 15 do 18 let se aplikuje pouze v omezené míře, okamžikem nabytí zletilosti dítěte se však již aplikuje v plné míře.6. Soud prvního stupně se podrobně zabýval charakterem vztahů mezi účastnicemi, k čemuž uzavřel, že je nepochybné, že došlo k rozvratu vztahů mezi žalobkyní a žalovanou. Tento vyplývá především z nesouladu osobností účastnic a nároků, které na žalobkyni byly v nezletilosti kladen ze strany žalované, frustrací žalované z kvality plnění těchto povinností a nesouhlasem žalobkyně s těmito nároky a pocitu, že slouží pouze pro prezentaci rodiny vůči třetím osobám a že je s ní manipulováno. Žalobkyně z rodinné domácnosti žalované došlo ještě před nabytím zletilosti (léto 2022) od té doby je odkázána na finanční pomoc svého dědečka, otce žalobkyně, který zajišťuje bydlení, vzdělání a její základní potřeby. Žalovaná s manželem uvažovali společně o různých způsobech zajištění péče o žalobkyni v době její nezletilosti odděleně od rodiny.7. Soud prvního stupně hodnotil výpovědi svědků , jméno FO, (manžela žalované – pozn. odvolacího soudu) a , jméno FO, (otce žalované a dědečka žalobkyně – pozn. odvolacího soudu) tak, že hodnota těchto výpovědí je snížena z důvodu jejich vztahu k účastnicím řízení, že tyto jsou značně negativně poznamenané rodinnými problémy jak ve vztahu k žalobkyni, tak roztržkami v rodině ohledně majetkové vypořádání dědictví po matce žalované. K tomu zopakoval jednotlivá zjištění, která učinil ohledně těchto vzájemných vztahů a výsledně shrnul, že k některým incidentům ze strany žalobkyně vůči žalované došlo ve věku, kdy žalobkyně byla nezletilá (žalobkyně žalovanou několikrát uhodila, a to i ve vysokém stupni těhotenství, došlo k policejnímu vyšetřování v důsledku trestní oznámení, které podala žalobkyně na žalovanou, žalobkyně měla způsobit zranění nevlastního sourozence – pád do jámy a náraz do plotu při sáňkování, dále se dopouštěla záškoláctví, nechtěla pomáhat v domácnosti, špatně se chovala k svému tělu atd.). Podle soudu však toto jednání nelze považovat za porušení dobrých mravů, neboť jde o jednání, jehož se žalobkyně dopustila ve věku nezletilosti. Přísněji soud hodnotil chování žalobkyně vůči žalované v době zletilosti, k čemuž uvedl, že za rozporné s dobrými mravy nelze hodnotit to, že žalobkyně podala žalobu; opačný závěr by byl absurdní. Připustil, že chování žalobkyně vůči žalované není vhodné, nicméně toto nijak nepřekročilo meze slušného chování, nadto k němu došlo ve stresové situaci.8. Ohledně chování žalované k žalobkyni soud prvního stupně uvedl, že nehodlá hodnotit výchovné metody žalované vůči žalobkyni, poznamenal však, že jako problematické se může jevit to, že žalovaná (správně zřejmě žalobkyně – pozn. odvolacího soudu) mohla nabýt dojmu, že se jí žalovaná a její manžel chtěli zbavit, a tím vyřešit rodinnou situaci. Soud hodnotil chování žalované individuálně i celkově a s přihlédnutím ke všem okolnostem, ve kterých se jednotlivé incidenty odehrály, uzavřel, že nedošlo k porušení dobrých mravů vůči povinné osobě (žalované), chování žalobkyně nenabylo takové intenzity, aby zapříčinilo snížení či úplnou ztrátu práva na výživné.9. Soud prvního stupně dále konstatoval, že se žalobkyně cílevědomě připravuje na své budoucí povolání, v tomto školním roce odmaturovala na střední škole v oboru účetnictví a podala si tři přihlášky na státní vysoké školy, přičemž minimálně na dvě byla přijata, hodlá studovat na , právnická osoba, . Žalobkyně nasto