69 Co 337/2025-121 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhal na žalované zaplacení 420 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně délce konkursního řízení na majetek dlužníka , právnická osoba, ., IĆ , IČO, , vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, (posuzované řízení), kterého se účastní jako zástavní věřitelka. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že předmětné konkursní řízení dosud neskončilo a nelze tak posoudit základ ani výši nároku.2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění o průběhu posuzovaného řízení z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , který podrobně popsal v odstavci 5. rozsudku. Zjistil zejména, že dne , datum, byly do konkurzní podstaty sepsány nemovitosti, k nimž uplatnila právo žalobkyně, která také přihlásila dne , datum, do konkursu pohledávku ve výši 24 000 000 Kč a dne , datum, konkursní soud vyslovil souhlas, aby vstoupila jako nový účastník na místo věřitele , právnická osoba, . s přihlášenou pohledávkou 23 545 370,52 Kč. Posuzované řízení nebylo skončeno, správkyni konkursní podstaty byla do , datum, prodloužena lhůta k předložení konečné zprávy. Skutková zjištění soud I. stupně posoudil podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), za použití judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a Nejvyššího soudu (rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ).3. Soud I. stupně konstatoval, že řízení vůči žalobkyni trvá od , datum, , kdy konkursní správkyně zapsala do majetkové podstaty úpadce nemovité věci, u nichž žalobkyně tvrdí své vlastnické právo, 24 let a dva měsíce. Jde o dobu ještě přiměřenou, neboť řízení je extrémně složité procesně, skutkově i po právní stránce. Naprostá většina posuzovaného řízení se odehrává v tzv. realizační fázi řízení, jehož se účastní velké množství věřitelů, kteří se během řízení i měnili. V jeho průběhu bylo vedeno vícero incidenčních sporů, spory o vylučovací žaloby, včetně sporů samotné žalobkyně a zpeněžoval se rozsáhlý majetek. Bez ukončení incidenčních sporů a vylučovacích žalob nemůže konkurs přejít do závěrečné fáze. Tyto důvody vedly k opětovnému prodlužování lhůty pro podání závěrečné zprávy konkursní správkyní ve smyslu § 14a odst. 2 zákona č. 328/1991, o konkursu a vyrovnání (ZKV), a dosud nebylo vydáno rozvrhové usnesení, jímž by byl proveden rozvrh výtěžku konkursu. Celkovou délku řízení podstatně ovlivnily i opakované návrhy žalobkyně, zpravidla nedůvodné. V posuzovaném řízení nebyly žádné průtahy ani období nečinnosti, správkyně konkursní podstaty pravidelně podávala zprávy o průběhu konkursního řízení, konkursní soud na její činnost řádně dohlížel a prodlužoval jí lhůtu k předložení konečné zprávy z objektivních důvodů. Dosud nebylo vydáno ani částečné rozvrhového usnesení a není zřejmá částka, které se žalobkyni dostane na uspokojení její pohledávky a která je určující z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni. Není ani najisto postavena otázka vlastnického práva žalobkyně k příslušným nemovitostem, žalobkyní podané žaloby na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty byly vždy pravomocně zamítnuty, což má též vliv na význam řízení pro žalobkyni, jež je rozhodujícím kritériem pro určení výše předmětného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.4. Soud I. stupně zmínil, že zákon poškozenému obecně nezakazuje požadovat odškodnění za nepřiměřenou délku dosud neskončeného řízení, nicméně poukázal na konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, zohledňující specifickou povahu konkursního řízení a žalobu zamítl jako předčasnou tzv. „pro tentokrát“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Nevyhověl ani návrhu na vydání mezitímního rozsudku, když prozatím neshledal nárok žalobkyně opodstatněným a připomněl, že toto zamítavé rozhodnutí nepředstavuje překážku věci rozsouzené. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) přiznal soud I. stupně procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení.5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že se soud I. stupně odmítl jejím nárokem zabývat, ačkoliv konkursní řízení je vedeno před 25 let a jeho délka tak nemůže být přiměřená, a jeho rozhodnutí označila nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud I. stupně taktéž dospěl k nesprávnému zjištění, že ztěžovala průběh řízení a činila nedůvodné návrhy, neboť se pouze bránila nezákonnému postupu stran svého majetku. Poukázala na svůj návrh na vydání mezitímního rozsudku, případně částečného rozsudku, který soud I. stupně zamítl, což označila za vadu řízení, spočívající v odepření spravedlnosti. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ve vyjádření k odvolání ztotožnila, včetně jeho odkazu na aplikovatelnou judikaturu. Na jejím základě soud I. stupně správně uzavřel, že s ohledem na specifikum posuzovaného řízení doposud není zřejmá míra uspokojení pohledávky žalobkyně, a proto je nutno žalobu zamítnout pro předčasnost. Otázku vzniku a výše nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy bude možné posoudit až po pravomocném skončení konkursu, kdy bude známa též míra uspokojení žalobkyně.7. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však důvodným neshledal. Napadený rozsudek zcela vyhovuje podmínkám § 157 odst. l a 2 o.s.ř., soud I. stupně se nárokem žalobkyně zabýval, učinil dostatečná skutková zjištění a zcela jasně vyložil důvody, pro které mu nevyhověl. Odvolací soud mimo to podotýká, že měřítkem přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí soudu je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (srov. např rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), což žalobkyně učinila.8. Předmětem řízení je zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mělo žalobkyni vzniknout v důsledku porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím i nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí náhradového zákona. K tomu nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci.9. Soud I. stupně se ve svém závěru o předčasnosti této žaloby správně přidržel jím zmíněné konstantní judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soud sp.zn. , spisová značka, , splzn. , spisová značka, , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 132/2012). Obecně platí, že při posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 3 náhradového zákona, je na základě ustálené judikatury nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na postup orgánů veřejné moci s přihlédnutím k demonstrativně jmenovaným kritériím v § 31a odst. 3 náhradového zákona v konkrétním případě nepřiměřená (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ).Z uvedeného vyplývá, že posouzení přiměřenosti délky řízení nelze redukovat jen na hledisko samotné doby trvání řízení. Posouzení přiměřenosti délky konkursního řízení z hlediska nároku podle § 13 a § 31a náhradového zákona tak přichází pojmově v úvahu až v souvislosti s jeho skončením, neboť vzhledem ke složitosti konkursního řízení a jeho specifickým fázím a procesním formám nemůže být před jeho skončením zjevné, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Pro určení konce doby konkursního řízení, rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení, je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení. Zmíněná judikatura Nejvyššího soudu také dovodila, že pokud v řízení o př