69 Co 390/2025-369 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 90 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 98 382 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 400 Kč (výrok III.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila celkem 188 328 Kč s příslušenstvím, a to jako (i) náhradu nákladů účelně vynaložených na obhajobu ve výši 9 800 Kč, (ii) přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 88 528 Kč a (iii) přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 90 000 Kč. Uvedených částek se žalobce domáhal z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „posuzované řízení“).3. Žaloba byla původně podána na částku 4 974 280 Kč (náklady obhajoby 434 148 Kč, ušlý zisk 3 379 604 Kč, zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 1 000 000 Kč, zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení 160 528 Kč). Po podání žaloby žalovaná poskytla dobrovolné plnění na části uplatněných nároků (náklady obhajoby 332 508 Kč, nezákonné trestní stíhání 110 000 Kč a nepřiměřená délka řízení 72 000 Kč,) a dne 19. 9. 2024 vydala stanovisko. Žalobce vzal žalobu částečně zpět v úhrnu 4 785 952 Kč (z toho 910 000 Kč u nároku na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, 72 000 Kč u nároku za nepřiměřenou délku řízení, 424 348 Kč u nákladů obhajoby a 3 379 604 Kč u ušlého zisku). Řízení tak nadále pokračovalo co do 188 328 Kč (90 000 Kč nezákonné trestní stíhání + 88 528 Kč nepřiměřená délka + 9 800 Kč náklady obhajoby)4. Žalovaná namítala, že žalobci již bylo v rámci předběžného projednání nároku částečně plněno a ve zbytku nároky neuznala (zejména pro neúčelnost části požadovaných úkonů obhajoby a pro nedůvodnost dalšího zadostiučinění nad rámec již poskytnutých částek).5. Soud prvního stupně rozhodl o nárocích žalobce na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a z hledisek vymezených judikaturou Nejvyššího soudu. U nároku za nepřiměřenou délku řízení uzavřel, že trestní řízení trvalo od 31.7.2014 do 9.8.2023 (tedy 9 let) a je nepřiměřené, přičemž při stanovení zadostiučinění vyšel ze základní částky 120 000 Kč (15 000 Kč za první dva roky a 15 000 Kč za každý další rok), kterou snížil o 20 % pro skutkovou a právní složitost věci a o dalších 20 % pro počet soudních instancí; tím dospěl k částce 72 000 Kč, kterou žalovaná již poskytla, takže žalobu na doplatek v této části zamítl. U nároku za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně hodnotil povahu stíhané trestné činnosti, délku zásahu, medializaci a konkrétní dopady do osobnostní a profesní sféry; zdůraznil, že kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk jsou určena pro průtahy a zde se neuplatní, a že výše zadostiučinění musí odpovídat srovnatelným případům. Pro výši zadostiučinění provedl srovnání s judikaturou, mimo jiné s rozhodnutími, kde byla přiznána částka 90 000 Kč při kratším stíhání, částka 441 000 Kč v případě veřejně činné osoby s významnými dopady a částka 400 000 Kč u jiné osoby stíhané ve stejné trestní věci s rozsáhlejšími zásahy do osobnostní sféry; ve srovnání zdůraznil, že v projednávané věci šlo o dlouhodobé trestní stíhání, s dopady na veřejnou pověst a profesní sféru, avšak bez prokázání některých závažných zdravotních důsledků v intenzitě srovnávaného případu. Na tomto základě považoval za přiměřené zadostiučinění částku 200 000 Kč celkem, z níž žalovaná již dobrovolně poskytla 110 000 Kč, a proto přiznal doplatek 90 000 Kč. Úrok z prodlení přiznal od 8.8.2024 s odkazem na šestiměsíční lhůtu po uplatnění nároku u žalované a na judikaturu k počátku prodlení státu, přičemž právní základ úroku dovodil z občanského zákoníku a příslušného nařízení vlády.7. Nárok žalobce na náklady obhajoby posoudil soud prvního stupně následovně. Především vyšel z požadavku § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož lze nahradit pouze účelně vynaložené náklady přímo směřující k odstranění nezákonného rozhodnutí. Pouhá obecná souvislost s trestním řízením nepostačuje. V této logice uzavřel, že účast advokáta při domovní prohlídce dne 30. 7. 2014 předcházela vydání usnesení o zahájení trestního stíhání a nemohla proto být nákladem vynaloženým na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí. Nárok na tento úkon proto neuznal. Za nepřiznatelný samostatně označil rovněž úkon porady s klientem z téhož dne, neboť jej považoval za pohlcený úkonem „převzetí a přípravy“ ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu bez ohledu na délku porady. U zbývajících podání – stížnosti proti zahájení trestního stíhání z 1. 8. 2014 (s doplněním z 20. 8. 2014), stížnosti z 23. 1. 2015 (s doplněním), návrhu na zastavení trestního stíhání z 20. 4. 2018 a návrhu na předběžné projednání obžaloby z 23. 8. 2018 – setrval na kvalifikaci „½ úkonu“ dle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, nikoli „podání ve věci samé“ dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Na tomto základě soud dovodil, že žalobci nevzniká právo na další úhradu 9 800 Kč, a žalobu v této části zamítl8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 a 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když při poměrném vyhodnocení procesního úspěchu (se zohledněním zastavení řízení po dobrovolném plnění u části uplatněných nároků) dospěl k závěru o převážném úspěchu žalované, přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč představující 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a stanovil třídenní lhůtu k plnění od právní moci rozsudku.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení (§ 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.), a to ve vztahu k výrokům, jimiž soud prvního stupně zamítl zbytek žaloby a přiznal náhradu nákladů řízení žalované. Současně z procesní opatrnosti napadá i opravné usnesení ze dne 4.9.2025, které opravilo částku ve výroku II. na 98 328 Kč. Žalobce namítá, že mu soud prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů obhajoby 9 800 Kč za konkrétní úkony právní, Anonymizováno, služby (účast na domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor 30.7.2014, poradu ke strategii obhajoby 30.7.2014 a dále čtyři písemná podání – stížnost proti zahájení trestního stíhání 1.8.2014 s doplněním 20.8.2014, stížnost proti druhému usnesení o zahájení trestního stíhání 23.1.2015, návrh na zastavení trestního stíhání 20.4.2018 a návrh na předběžné projednání obžaloby 23.8.2018), přičemž nesouhlasí se závěrem, že úkony z 30.7.2014 nelze odškodnit jen proto, že časově předcházely usnesení o zahájení trestního stíhání, a vytýká soudu prvního stupně absenci opory v judikatuře.10. Dále žalobce namítá, že soud prvního stupně pochybil při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, když ačkoli uzavřel, že řízení trvalo 9 let a 10 dní, vyšel ze základní částky 120 000 Kč a snížil ji o 40 %, místo aby podle žalobce aplikoval východiska stanoviska Nejvyššího soudu (první 2 roky částkou 20 000 Kč a dále 1 667 Kč měsíčně), což vede k částce 160 528 Kč, a zároveň měl reflektovat ekonomický vývoj (inflační znehodnocení) a délku řízení blížící se 10 letům; nesouhlasí i s dvojím snížením o 20 % pro „složitost“ a „počet instancí“, které podle něj vede k nepřípustnému dvojímu započtení téže okolnost. Dále zdůraznil, že ve vztahu k jeho osobě nebyla věc skutkově ani právně mimořádně složitá. Žalobce také napadl i výrok o nákladech řízení, neboť soud prvního stupně podle něj nesprávně určil tarifní hodnotu a nezohlednil, že k podání žaloby a následnému zpětvzetí došlo v důsledku toho, že žalovaná vydala stanovisko až po podání žaloby, takže měla být posouzena otázka procesního zavinění dle § 146 odst. 2 o. s. ř. (případně užití moderačního práva dle § 150 o. s. ř.) a vyčíslení úspěchu mělo reflektovat změnu předmětu řízení po částečném zastavení. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží zaplatit žalobci 188 328 Kč s úrokem z prodlení od 8.8.2024 do zaplacení a současně uloží žalované nahradit žalobci náklady řízení.11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení (§ 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.) v části, v níž soud prvního stupně uložil žalované zapla