69 Co 402/2025-87 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 180 748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu vznikly v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jako „posuzované řízení“). Žalobce se v posuzovaném řízení domáhal uložení povinnosti (, právnická osoba, , příspěvkové organizaci, coby žalované) „zabezpečit havarijní stav obkladní zdi na pozemku parc. č. st. , číslo, v katastrálním území , adresa, , zajišťující sjízdnost silnice , číslo, , do doby realizování opěrné zdi“. Žalobce v řízení neuspěl. Dle žalobce soud v posuzovaném řízení nesprávně uzavřel, že obkladní zeď je v žalobcově vlastnictví, a nikoliv ve vlastnictví , adresa, kraje. Vydaná rozhodnutí ve věci jsou dle žalobce nezákonná, resp. nicotná, byla jimi porušena práva žalobce na spravedlivý proces a na svobodné užívání jeho pozemku (v důsledku ohrožení spadlou obkladní zdí je nepřístupná plocha žalobcova pozemku v rozsahu 50 m²). Žalobce v řízení požadoval: 1) náhradu za omezení vlastnického práva ke svému pozemku za dobu od 14. 10. 2019 do 14. 5. 2024 (54 měsíců) ve výši 54 000 Kč (20 Kč/1 m²/měsíc); 2) náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených v souvislosti s posuzovaným řízením, tj. v zaplacených soudních poplatcích (18 000 Kč), v žalované přiznaných nákladech (17 531,10 Kč), v odměně žalobcova zmocněnce (1 500 Kč) a v nákladech na znalecký posudek (10 550 Kč), celkem ve výši 47 581,10 Kč; 3) finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 79 167 Kč.3. Žalobcem tvrzené nároky byly postupem dle ust. § 14 z OdpŠk předběžně uplatněny u , orgán, (v převážné části dopisem ze dne 8. 6. 2023 doručeným dne 16. 6. 2023, ve zbývající části doručením žaloby v této věci), , orgán, nároky odmítlo uspokojit.4. V řízení před soudem žalovaná označila všechny tvrzené nároky za nedůvodné, ve vztahu k nároku 3) vznesla námitku promlčení.5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Okresní soud v , adresa, v posuzovaném řízení rozsudkem ze dne 3. 8. 2021 zamítl žalobu, kterou se žalobce a , jméno FO, domáhali, aby tamní žalovaná , právnická osoba, , příspěvková organizace, zabezpečila havarijní stav obkladní zdi na pozemku parc. č. st. , číslo, v katastrálním území , adresa, , zajišťující sjízdnost silnice , číslo, , do doby realizování (tamní žalovanou) opěrné zdi a uložil žalobci a , jméno FO, zaplatit protistraně náklady řízení ve výši 17 130,91 Kč. K odvolání tamních žalobců byl rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 11. 2021 zamítavý rozsudek potvrzen ve výroku o věci samé, výrok o nákladech řízení byl změněn tak, že výše nákladů činí 14 718,91 Kč, a tamním žalobcům bylo uloženo zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 2 812,19 Kč. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 2. 2023 odmítl jako nepřípustné dovolání tamních žalobců proti rozsudku odvolacího soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání bylo doručeno zástupci dovolatelů (tamních žalobců) dne 10. 3. 2023 a ve stejný den nabylo právní moci.6. Učiněná zjištění (a žalobní tvrzení) soud I. stupně právně posoudil dle ust. § 5, § 8, § 13, § 31 odst. 1 a 2 a § 31a OdpŠk. Uzavřel, že u žalobou uplatněných nároků na náhradu škody 1) a 2) chybí první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, a sice nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, proto žalobu ohledně těchto nároků zamítl. V posuzovaném řízení vydaná rozhodnutí (rozsudky Okresního soudu v , adresa, a Krajského soudu v , adresa, a usnesení Nejvyššího soudu) jsou pravomocná a nebyla pro nezákonnost zrušena, nejde tedy o nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk. Za nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 OdpŠk není možné pokládat postup orgánů státu, který přímo směřuje k vydání rozhodnutí, neboť takový postup se projevuje v (ne)zákonnosti rozhodnutí. Dle teorie i praxe lze u takového chybného postupu uvažovat jen o odpovědnosti státu z titulu nezákonného rozhodnutí. Pokud tedy žalobce kritizuje i proces, na jehož základě byla rozhodnutí v posuzovaném řízení vydána (nesprávné hodnocení důkazů, vytváření vlastních důkazů soudy apod.), promítly se případné vady do obsahu vydaných rozhodnutí, která však nemají povahu rozhodnutí nezákonných. Žalobcem vynaložené náklady v souvislosti s posuzovaným řízením nelze podřadit pod „náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu“ ve smyslu ust. § 31 odst. 1 OdpŠk – právě z důvodu absence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Nadto není splněna ani v podmínka dle ust. § 31 odst. 2 OdpŠk, podle kterého náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost tak učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů. Žalobce měl v posuzovaném řízení možnost uplatnit požadavek na náhradu jím placených nákladů a o náhradě nákladů bylo v posuzovaném řízení rozhodnuto. Žalobci náhrada nákladů přiznána nebyla a povinnost k náhradě nákladů protistrany mu byla uložena jako důsledek jeho procesního neúspěchu.7. Požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud I. stupně zamítl proto, že uplatněný nárok (na základě námitky žalované) shledal promlčeným (§ 610 odst. 1 a § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Při posouzení promlčení aplikoval ust. § 32 odst. 3 OdpŠk ve spojení s ust. § 13 odst. 1, věta třetí, ust. § 31a odst. 1 a ust. § 35 odst. 1 OdpŠk. Dovodil, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou posuzovaného řízení se promlčel v šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůtě, která uplynula dříve, než byla podána žaloba v této věci, tj. přede dnem 16. 5. 2024. Úplná vědomost o vzniklé nemajetkové újmě u žalobce nastala doručením usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání (10. 3. 2023), od tohoto dne počala plynout šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta dle ust. § 32 odst. 3, věta první OdpŠk, jejíž běh byl v souladu s ust. § 35 odst. 1 OdpŠk zastaven předběžným uplatněním nároku (dle ust. § 14 OdpŠk). I při započtení maximální možné doby stavení běhu promlčecí lhůty (6 měsíců) je evidentní, že ke dni 16. 5. 2024 byl žalobou uplatněný nárok na odškodnění nemajetkové újmy promlčen.8. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 300 Kč představuje 1× paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkon sepis vyjádření k žalobě.9. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání znovu podrobil obsáhlé kritice rozhodnutí soudů vydaná v posuzovaném řízení. Vytkl soudům nepochopení žaloby, která směřovala k odstranění havarijního stavu obkladní zdi, která je součástí stavby silnice , číslo, . Žalobce pokládá za nesprávné, jak soud I. stupně posoudil promlčení jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a zdůraznil, že v přiměřené lhůtě k vydání spravedlivého rozhodnutí nedošlo, naopak postup soudů udržoval žalobce v trvalém stresu po dobu více než tří let (strach ze zřícení vozovky a vozidel, kdy soud přenesl bezpečnost silničního provozu na vlastníka pozemku). Žalobce vyjádřil přesvědčení, že se jeho nárok promlčuje podle ust. § 32 odst. 1 OdpŠk, podle kterého se nárok na náhradu škody promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. V posuzovaném případě žádné zrušovací rozhodnutí neexistuje a rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, které žalobce vedlo k uplatnění nároku na náhradu škody, z něhož se žalobce dozvěděl o výši škody, bylo žalobci doručeno dne 10. 3. 2023. Od tohoto data žalobci běžela subjektivní tříletá promlčecí lhůta, v jejímž průběhu žalobce podal žalobu v této věci. Běh promlčecí lhůty tedy neskončil.10. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.11. Odvolací soud přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a došel k zá