69 Co 49/2026-133 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu na zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 40 000 Kč s příslušenstvím, když tvrdil, že dne 26.5.2022 žalované tuto částku zaslal na společnou dovolenou u moře, avšak žalovaná zájezd nezakoupila, částku si ponechala a bezdůvodně se tím obohatila.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žádná dohoda o zahraničním zájezdu uzavřena nebyla, že dovolenou absolvovala s dětmi v , stát, a následně v , stát, , adresa, , kde se k rodině připojil i žalobce, a že částka byla poskytnuta nad rámec výživného jako dar, nikoli jako plnění bez právního důvodu.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že dne 26.5.2022 došlo mezi účastníky k převodu částky 40 000 Kč, která představovala příspěvek na společnou dovolenou žalobce, žalované a jejich dětí, s čímž byla žalovaná srozuměna. Současně bylo prokázáno, že společná dovolená se v červenci 2022 uskutečnila v , adresa, a žalobce ji hodnotil pozitivně. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobce si při poskytnutí příspěvku nevyhradil vrácení případně nespotřebované části poskytnuté částky 40 000 Kč. Soud prvního stupně žalobci poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a označení důkazů k prokázání případného ujednání či výhrady vrácení nespotřebované části, avšak žalobce na toto poučení relevantně nereagoval. K opožděným tvrzením a důkazům uplatněným po koncentraci řízení soud prvního stupně nepřihlédl.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod právní režim bezdůvodného obohacení, když aplikoval § 2991 a § 2997 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V této souvislosti odkázal též na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 246/2001 a sp. zn. 28 Cdo 3604/2024), neboť měl za prokázané, že poskytnutá částka představovala příspěvek na společnou dovolenou, která byla následně realizována. Za tohoto skutkového stavu soud prvního stupně věc kvalifikoval jako vědomé plnění nedluhu ve smyslu § 2997 odst. 1 o. z., přičemž při výkladu tohoto institutu vyšel i z rozboru podaného v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5089/2017. Dovodil, že žalobce plnil dobrovolně se znalostí, že k plnění není právně zavázán, a že jeho následný požadavek na vrácení částky po uskutečnění dovolené je v rozporu s účelem plnění i s jeho předchozím jednáním.6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká zejména nesprávné právní posouzení věci v tom, že soud prvního stupně kvalifikoval platbu 40 000 Kč jako vědomé plnění nedluhu, popř. jako plnění blízké daru, ač žalobce tvrdí, že částku poskytl výlučně účelově na společnou dovolenou u moře v době letních prázdnin za účasti obou rodičů a dětí. Soud prvního stupně podle žalobce nepřípustně rozšířil účel platby na jakoukoli společnou aktivitu a dovodil naplnění účelu pouhým pobytem v , stát, , adresa, , přestože žalobce zdůrazňuje, že nešlo o plánovanou letní dovolenou u moře (šlo o spontánní 3denní výlet autem na místo, které účastníci navštěvují opakovaně), že tento pobyt nebyl hrazen z částky 40 000 Kč, neboť náklady ubytování, vstupů, stravy i dopravy nesl převážně žalobce ze svých prostředků, zatímco žalovaná neprokázala úhradu jediné položky z poskytnuté částky. Současně žalobce namítá neúplná a nesprávná skutková zjištění k naplnění účelu plnění a vytýká soudu prvního stupně, že zamítl či neprovedl navržené důkazy, zejména přehrání záznamu z jednání opatrovnického soudu ze dne 10.6.2022, kde měl žalobce podle své verze jasně uvést, že jde o prostředky na společnou dovolenou a že pokud se dovolená neuskuteční, má být částka vrácena, a že soud nesprávně odmítl důkazy s odkazem na koncentraci. Nadto žalobce v odvolání uvádí alternativní právní kvalifikaci, že i pokud by šlo o dar, soud prvního stupně se vůbec nezabýval možností vrácení daru pro nevděk podle § 2068 o. z. s ohledem na tvrzené dlouhodobé maření styku s dětmi.8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.9. Žalovaná navrhovala rozsudek jako věcně správný potvrdit.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.11. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené. Odvolací soud se proto pouze vyjádří ke stěžejním odvolacím námitkám žalobce.12. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce poskytl částku 40 000 Kč dobrovolně a se znalostí, že k takovému plnění není právně zavázán, přičemž účelem tohoto plnění měla být společná dovolená a tím i kontakt žalobce s dětmi v létě roku 2022. Současně bylo zjištěno, že k uskutečnění společné dovolené došlo a žalobce ji sám hodnotil pozitivně. Za tohoto skutkového stavu soud prvního stupně správně aplikoval § 2997 odst. 1 o. z. a uzavřel, že žalobci právo na vrácení poskytnutého plnění nevzniklo, neboť jde o vědomé plnění nedluhu. Z provedených důkazů se nepodává, že by žalobce plnil s výhradou možnosti domáhat se později vrácení částky (či její části), ani že by plnil z právního důvodu, který by následně nenastal nebo odpadl.13. Z provedeného dokazování se nepodává ani tvrzení žalobce, že by při poskytnutí částky 40 000 Kč dne 26.5.2022 žalované sdělil závaznou podmínku, podle níž musí být realizována výlučně dovolená u moře, jinak by žalovaná byla povinna poskytnuté plnění v plném rozsahu vrátit. Důkazy navržené žalobcem a neprovedené před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení (printscreeny komunikace účastníků prostřednictvím aplikace , aplikace, a zvukový záznam opatrovnického jednání ze dne 10.6.2022) nebyly způsobilé takovou dohodu či účelové určení finančních prostředků v době jejich poskytnutí prokázat, neboť printscreeny komunikace účastníků žádnou dohodu nedokládají a opatrovnické jednání se konalo až po poskytnutí předmětné částky.14. Neobstojí ani odvolací námitka žalobce, že za předpokladu, že by poskytnutá částka měla být posouzena jako dar, měl se soud prvního stupně zabývat možností vrácení daru pro nevděk podle § 2068 o. z.15. Odvolací soud uvádí, že uvedená argumentace představuje nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř. Nárok na vrácení daru pro nevděk (§ 2068 o. z.) se opírá o skutkový základ odlišný od nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť vyžaduje tvrzení a prokázání takového jednání obdarovaného vůči dárci, které svou intenzitou naplňuje kvalifikované porušení dobrých mravů, a dále splnění dalších zákonných předpokladů tohoto institutu. V řízení před soudem prvního stupně však žalobce uplatnil nárok jako bezdůvodné obohacení a těžiště jeho skutkových tvrzení směřovalo k účelovému určení poskytnuté částky a k tvrzenému nenaplnění účelu plnění. Teprve v odvolacím řízení žalobce alternativně staví věc na § 2068 o. z., čímž do sporu vnáší nové skutkové okolnosti a mění právní základ uplatněného nároku. Takový postup v odvolacím řízení přípustný není, neboť by ve svém důsledku vyžadoval provedení zcela odlišného (nového) dokazování (k tomu i § 216 odst. 2 o. s. ř.).16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.17. O nákladech řízení před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalované před odvolacím soudem jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby v odvolacím řízení (písemné vyjádření, účast na odvolacím jednání) podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., po 2 700 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., což spolu s 21 % DPH (1 323 Kč) činí celkem 7 623 Kč.