69 Co 63/2026-136 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 127 958 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z této částky za dobu od 13. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na poskytnutí zadostiučinění, které žalobce žádal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení bylo zahájeno žalobou podanou společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , proti žalované společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , o určení, že uvedené společnosti jsou spoluvlastnicemi budovy č. p. , číslo, , bytový dům, stojící na pozemcích parc. č. , číslo, , , číslo, , číslo, , a jednotek č. , číslo, až č. , číslo, v této budově se nacházejících, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , přičemž velikost spoluvlastnických poměrů odpovídá poměru, v jakém společnosti dům z vlastních zdrojů vytvořily. Na straně žalující došlo k procesnímu nástupnictví, aktuálně je v procesním postavení žalobce , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Procesními nástupci původní žalované se stali (v katastru nemovitostí) zapsaní vlastníci jednotek v bytovém domě. Žalobce nabyl bytovou jednotku č. , číslo, kupní smlouvou ze dne 12. 2. 2010 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 19. 2. 2010. V katastru nemovitostí byla u jednotky zapsána poznámka o podané žalobě dne 1. 6. 2010 a poznámka spornosti dne 24. 2. 2016 (s účinností ke dni 6. 1. 2016). Žalobce je přesvědčen, že měl být účastníkem předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce. Pobíhající řízení o určení vlastnictví (zejména poznámka spornosti v katastru nemovitostí) pro něho představovalo významnou právní nejistotu, i když on sám měl nedůvodnost a šikanóznost žaloby za očividnou. Městský soud v , adresa, nevydal rozhodnutí ve věci v přiměřené lhůtě (nevydal meritorní rozhodnutí a nezahájil pojednání věci za dobu 14 let), řízení stále pokračuje, ačkoliv pro žalobce skončilo ke dni 10. 9. 2024.3. Žalobou uplatněný nárok byl dle ust. § 14 OdpŠk uplatněn u , orgán, dne 27. 1. 2025. , orgán, v dopise ze dne 23. 7. 2025 konstatovalo, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Současně byl žalobce odškodněn finanční částkou 21 375 Kč. Při stanovení formy a výše odškodnění (a při úvaze o nesprávném úředním postupu) žalovaná vycházela z délky té části řízení, jíž byl žalobce účastníkem, tj. z doby od 8. 2. 2023 do 10. 9. 2024 (1 rok a 7 měsíců). Při stanovení výše odškodnění žalovaná počítala s částkou 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (a poměrnou částkou za 7 měsíců); z důvodu kritéria složitosti řízení základní částku 22 500 Kč ponížila o 5 % a neshledala důvod pro modifikaci základní částky z důvodu jiných kritérií.4. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku detailně popsal průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou dne 16. 12. 2009 a které bylo přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek tehdejší žalované (o tom soud účastníky vyrozuměl usnesením ze dne 25. 1. 2013). V přerušeném řízení bylo pokračováno na základě návrhu insolvenčního správce, který byl podán dne 25. 3. 2019 (soud rozhodl usnesením ze dne 17. 4. 2019 o pokračování v přerušeném řízení). Usnesením ze dne 19. 12. 2022, které nabylo právní moci v rozhodném výroku dne 8. 2. 2023, soud připustil vstup nových žalovaných do řízení na místo původní žalované, novým žalovaným se stal i (zdejší) žalobce. Řízení ve vztahu k žalobci (tamnímu žalovanému , číslo, ) bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 1. 8. 2024, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2024. V období, kdy byl (zdejší) žalobce účasten řízení, nebyly konány žádné úkony směřující k projednání věci, soud rozhodoval o postupných (částečných – ve vztahu k jednotlivým žalovaným/vlastníkům bytových jednotek) zpětvzetích žaloby. V průběhu této doby byl spis předložen odvolacímu soudu dne 24. 3. 2023 k rozhodnutí o odvolání proti (části) usnesení ze dne 19. 12. 2022; odvolací soud usnesením ze dne 5. 6. 2023 napadené rozhodnutí zrušil.5. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, písm. a), § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona OdpŠk. Vycházel přitom ze zásad vyjádřených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a navazující judikatury Nejvyššího soudu. Při posuzování přiměřenosti délky řízení bral v potaz s odkazem na závěry vyjádřené ve Stanovisku jen tu dobu posuzovaného řízení, kdy byl žalobce jeho účastníkem. Zdůraznil, že žalobce vlastním jménem vstoupil do probíhajícího řízení. Žalobce nebyl univerzálním právním nástupcem zaniklé společnosti , právnická osoba, , nýbrž se stal tamním žalovaným na základě rozhodnutí vydaného dle ust. § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s ohledem na změnu vlastnictví k bytové jednotce. Soud I. stupně tedy konstatoval, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo 1 rok a 7 měsíců a tuto délku zhodnotil tak, že nepřesáhla přiměřenou dobu trvání řízení. Posuzovaný spor vykazoval vyšší míru složitosti, a to jak skutkovou, tak hmotněprávní i procesní; jednalo se o určení spoluvlastnického práva, soud musel opakovaně ve značném množství reagovat na částečná zpětvzetí žaloby, ve věci jednal s velkým počtem účastníků na straně žalované, v rozhodné části řízení rozhodoval i odvolací soud. Postup soudů v dané části řízení byl zásadně bezprůtažný, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, ojedinělé pochybení představovala přílišná liknavost Městského soudu v , adresa, při nařizování ústního jednání ve věci (průtah při nařízení jednání neměl vliv na celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci, vůči kterému bylo řízení ukončeno zastavením pro zpětvzetí žaloby). Žalobce se na rozhodné délce řízení nijak negativně nepodílel. Význam předmětu řízení pro žalobce zhodnotil soud I. stupně jako standardní. Nejednalo se o spor bezprostředně související s výkonem bytové potřeby žalobce a žalobce nebyl po dobu účasti na řízení omezen v nakládání s jednotkou. Chybný zápis poznámky spornosti v katastru nemovitostí nesouvisí s nesprávným úředním postupem, od něhož žalobce odvozuje újmu, jíž žádá nahradit. K zápisu poznámky spornosti došlo ještě dříve, než se žalobce stal účastníkem posuzovaného řízení, ve vkladovém řízení. Samotný zápis poznámky spornosti v katastru nemovitostí pak nezvýšil význam předmětu řízení pro žalobce; žalobce přes poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že by díky této poznámce nezískal úvěr, o který žádal na koupi parkovacího stání.6. Soud I. stupně tedy uzavřel, že žalobci nevznikl nárok na požadovanou náhradu nemajetkové újmy, neboť nebyla splněna první podmínka vzniku odpovědnosti státu, a to nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce rozhodné části řízení vedeného před Městským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 900 Kč představuje 3× paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (za úkony: sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně dne 16. 12. 2025 a příprava na tuto účast).8. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že mu bude proti žalované přiznáno další finanční odškodnění ve výši 127 952 Kč spolu s příslušenstvím, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dle žalobce spočívá rozhodnutí soudu I. stupně na nesprávném právním posouzení. Protože soud I. stupně nikterak nehodnotí vícero žalobcových tvrzení týkajících se povinně posuzovaných kritérií dle ust. § 31a odst. 3, písm. a) až e) OdpŠk, je rozsudek současně nepřezkoumatelný.9. Soud I. stupně postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou (Nejvyššího i Ústavního soudu) a v rozporu s ust. § 31a odst. 3, písm. a) OdpŠk, pokud se zabýval jen tím, zda doba řízení, jíž se žalobce účastnil, je přiměřená. Dle žalobce je třeba posoudit, zda je celková doba řízení započatého dne 16. 12. 2009 a ve vztahu k žalobci ukončeného dne 10. 9. 2024 (téměř 15 let, během kterých ani nebylo zahájeno dokazování) přiměřená. Teprve následně měl při výpočtu odškodnění žalobcovy újmy vycházet z doby, kdy žalobce sám pociťoval nemajetkovou újmu z délky řízení