70 Co 135/2026-119 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, kterou se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 41 623 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 207 731 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 207 731 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 623 Kč od 17. 8. 2024 do 4. 12. 2024 zaplacení (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 23 079 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 079 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení (výrok III.) a povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 28 197,84 Kč (výrok IV.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že mezi účastníky byla dne 29. 8. 2012 uzavřena smlouva o investičním životním pojištění , název, (, Označení, ) č. , číslo, (dále také jen „pojistná smlouva“). Uzavřenou smlouvu považoval žalobce za absolutně neplatnou, neboť obsahuje zneužívající a neurčitá ujednání o poplatcích a o kapitálové hodnotě pojištění a je v rozporu se směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Žalobce se tedy domáhal vrácení uhrazeného pojistného ve výši 272 433 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Po podání žaloby žalovaná uhradila žalobci odkupné v částce 41 623 Kč a žalobce vzal žalobu ohledně této částky zpět. Nadále požadoval částku 230 810 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaná nárok neuznala, potvrdila uzavření smlouvy o životním pojištění, ale na rozdíl od žalobce ji považovala za platnou. Vznesla také námitku promlčení uplatněného nároku, a to primárně ve dvouleté subjektivní lhůtě dle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále též i jen „obč. zák.“), neboť žalobci mohlo být z výpisů a výročních informací (doručovaných poštou, emailem a zpřístupňovaných v klientské zóně) zřejmé, jak je s pojistným nakládáno. Subsidiárně namítla tříletou objektivní lhůtu dle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Dále namítla, že žalobce z pojistné smlouvy čerpal nepeněžité plnění, neboť plnila své povinnosti pojistitele, vedla žalobci účet apod., proto navrhla znalecké ocenění hodnoty pojistného krytí jako nepeněžitého plnění na její straně, které by dle jejího názoru mělo být při zúčtování zohledněno.4. Soud prvního stupně shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou. S odvoláním na skutkově obdobné případy i v daném případě shledal, že smlouva o životním pojištění , název, ze dne 29. 8. 2012, ale ani pojistné podmínky, jež jsou její součástí, neobsahují konkrétní ujednání o přesné výši rizikového pojistného a výši počátečních, správních a dalších nákladů, což způsobuje neplatnost právního jednání (právního úkonu) pro nedostatek určitosti a srozumitelnosti podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2012.5. Soud prvního stupně ale současně přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou.6. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 soud prvního stupně nespojoval s doručením výpisů a rozšířených informací ze strany žalované, z nichž dle soudu prvního stupně nelze dovodit, že žalobce mohl nabýt subjektivní vědomost o neplatnosti smlouvy, a tedy o tom, že pojistné vynakládá bez právního důvodu. Soud prvního stupně měl naopak za to, že doručování uvedených listin, zřízení klientské zóny a kontinuální přijímání plateb pojištění, musely žalobce jako spotřebitele udržovat v přesvědčení, že smluvní vztah, do nějž vstoupil se žalovanou coby předním profesionálem v oboru, je zcela standardní a funkční. Uzavřel tedy, že za počátek běhu subjektivní promlčení lhůty lze považovat až okamžik udělení plné moci právnímu zástupci žalobce dne 15. 7. 2024, a nárok neshledal promlčeným v subjektivní promlčecí lhůtě.7. Pokud šlo o námitku promlčení v objektivní promlčecí lhůtě § 107 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, shledal ji soud prvního stupně opodstatněnou. Uzavřel, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek od okamžiku, kdy byly uhrazeny, zaplacením každé splátky začala běžet objektivní tříletá promlčecí lhůta. Žaloba byla podána dne 9. 10. 2024. S ohledem na tříletou objektivní promlčecí dobu tak byly promlčeny všechny splátky pojistného učiněné před 9. 10. 2021. Nepromlčena tedy zůstala částka 62 799 Kč (33 měsíčních plateb po 1 903 Kč), zbytek žalovaného nároku byl promlčen. Žalovaná zaplatila žalobci dne 4. 12. 2024 odkupné ve výši 41 623 Kč a ve vztahu k nepromlčeným platbám žalobce uplatnila námitku započtení poskytnutých plnění. Z nepomlčeného nároku tak k úhradě zůstal rozdíl mezi nepromlčeným nárokem a uhrazenou platbou, dle soudu prvního částka 23 079 Kč (ve skutečnosti tento rozdíl činí 21 176 Kč – pozn. odvolacího soudu). Soud prvního stupně tak žalobě vyhověl co do částky 23 079 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty v předžalobní upomínce. Co do zbytku uplatněného nároku žalobu zamítl. V rozsudku rozhodl i o zastavení řízení v rozsahu úroků z prodlení z částky 41 623 Kč, neboť žalobce vzal ohledně částky 41 623 Kč s příslušenstvím žalobu zpět a soud prvního stupně řízení co do částky 41 623 Kč zastavil samostatným usnesením, ale v něm opominul řízení zastavit i ohledně příslušenství z této částky.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalobce i žalovaná.9. Žalobce svým odvoláním napadl zamítavý výrok II. a závislý výrok IV. o nákladech řízení. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o investičním životním pojištění , název, (, Označení, ) č. , číslo, ze dne 29. 8. 2012 byla neplatná, odmítl však, že by jeho nárok byl promlčen. Dle žalobce objektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 se v této věci vůbec neuplatní, neboť pojistná smlouva obsahuje nepřiměřená a zneužívající smluvní ujednání (např. ujednání o poplatcích nebyla transparentní, neboť odkazovala na sazebník, s nímž nebyl žalobce před uzavřením smlouvy seznámen) a aplikace promlčecí doby by byla v rozporu se směrnicí Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a judikaturou SDEU (k tomu okázal na rozsudek ve věci C-485/19 ze dne 22. 4. 2021). Pro případ pochybností ohledně výkladu unijního práva žalobce navrhoval zvážit položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Rovněž namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil vypořádání bezdůvodného obohacení, dle žalobce měly být všechny platby žalované po dni 9. 10. 2021 (3 roky před podáním žaloby) žalobci zúčtovány s platbami na pojistné ode dne 19. 12. 2012, po vzájemném zúčtování by měl žalobce za žalovanou pohledávku ve výši 230 810 Kč, která nemůže být promlčená minimálně v části plateb pojistného za poslední 3 roky, tj. v částce 62 799 Kč. Žalobce napadl i výrok o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně stanovil jeho procesní úspěch, když nezohlednil, že částku 41 623 Kč mu žalovaná uhradila až v průběhu řízení, podle žalobce tak měl být jeho úspěch hodnocen vyšším procentem. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, in eventum, aby rozsudek změnil tak, že žalobci přizná ještě částku 39 720 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce nepovažoval za promlčenou.10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání s tím, že sama neurčitost neznamená automaticky nepřiměřenou povahu ujednání, což již dovodila rozhodovací praxe Nejvyššího soudu potvrzená i ze strany Ústavního soudu. Závěry soudu prvního stupně ohledně aplikace objektivní promlčecí lhůty vůči žalobnímu nároku označila za zcela správné. K vypořádání poskytnutých plnění uvedla, že v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu je lze provést toliko v rámci dosud nepromlčených plnění obou účastníků řízení, neboť právě pouze práva z těchto pohledávek jsou opatřena nárokem, a lze je tak úspěšně uplatnit před soudem. Způsob zúčtování uvedený žalobcem popírá účel námitky promlčení a vedl by k závěru, že nároky jsou nepromlčitelné i do budoucna.11. Žalovaná odvoláním napadla vyhovující výrok III. a výrok o nákladech řízení. Především v něm namítla nedostatečné zjištění skutkového stavu, když soud prvního stupně podle ní neprovedl důkaz znaleckým posudkem k ocenění hodnoty pojistného krytí, čímž znemožnil správné posouzení vzájemných nároků stran. Žalovaná totiž trvala na tom, že poskytovala žalobci nejen peněžní, ale i nepeněžité plnění spočívající v pojistném krytí, které má svou ekonomickou hodnotu a mělo být při vypořádání zohledněno. Další námitka žalované směřovala proti posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by tato lhůta začala běžet až udělením pl