72 Co 340/2025-124 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 70 000 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 70 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 41 382 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato pohledávka byla žalobkyni postoupena společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovanou vznikla z titulu nezaplaceného plnění za převod chladícího boxu v majetku společnosti , právnická osoba, ., umístěného v nebytovém prostoru restaurace v domě č.p. , hodnota, , , adresa, . Společnost , právnická osoba, . v tomto nebytovém prostoru v roce 2020 ukončila svoji činnost a novým nájemcem se stala žalovaná. Žalovaná projevila zájem o ponechání chladícího boxu v restauračních prostorách a zavázala se za něj společnosti , právnická osoba, . zaplatit částku 70 000 Kč do , datum, . Svůj peněžitý závazek však žalovaná doposavad nesplnila.3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Uvedla, že se společností , právnická osoba, . žádnou kupní smlouvu neuzavřela, žalobkyní uplatněný nárok je pouze domnělý a žalobkyně není ve věci aktivně legitimována.4. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi vlastníky nemovitosti – domu č.p. , hodnota, , , adresa, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, přičemž nájemní prostor zahrnoval mimo jiné i sklad – chladící box. Dne , datum, byl prostor předán na základě předávacího protokolu, podepsaného žalovanou a zástupcem správce nemovitosti. Do tohoto protokolu byla rukou doplněna poznámka o převzetí chladicího boxu a závazku k úhradě částky 70 000 Kč, jejíž splatnost byla sjednána do , datum, . Tato poznámka však nebyla opatřena podpisem právního předchůdce žalobkyně, přičemž osoba jednající za tuto stranu není v protokolu zjevná. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení blíže nespecifikované pohledávky mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, nicméně konkrétní identifikace postoupené pohledávky ve smlouvě absentuje.5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na právní úpravu kupní smlouvy dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), především na § 2079, § 2085, 2087 a § 2088 o.z., rovněž pak právní úpravu institutu postoupení pohledávky dle § 1880, § 1881 a §1882 o.z. V prvé řadě soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně prvotně opírala svou aktivní legitimaci o Potvrzení o postoupení pohledávky, vystavené , jméno FO, dne , datum, , který však v době vystavení tohoto potvrzení nebyl statutárním zástupcem společnosti , právnická osoba, . V době podpisu předmětného potvrzení se společnost , právnická osoba, . již nacházela bez statutárního orgánu, což nadto činí daný úkon dle soudu prvního stupně sporným z hlediska platnosti. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přestože se jedná o stěžejní listinu, na jejímž základě žalobkyně odvozovala svou aktivní legitimaci, byla předložena až na výzvu soudu, přičemž z jejího znění navíc nevyplývá konkrétně, o jakou pohledávku se jedná – pohledávka je popsána jako „blíže nespecifikovaná“. Soud prvního stupně poté nemá za řádně prokázanou tvrzenou dohodu o prodeji předmětného chladícího boxu, neboť chybí identifikace smluvních stran, úmysl žalované uzavřít smlouvu, písemné stvrzení úkonu oběma stranami či hodnověrné svědecké výpovědi o uzavření předmětné dohody. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence a platnosti nároku, který byl na ni údajně postoupen. O náhradě nákladů řízení prvostupňový soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy náhrada nákladů řízení byla přiznána zcela procesně úspěšné žalované.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to z důvodů, že soud prvního stupně dle žalobkyně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem, a dále dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, má za to, že v nalézacím řízení byly jednoznačně prokázány skutečnosti, na jejichž základě měl soud prvního žalobě celém jejím rozsahu vyhovět. Dle žalobkyně pak bylo jednoznačně prokázáno vlastnické právo společnosti , právnická osoba, . k vestavěnému chladícímu boxu, dále jednoznačný závazek žalované zaplatit za ten chladící box předchozímu nájemci předmětných nebytových prostor, tj. společnosti , právnická osoba, . částku 70 000 Kč do , datum, . Žalobkyně v této souvislosti poukázala zejména na podepsaný Předávací protokol nebytových prostor ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že svědeckými výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, bylo rovněž prokázáno ponechání tohoto boxu v předmětných nebytových prostorách a jeho užívání žalovanou. Prokázána naopak nebyla ta skutečnost, že by došlo k úhradě částky 70 000 Kč žalovanou společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně konečně uvedla, že došlo k řádnému postoupení pohledávky společností , právnická osoba, . žalované na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kdy dle žalobkyně byla předmětná pohledávka ve smlouvě dostatečně specifikována a daná smlouva je určitá a právě bezvadná. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k opětovnému projednání a rozhodnutí.7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně a žalované přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry, ke kterým v napadeném rozsudku dospěl soud prvního stupně. Dále žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně ve svém odvolání neuvádí žádné relevantní důvody, naopak pouze opakuje svá předchozí tvrzení, případně uvádí některé jiné skutkové okolnosti, než tvrdila před soudem prvního stupně. Žalovaná poté zdůraznila, že jednatelkou žalované je žena, z provedeného dokazování však vyplynulo, že svědci jednali při předávání předmětných nebytových prostor novému nájemci (žalované) vždy s mužem. Bylo-li žalobkyní nově tvrzeno, že při podpisu předávacího protokolu bylo jednáno se statutárním zástupcem žalované, jde o nové tvrzení, které je v rozporu s provedeným dokazováním. Toto nové tvrzení dle žalované navíc dokládá, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, tedy nemohlo následně dojít ani k postoupení neexistující pohledávky.8. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal v mezích podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání odvolacího soudu nedostavili, ač právnímu zástupci žalobkyně bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno, odvolací soud jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací námitky nejsou způsobilé správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně zpochybnit.10. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o.s.ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 86/2002). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Právní rozhledy 7/1998).11. Soud prvního stupně správně zaměřil v prvé řadě svou pozornost na otázku, zda na základě provedeného dokazování lze mít za prokázaný vznik tvrzené pohledávky z ti