72 Co 346/2025-179 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 46 357 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 357 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 61 536 Kč k rukám právního zástupce žalované , tituly před jménem, , právnická osoba, , advokáta, sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení ve výši 978 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 46 357 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tvrdil, že na pozemek v jeho vlastnictví vjel bez jeho souhlasu autojeřáb žalované a prováděnými pracemi (manipulací) způsobil silné a mnohočetné porušení (popraskání) asfaltovaného povrchu pozemku. Škoda spočívá v nákladech, které žalobce vynaložil na opravu způsobeného poškození.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že nejsou splněny zákonné předpoklady její odpovědnosti za žalobcem tvrzenou škodu.4. Soud prvního stupně po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem parcely č. , hodnota, o výměře 803 m², zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území , adresa, , zaspáno na LV č. , hodnota, . Žalobce zaplatil dne , datum, za opravu propadlého dvora na adrese , adresa, , provedené na základě předchozí objednávky ze dne , datum, , částku 26 357 Kč, a dále v této souvislosti zaplatil za zajištění a dopravu betonové směsi dne , datum, částku 20 000 Kč. Dne , datum, přijel na označený pozemek autojeřáb ve vlastnictví žalované, dle soudu prvního stupně však nebylo postaveno najisto, že by v důsledku manipulace s tímto autojeřábem došlo dne , datum, ke vzniku prasklin, případně prasklin v rozsahu následně sanovaném opravou hrazenou dne , datum, .5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na právní úpravu vztahující se k institutu náhrady škody ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), především na § 2910, § 2951 odst. 1 a § 2952 věta první o. z. Primárně se zabýval žalovanou vznesenou námitkou nedostatku její pasivní legitimace v daném sporu a tuto neshledal důvodnou, když nebylo sporu o tom, že se autojeřáb žalované v rozhodné době na pozemku žalobce nacházel. Žalovaná je právnickou osobou, kterou zavazuje ve smyslu § 118 ve spojení s § 167 o. z. protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil její zaměstnanec vůči třetí osobě. Soud prvního stupně dále poukázal na zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, kterými jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a presumované zavinění. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci vznikla škoda, a to škoda skutečná, neboť se jeho majetek zmenšil o částky, které vynaložil na provedenou opravu v souhrnné výši 46 357 Kč, a rovněž tu skutečnost, že žalovaná se dopustila protiprávního jednání, když její autojeřáb vjel bez svolení žalobce na pozemek v jeho vlastnictví. Zabýval se tedy otázkou prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti (protiprávním jednáním) žalované a vznikem škody na straně žalobce, přičemž uzavřel, že se žalobci nepodařilo tuto příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody prokázat, a to ani předloženými listinami, ani výpověďmi slyšených svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Výpovědi obou svědků soud prvního stupně hodnotil jako nevěrohodné, tendenční, ve snaze v řízení procesně podpořit stranu žalující. Soud prvního stupně poukázal na tu skutečnost, že v rámci své výpovědi oba svědci působili nepřesvědčivě a v jejich výpovědi panovaly rozpory, v této souvislosti pak dále připomenul, že svědek , jméno FO, se opakovaně nedostavil k jednání soudu, na což soud reagoval uložením pořádkové pokuty. Ve stejném duchu soud hodnotil žalobcem předložená Čestná prohlášení (formálně i obsahově takřka identická) podepsaná téhož dne , datum, , jméno FO, a , jméno FO, a také Čestné prohlášení , jméno FO, ze dne , datum, , s tím, má pochybnosti, zda obsah předkládaných Čestných prohlášení zachycuje skutečnou vůli podepsaných osob a zda nebyla sepsána dodatečně právním zástupcem žalobce poté, co byl žalobce soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) při jednání dne , datum, , mj. o povinnosti prokázat příčinnou souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Obdobně soud prvního stupně hodnotil žalobcem předložené Prohlášení , jméno FO, ze dne , datum, , které dle svých slov opět sepsal právní zástupce žalobce. Soud prvního stupně výsledně uzavřel, že v řízení bylo sice prokázáno protiprávní jednání žalované a to, že žalobci vznikla skutečná škoda (újma) v souhrnné výši 46 357 Kč, avšak příčinná souvislost mezi jednáním žalované a majetkovou újmou na straně žalobce prokázána nebyla. Žalobci se dle soudu prvního stupně nepodařilo věrohodně prokázat, že vzniklá škoda je jak co do jejího vzniku, tak co do jejího rozsahu, adekvátním důsledkem protiprávního jednání žalované a že by ke škodě nedošlo bez tohoto jednání žalované. O náhradě nákladů řízení prvostupňový soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, kdy tyto byly přiznány zcela procesně úspěšné žalované. Soud prvního stupně konečně s přihlédnutím k výsledku řízení rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti žalobce zaplatit České republice náklady placené státem, když se v daném případě jednalo o částku vyplaceného svědečného svědku , jméno FO, .6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhl, aby Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně, a sám rozhodl tak, že se žalobě vyhovuje, a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Žalobce především namítl, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Žalobce tvrdí, že prokázal příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou vzniklou. Namítal, že soud prvního stupně se soustředil na marginální nepřesnosti ve výpovědích svědků, kteří vypovídali o událostech starých přes 4 roky. Oba svědci (, jméno FO, a , jméno FO, ) dosvědčili kauzální nexus mezi škodou a protiprávním jednáním žalované. Byť soud prvního stupně, souladně s žalobcem, vzal za prokázanou škodu a její výši, jakož i protiprávní jednání žalované (vjezd autojeřábu na pozemek žalobce bez jeho souhlasu), neshledal příčinnou souvislost. Žalobce však tvrdí, že v řízení prokázal právě to, že mu škodu způsobil žalovaný se svým autojeřábem.7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně a žalobci uložit povinnost nahradit jí náklady odvolacího řízení. Poukázala na absenci právně relevantního odůvodnění odvolání žalobce, který toliko polemizuje nad hodnocením důkazů soudem prvního stupně, aniž by tuto argumentaci jakkoli rozvíjel či opíral o jiné skutečnosti. Žalovaná dále uvedla, že takto izolovaná polemika nemůže založit platný odvolací důvod, kdy v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 936/2003. Ač je žalovaná přesvědčena, že s ohledem na obsah odvolání žalobce, lze již na základě výše uvedeného označit odvolání za nedůvodné, přesto v rámci svého vyjádření podrobně rozvedla argumenty, proč žalobce nemohl být v řízení úspěšný. V této souvislosti zejména poukázala na rozdílně popisovaný skutkový děj ze strany slyšených svědků, dále pak na okolnosti sepisu čestných prohlášení, kdy lze pochybovat o tom, kdo tato čestná prohlášení sepisoval, potažmo kdo formuloval obsah čestných prohlášení, tj. zda touto osobou nebyl právní zástupce žalobce.8. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal v mezích podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací námitky nejsou způsobilé správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně zpochybnit.10. Jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu je příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průb