91 Co 51/2026-186 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 83 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83 581 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29 705,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalované (výrok II.).2. Takto soud rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne 13. 7. 2025), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 83 581 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy o investičním životním pojištění se sjednaným pojištěním pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou ze dne 1. 8. 2009. Žalobkyně namítla neplatnost pojistné smlouvy pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka je pak představována rozdílem mezi pojistným zaplaceným žalobkyní ve výši 118 677 Kč a odkupným poskytnutým žalovanou ve výši 21 096 Kč.3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala ani z části s tím, že předmětnou pojistnou smlouvu považuje za platnou. Současně navrhla zamítnutí žaloby dílem z důvodu promlčení žalovaného nároku a dílem z důvodu vypořádání vzájemně nepromlčených plnění účastníků ve smyslu § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), když nepromlčené plnění poskytnuté žalovanou zjevně převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobkyní.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu , název, životní pojištění č. , číslo, , jejímž produktem bylo investiční životní pojištění. Předmětem této pojistné smlouvy bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s počátkem pojištění od 1. 8. 2009. Dle zjištění soudu I. stupně se žalobkyně zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 663 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 7. 2059. Návrh pojistné smlouvy obsahoval prohlášení žalobkyně, že souhlasí s návrhem smlouvy, se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy , název, a se Speciálními pojistnými podmínkami pro , název, životní pojištění a potvrzuje jejich převzetí. Pojistná smlouva sama (resp. návrh na uzavření pojistné smlouvy) ani pojistka neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.5. Soud I. stupně dále zjistil, že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2024 výpovědí ze strany žalobkyně, jakož i to, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku v celkové výši 118 677 Kč a žalovaná vyplatila žalobkyni v průběhu trvání smlouvy pojistné plnění ve výši 14 000 Kč a dále odkupné ve výši 21 096 Kč. Dle zjištění soudu I. stupně uhradila žalobkyně žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 13. 7. 2022 do 13. 7. 2025) částku ve výši 15 249 Kč (tj. 23 x 663 Kč) a žalovaná uhradila žalobkyni na pojistném plnění dne 7. 2. 2024 částku 14 000 Kč a dále při ukončení pojistné smlouvy dne 4. 7. 2024 částku 20 746 Kč (tj. odkupné 21 096 Kč mínus poplatek ve výši 350 Kč). Soud I. stupně rovněž zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 13. 7. 2025.6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1, 2 a 3 obč. zák., jakož i konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, kterou v odůvodnění svého rozsudku citoval. Soud I. stupně se předně zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně či nikoliv. V této souvislosti uzavřel, že právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy by se začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny. Dospěl k závěru (když vyšel z objektivní promlčecí doby), že nárok uplatňovaný touto žalobou je zčásti promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, když žalobkyně za poslední tři roky před podáním žaloby uhradila celkem částku 15 249 Kč; žalovaná oproti tomu za poslední tři roky uhradila žalobkyni pojistné plnění ve výši 14 000 Kč a rovněž odkupné ve výši 21 096 Kč, resp. 20 746 Kč po započtení poplatku ve výši 350 Kč. Současně uzavřel, že žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), kterou shledal opodstatněnou, neboť částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (15 249 Kč), je nižší nežli částka žalovanou již vydaná (14 000 Kč a 21 096 Kč).7. Soud I. stupně současně neshledal opodstatněnou argumentaci žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když (dle žalobkyně) žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Poukázal mj. na to, že dle skutečností známých soudu I. stupně z úřední činnosti, žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Soud I. stupně rovněž neshledal, že by uplatnění námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy s tím, že se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám. Vyjádřil závěr, že otázka platnosti či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná.8. Nad rámec uvedeného pak soud I. stupně konstatoval, že dle jeho názoru v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku poplatků) nelze zjistit výši počátečních nákladů (výši poplatku na úhradu počátečních nákladů). Zároveň poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na straně jedné a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé, přičemž v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti a není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Dospěl proto k závěru, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. Současně s ohledem na výše uvedené dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.9. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná měla plný úspěch ve věci. Procesně úspěšné žalované proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, které jsou představovány odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby po 4 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 28. 8. 2025, ze dne 6. 11. 2025 a ze dne 12. 11. 2025 a účast na jednání dne 19. 11. 2025) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále 5x režijním paušálem po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 5 155,50 Kč, celkem tedy 29 705,50 Kč.10. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně. Soudu I. stupně vytkla jednak neprovedení žalobkyní navržených důkazů v podobě výročních zpráv žalované za období 2019 – 2024, jakož i nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Souhlasila se zjištěním soudu I. stupně, že pojistná smlouva byla z důvodů její neurčitosti absolutně neplatná, neboť z pojistných podmínek neměl pojistník šanci ani možnost zjistit reálnou nákladovost pojistné smlouvy, a tudíž ani výši pojistného plnění v případě smrti či dožití. Namítla, že žalovaná tedy pojistnou smlouvu vytvořila v rozporu s ustanoveními zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a žalobkyni řádně s relevantními pojistnými podmínkami neseznámila. Vyjádřila přesvědčení, že nejpozději po vynesení rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, případně rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, která se týkala totožného nároku na vydání bezdůvodného obohacení pojišťovny ze smlouvy o investičním životním pojištění, musela žalovaná vědět, že vadně vytvořené a uzavřené smlouvy, ve kterých nebyl pojistník řádně seznámen se zněním pojistných podmínek, jsou absolutně neplatné. Na uvedeném závěru dle žalobkyně ničeho nezmění ani fakt, že se žalovaná chovala, jako by byla pojistná smlouva platná. Zdůraznila, že žalovaná, s vědomím si rizika, které z neplatně sjednaných pojistných smluv plyne, započala po vynesení výše citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu