7 C 3/2022-25 — Nejvyšší soud

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které bylo v době od 16. 7. 2021 do 7. 10. 2021 provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále též jen„ vozidlo“). Žalovaná částka sestává z dlužného příspěvku ve výši 3 948 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 3. Na základě listin obsažených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: V období od 16. 7. 2021 do 7. 10. 2021, tedy po období celkem 84 dnů, neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti provozu shora specifikovaného vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, jehož provozovatelem je dle registru vozidel od [datum]. Žalovanému proto žalobkyně zaslala výzvy k uhrazení základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně a nákladů na jeho uplatnění, na něž však nereagoval. Prvou výzvu se lhůtou pro zaplacení dlužného příspěvku do 60 dnů od doručení výzvy žalobkyně podala 25. 11. 2021 k doručení České poště, s.p. Ta jí však sdělila, že si zásilku žalovaný nepřevzal. Ani přes výzvu, upomínku a předžalobní upomínku žalovaný ničeho nezaplatil. 4. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném po dobu tvrzeného provozování vozidla bez uzavřeného pojištění odpovědnosti (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), v rozhodném znění, dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ o. z.“), a dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2021. 5. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Žalobkyně má dle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 odst. 1, 3, 5 a 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) a §2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2018, právo na zaplacení žalované částky. V době od 16. 7. 2021 do 7. 10. 2021 bylo vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 zapsáno v registru vozidel, jako jehož provozovatel byl v rozhodné době veden žalovaný. K vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Dle § 573 o. z. se má zásilka obsahující výzvu za doručenou 30. 11. 2021 (k doručení dle sdělení České pošty, s.p. došlo, neboť se zásilka dostala do dispoziční sféry žalovaného, aniž by se vědělo kdy přesně; žalovaný však zásilku výzvu obsahující nepřevzal). Právo na zaplacení úroku z prodlení má žalobkyně dle § 1970 o. z. a (ve výši) dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 9. 2. 2022, ač by na něj měla právo již od 1. 2. 2022 (§ 573, § 605 odst. 1 a § 607, § 1958 odst. 2 o. z.). Uvedené ničeho nemění na sazbě („ výši“) úroku z prodlení. Soud však nemohl žalobní žádání žalobkyně překročit, tedy přiznat jí více, než čehož se domáhá (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Na podkladě shora rozvedených skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. (k právu [anonymizována tři slova] na náhradu nákladů řízení i v rozsahu nákladů za zastoupení advokátem srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou sestává: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokátky za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 200 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 600 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 189 Kč ( (600+300) *0,21), neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH. Tyto náklady ve sporu zcela úspěšná žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich plnou náhradu v celkové výši 1 489 Kč (400+600+300+189) – výrok II. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelný úkon, neboť povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátkou, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). 7. Lhůty k plnění jsou stanoveny dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pro platbu náhrady nákladů řízení je stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Pro úplnost soud poznamenává, že v souladu s § 115a o. s. ř. bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.