8 C 118/2021-86 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 3.042 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne 20. 10. 2017 uzavřel s původním věřitelem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku. Tato společnost žalovanému poskytla úvěr 15.000 Kč, který měl být splacen do 6. 11. 2018. Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný provedl poslední platbu 12. 3. 2019 ve výši 3.200 Kč. Dluh ze smlouvy byl vyčíslen na částku 7.761 Kč, která se skládá z nedoplatku 3.042 Kč, který je předmětem žaloby, a z úroku za opožděné platby ve výši 4.719 Kč, což však žalobce nepožaduje. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 12. 5. 2020. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 20. 10. 2017 byla vytvořena listina rámcová smlouva o úvěru [číslo] v níž jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO], je úvěrujícím a žalovaný je klientem. Podle této smlouvy tyto smluvní strany hodlají v budoucnu uzavírat smlouvy o úvěru a v této listině je popsán způsob a možnosti uzavírání smluv, pravidla pro čerpání úvěru, pro určení splatnosti a jejího prodloužení, doručování a další práva a povinnosti. Listina je datována 20. 10. 2017 a je podepsána oprávněnou osobou za věřitele [právnická osoba] V místě, vyhrazeném pro podpis žalovaného, je uvedeno pouze jeho jméno a příjmení, datum 20. 5. 2020 a údaj – podepsáno elektronicky. Podpis žalovaného se na této listině nenachází. Dne 20. 10. 2017 byla vytvořena další listina s názvem jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] smluvní strany jsou označeny obdobně. Celková výše spotřebitelského úvěru činí 15.000 Kč, doba trvání úvěru 30 dní, úrok, který měl klient od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení zaplatit úvěrujícímu, činil 1 Kč, přičemž platba úroku z úvěru je zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru. Pevná zápůjční úroková sazba byla stanovena na 0,08 % a náklady placené jednorázově představoval poplatek za poskytnutí úvěru 3.060 Kč. Celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit, byla 18.060 Kč, úvěr měl být splacen jednou platbou v této výši ke dni 19. 11. 2017 Smlouva je datována 20. 10. 2017 a téhož dne byla podepsána oprávněnou osobou za věřitele. V místě vyhrazeném pro podpis klienta je uvedeno datum 20. 5. 2020, jméno a příjmení žalovaného a údaj – podepsáno elektronicky. Žádný podpis žalovaného se zde nenachází. V listině formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny základní parametry výše uvedeného úvěru, označení věřitele. Listina není datována ani podepsána, není v ní uvedeno, že se vztahuje na jakýkoli smluvní vztah s žalovaným. [právnická osoba] vystavila dne 20. 10. 2017 fakturu na částku 18.060 Kč se splatností 19. 11. 2017 s uvedením bankovního spojení pro žalovaného. 4. Podle výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] byla na tento účet dne 20. 11. 2013 připsána částka 1 Kč z účtu žalovaného a dne 20. 10. 2017 byla z téhož účtu poukázána částka 15.000 Kč na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] [právnická osoba] potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Podle výpisu transakcí na tomto účtu žalovaného byla na jeho účet dne 20. 10. 2017 připsána částka 15.000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba] 5. V listině profil uživatele jsou obsaženy údaje o žalovaném, podle nichž žalovaný měl ještě jiné půjčky či platby ve výši 5.558 Kč, není z toho zřejmé, zda se jedná o celkový dluh, případně měsíční splátku, výše příjmu klienta je uvedena 38.000 Kč podle toho, co uvedl klient, příjem podle dokladů činil 0, celkové měsíční výdaje 10.000 Kč, zdroj příjmu – osoba samostatně výdělečně činná. Datum poslání smlouvy je 7. 1. 2014, smlouva nebyla podepsána. Na druhé straně listiny je vyjmenováno celkem 16 úvěrů v období od 20. 11. 2013 do 20. 10. 2017, posledním je žalovaný úvěr, z toho 5 smluv je ukončených a zbývající jsou odmítnuty, výše úvěru se pohybovala mezi 1.900 Kč a částkou 15.000 Kč. U pěti dřívějších úvěrů byl žalovaný v prodlení. Tato listina není autorizována ani nikým podepsána. Další listina představuje přehled žalovaného úvěru, který měl být poskytnut 20. 10. 2017, datum splatnosti je uvedeno odlišně, 6. 9. 2018. Jsou zde vyjmenovány platby v období od 20. 10. 2017 do 12. 3. 2019. Žalobce tvrdí, že žalovaný zaplatil poslední platbu 12. 3. 2019 ve výši 3.200 Kč, tato platba je v tomto přehledu uvedena. První platba je datována 12. 12. 2017 a celková výše plateb činí 16.553 Kč. 6. Ze seznamu zpráv SMS nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Je zde vyjmenováno 15 odchozích SMS zpráv, každá obsahuje upozornění, že pohledávka je stále po splatnosti, a výzvu najít společné řešení. Zprávy jsou datovány v období od 19. 9. 2018 do 5. 10. 2018. Z této listiny však nelze dovodit, kdo, z kterého čísla zaslal kterou SMS na jaké číslo a kdo je majitelem každého čísla. 7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 12. 5. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze. V seznamu pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným na straně [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dopisem z 26. 5. 2020. Dopisem z téhož dne vyzval žalovaného k zaplacení dluhu rovněž žalobce, a podle podacího lístku byly tyto dopisy žalovanému odeslány doporučeně dne 26. 5. 2020. 8. O uzavření žalované úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách původního věřitele zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, a tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný uvedl číslo svého účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo [anonymizováno] [číslo], žalovaný zaplatil částku 1 Kč na účet původního věřitele a připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru pomocí uživatelského jména a hesla. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na jeho mobilní telefon byla zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy anebo vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu, a původní věřitel vyplatil žalovanému ze svého bankovního účtu dohodnutou částku. 9. K těmto tvrzením soud uvádí, že jednak jsou neúplná, jednak postrádají časovou konkretizaci, a, což je nejdůležitější, ani takto neúplná tvrzení nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, kterého dne a jakým způsobem se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, které osobní údaje, jakým způsobem a kdy zadal, jaké uvedl telefonní číslo a kdy, jakým způsobem a kterého dne odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy, kterého dne a jakým způsobem mu bylo přiděleno klientské číslo, kterého dne a jakým způsobem žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, kterého dne mu byla zaslána nějaká SMS zpráva s aktivačním kódem, kterého dne a jakým způsobem tento kód žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu, případně zda vyplnil nějaký formulář jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný akceptoval nějaký návrh smlouvy zadáním kódu z SMS zprávy a kdy tak učinil. Ze skutečnosti, že žalovaný odeslal částku 1 Kč na účet původního věřitele, nelze dovodit, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy podle tvrzení žalobce. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 15.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplat