29 C 140/2022-40 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 439,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 31. 8. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím půjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, a to zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané Ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14 298 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 2 662 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 296 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 763 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že nejpozději byl žalovaný povinen zaplatit dlužnou částku dne 12. 7. 2018, marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. Předmětná pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 13 439,67 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a jdoucí úrok a jdoucí úrok z prodlení, jak je specifikováno žalobě. U jednání žalobce k dotazu soudu doplnil, že žalovaný celkem na zápůjčku uhradil 12 500 Kč, jak vyplývá z tabulky přehledu splátek a jejich umoření. 2. Žalovaný se k samotné žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen z části uhradil. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 21. 1. 2022. Žalovaný se z jednání omluvil s odůvodněním, že se nemůže účastnit jednání ze zdravotních důvodů, což doložil zprávou od ošetřujícího lékaře. Žalovaný nepožádal o odročení jednání, soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř 3. Ze smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 31. 8. 2017 způsobem a s obsahem, jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč od původního věřitele v hotovosti. Z tabulky umoření obsahující rozpis všech plateb žalovaného na předmětnou zápůjčku v období od 31. 8. 2017 do 15. 9. 2019 vyplývá, že v jednotlivých splátkách žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 12 500 Kč. 4. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebylo řádně doplněno ani prokázáno, ačkoliv byl žalobce u jednání poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobce u jednání doplnil, že řádné prověřování vyplývá ze zákaznické karty, kde jsou zaznamenány výdělkové a nákladové poměry žalovaného, způsob bydlení v rodinném domě, informace o jeho stavu, kdy žalovaný byl důchodcem, v zákaznické kartě jsou specifikovány příjmy a výdaje, kdy 8 500 Kč je příjem ze sociálních dávek, interní splátky ve výši 3 104 Kč představují splátky žalovaného ke dni uzavření smlouvy na předchozí dluh u předchozího původního věřitele, kdy veškeré informace si věřitel ověřil z výměru důchodu a rozhodnutí o přiznání dávek a všechny informace žalovaný stvrdil svým podpisem. Dále původní věřitel prověřoval registry s negativním výsledkem, žalovaný nebyl v insolvenci a nebyl veden jako nespolehlivý plátce či dlužník v jiných registrech. Jiné důkazy než zákaznickou kartu žalobce v řízení neoznačil a nepředložil. Soud je přesvědčen, že řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením smlouvy nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Žalobce řádně netvrdil, jakým způsobem původní věřitel prověřoval pravidelné výdaje a životní náklady žalovaného, z předložené zákaznické karty pouze vyplývá údaj o interních splátkách ve výši 3 104 Kč, ke kterým žalobce u jednání doplnil, že se jedná o splátky z předchozích dluhů u původního věřitele ke dni uzavření smlouvy a dále z karty vyplývají informace pouze o odhadovaných měsíčních výdajích žalovaného ve výši 3 000 Kč, kdy tyto hodnotí soud jako zcela podhodnocené, nejsou žádným způsobem specifikovány, o jaké výdaje by se mělo jednat, není specifikováno, zda tyto výdaje byly nějakým způsobem doloženy. Pokud jde o údaje k pravidelným měsíčním příjmům žalovaného, pak tyto jsou specifikovány ve výši 10 385 Kč, kdy dle tvrzení žalobce se mělo jednat o starobní důchod a dále ve výši 8 500 Kč, kdy dle tvrzení doplněného ujednání se mělo jednat o příjmy ze sociálních dávek, listiny tyto příjmy dokládající však nebyly soudu předloženy a není tedy zřejmé, zda je měl původní věřitel skutečně k dispozici a jakým způsobem je vyhodnotil. Sám žalobce v řízení tvrdil, a vyplývá to i ze zákaznické karty, že žalovaný byl ke dni sjednání smlouvy starobní důchodce, žádným způsobem nebylo tvrzeno ani prokázáno, jak uspokojuje svou potřebu bydlení a další životní náklady. I pokud by soud vyšel z nedoložených a neprokázaných údajů o příjmech žalovaného ve výši 18 885 Kč, přičemž je zřejmé, že žalovaný v době sjednání půjčky už měl závazky vůči původnímu věřiteli ve výši 3 104 Kč, soud má za to, že zbývající částka ve výši cca 15 000 Kč nemohla dostačovat k pokrytí všech běžných výdajů žalovaného včetně nového sjednaného závazku. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, které by dále mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající, tedy minimálně tříměsíční období, před sjednáním smlouvy. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena. Z údajů, které soudu byly předloženy vyplývá, že žalovaný nebyl schopen řádně plnit své závazky z nově sjednané smlouvy. 5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 ve spojení s oznámením o podstoupení pohledávky ze dne 6. 1. 202022. 6. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 21. 4. 2021 odeslanou stejného dne byl žalovaný žalobcem vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 6. 5. 2021. <i>7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požad