33 C 29/2022-48 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 2 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 24. 11. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a původním věřitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejím základě byl žalovanému poskytnut dne 24. 10. 2018 úvěr ve výši 2 000 Kč, který byl žalovaný povinen vrátit do dne 23. 11. 2018. Předmětem žalobního návrhu je pak pohledávka skládající se z jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl původním věřitelem v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 24. 10. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si účastníci zvolili rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu, ale přesto nebyl žalovaným vrácen ve lhůtě splatnosti. Odeslání předžalobní výzvy předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní výzva byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 16. 5. 2021, přesto žalovaný na svůj dluh neuhradil k datu podání žaloby ničeho. V žalobě žalobce dále uvedl, že pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, nechť tento nárok v části jistiny posoudí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Za tím účelem navrhl, aby si soud vyžádal vyjádření banky, kdo byl majitelem účtu číslo [bankovní účet] a zda byla na tento účet v měsíci říjnu 2018 připsána částka 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku, byť jen zčásti uhradil. Tvrzení žalobce ani provedené dokazování žádným způsobem nezpochybnil. 3. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy, které předložil žalobce, a dále zprávou banky, kterou si vyžádal dle návrhu žalobce soud. Na základě provedeného dokazování soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, na základě které měl původní věřitel poskytnout žalovanému částku ve výši 2 000 Kč. Žádná z předložených listin, a to výpis z účtu, podací lístek, předžalobní výzva, smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, oznámení o postoupení pohledávky, listina nazvaná Smlouva o podnikatelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, ani listina zaslaná soudu na žádost bankou, nesvědčí o tom, že tvrzená smlouva byla skutečně účastníky uzavřena. Smlouva, ani obchodní podmínky nejsou žalovaným podepsány, z žádné z předložených listin přesvědčivě nevyplývá, že by se žalovaný se smlouvou a podmínkami smlouvy seznámil, vyslovil s nimi souhlas a zároveň je prokazatelně podepsal (například kvalifikovaným elektronickým podpisem s platným certifikátem). Žalobcem předkládané a také jím vyhotovené listiny, které sice obsahují údaje žalovaného, nemohly takovouto skutečnost prokázat, není z nich seznatelná vůle samotného žalovaného smlouvu uvedeného obsahu uzavřít. Z předložených listin žádným způsobem nevyplývá, že žalovaný skutečně požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na tvrzených webových stránkách, že by se na ni zaregistroval či obdržel smluvní dokumentaci. A to i přesto, že ze zprávy banky vyplývá a bylo prokázáno, že jako majitel tvrzeného účtu s číslem [bankovní účet] v uvedeném období byl veden žalovaný a že na něj původní věřitel skutečně odeslal částku 2 000 Kč s tvrzeným variabilním symbolem. Tato skutečnost však není dostatečným důkazem toho, že předmětnou smlouvu s tvrzenými smluvními podmínkami uzavřel žalovaný. Žalobce tak neprokázal žalobní tvrzení a neunesl důkazní břemeno ohledně uzavření tvrzené předmětné smlouvy o úvěru. 4. Pokud jde o žalobcem požadovaný nárok z titulu bezdůvodného obohacení, v tomto případě je situace následující. V řízení bylo prokázáno, že předmětná částka 2 000 Kč byla v říjnu 2018 převedena původním věřitelem na účet žalovaného. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, obdrženou částku 2 000 Kč zpět. V prodlení se zaplacením částky je žalovaný od 25. 5. 2021, neboť k zaplacení dluhu byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2021, která byla doručena dne 19. 5. 2021 v souladu s § 573 občanského zákoníku, a to ve lhůtě tří pracovních dnů od doručení předžalobní výzvy. Třídenní lhůta stanovená žalobcem k plnění tak žalovanému uplynula dnem 24. 5. 2021 (pondělí) a ode dne následujícího je se zaplacením dluhu v prodlení. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 000 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 5. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení o uzavření smlouvy a dále k prokázání vzniku bezdůvodného obohacení mohl žalobce předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002). 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a jelikož byl žalobce neúspěšný pouze v nepatrné části, byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože řízení ve věci bylo zahájeno po 1.7.2014 a jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 a.t., a to za převzetí a přípravu věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby, dále 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč, tuto částku je žalovaný povinen žalobci nahradit k rukám právního zástupce žalobce. 7. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. a III. byla stanovena v trvání tří dnů, v souladu s § 160 o. s. ř.