42 C 113/2022-50 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.11.2021 ve znění podání ze dne 3.8.2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29 467 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Žalobce v žalobě uvedl, že se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] kdy bylo ujednáno, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, žalovaný se měl zavázat tyto prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úrok a poplatek za čerpání. K ověření totožnosti poskytl žalovaný žalobci při uzavírání smlouvy kopii svého občanského průkazu. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč, které převedl na bankovní účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě, a který žalobce v žalobě specifikoval. Bylo sjednáno, že žalovaný je povinen platit do konce každého kalendářního měsíce žalobci minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však splátku ve výši 300 Kč. Žalobce byl povinen zasílat před datem splatnosti žalovanému výpis z úvěrového účtu, ten je zasílán prostřednictvím uživatelského účtu. Dle smluvního ujednání byl žalovaný povinen platit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy celkem částku 4 000 Kč. Žalovaný byl dále povinen platit z poskytnutého úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se celý dluh stane splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků úrok ve výši 8 % ročně. Úrok se přitom ke konci kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Celkem tak byl úrok vyčíslen na částku 10 976 Kč. Dále byl žalovaný dle smlouvy povinen v případě prodlení se splácením dluhu či jeho části hradit žalobci měsíční náklady ve výši 121 Kč, součástí jistiny tak je i částka 363 Kč připadající na tyto náklady. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 5 872 Kč, která byla poměrně započtena na nároky dle smlouvy, kdy žalobce zápočty konkretizoval. S odkazem na smluvní ujednání žalobce uvedl, že úvěr byl s ohledem na neplacení zesplatněn, žalobci vznikl nárok na úhradu žalované částky spolu s úrokem z prodlení ode dne 1.5.2021. Doplnil, že žalobce čerpal úvěr ve dvou splátkách, a to dne 4.1.2021 ve výši 5 000 Kč a dne 6.1.2021 ve výši 15 000 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru v částce 18 249 Kč, smluvním úrokem ve výši 10 976 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 242 Kč. Žalobce doplnil tvrzení ke způsobu uzavření smlouvy v elektronické podobě, který podrobně popsal v doplnění žaloby. Zároveň uvedl, že smlouva byla uzavřena dne [datum] i v listinné podobě. Pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, pak žalobce uvedl, že tato byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Konkrétně šlo o hrubý příjem 39 000 Kč, čistý příjem 33 900 Kč, náklady na obživu 5 500 Kč, náklady na bydlení v částce 5 000 Kč a ostatní náklady ve výši 2 500 Kč. Dále měl žalobce nahlížet do placených i neplacených registrů, kde ohledně žalovaného nenašel negativní záznam. Výdaje žalovaného měl poměřovat s náklady průměrného klienta dle údajů Českého statistického úřadu. Žalobce tak dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr za sjednaných podmínek splácet. I přes zaslání předžalobní výzvy žalovaný žalobci na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 31.10.2022, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, nežádali o odročení jednání. Žalovaný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody neměl zájem účastnit se jednání formou videokonference. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] podepsané dne [datum] žalovaným soud vzal za prokázané, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako klient měli vůli uzavřít tuto smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků ze strany žalobce žalovanému do výše úvěrového limitu v částce 50 000 Kč, který bylo možno čerpat za podmínek uvedených v čl. 3 smlouvy. Podmínky splácení úvěru byly upraveny v čl. 4 smlouvy, kdy odpovídají skutkovým tvrzením žalobce. V čl. 5 pak měl být sjednán poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, čl. 6 smlouvy měl upravovat výši smluvního úroku. S ohledem na právní hodnocení věci soud jednotlivá ustanovení smlouvy podrobněji nerozebírá. Z čl. 9 smlouvy je pak zřejmé, že mělo jít o spotřebitelský úvěr. Z kopie občanského průkazu žalovaného je zřejmé, že žalobce při podpisu smlouvy ověřoval jeho totožnost. Pokud žalobce k výši nákladů na vymáhání pohledávky předkládal i mandátní smlouvu se společností [právnická osoba] pak z ní nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly vliv na rozhodnutí ve věci. Žalobce dále k důkazu předložil výpis ze svého účtu za měsíc leden 2021, z nějž soud zjistil, že dne 4.1.2021 byla na účet označený jménem žalovaného č.ú. [bankovní účet] poukázána částka 5 000 Kč a dne 6.1.2021 částka 15 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5.8.2022 má přitom soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] byl v měsíci lednu 2021 účtem žalovaného, tento účet byl již zrušen. Žalobce dále předložil k důkazu výpisy k revolvingovému účtu žalovaného za období měsíců února – srpna 2021, kdy je z nich patrné čerpání úvěru celkem v částce 20 000 Kč, splátka v částce 5 872 Kč, jak ji tvrdil žalobce, učiněná v měsíci dubnu 2021, je patrné připisování úroků a poplatků, jak to tvrdil žalobce. 5. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil listinu, kde jsou shrnuty informace o žalovaném, je na ní uveden hrubý příjem v částce 39 000 Kč, čistý příjem v částce 33 900 Kč, je uvedeno, že bydlí ve vlastním bytě, kdy v domácnosti mají žít 2 blíže neidentifikované osoby, celkové náklady jsou uvedeny v částce 13 000 Kč. Žalobce k důkazu nepředložil, ani v žalobě netvrdil, jak byly údaje zjištěné dle tvrzení žalobce od žalovaného ověřovány. Není zřejmé, že by měl žalobce k dispozici např. pracovní smlouvu osvědčující tvrzené příjmy. K důkazu byla předložena pouze jedna výplatní páska žalovaného z listopadu roku 2020, z níž je zřejmé, že jeho zaměstnavatelem by měla být [právnická osoba], [anonymizováno], základní mzda je přitom uvedena v částce 12 215 Kč, prémie ve výši 10 000 Kč a doplatky v částce 22 295 Kč, žalovaný měl obdržet dle vyúčtování za listopad 2020 částku 33 576 Kč. K výdajům žalovaného sám žalobce tvrdil, že je poměřoval statistickým modelem, skutečné výdaje nezkoumal. Pokud žalobce tvrdil, že nahlížel do nějakých registrů ohledně případných závazků žalovaného, kdy nezjistil negativní informace, pak k tomuto tvrzení žádný důkaz nepředložil. Netvrdil, že by se žalovaného sám aktivně na jeho případné další závazky dotazoval. Soud přitom z výpisu z účtu žalovaného za leden 2021 zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu byl v daném měsíci záporný, a to v částce 8 129,66 Kč. Z účtu je dále zřejmé, že žalovaný v tento měsíc čerpal vedle úvěru od žalobce i další spotřebitelské úvěry, např. od společností [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení] [jméno] atd., další příjmy, ale i výdaje měl žalovaný ze sázkových her. Pokud jde o příjem od společnosti [právnická osoba], kdy by zřejmě mělo jít o zaměstnavatele žalovaného, pak v tomto měsící mu tato společnost poukázala částku 20 606 Kč, což zdaleka neodpovídá tvrzenému příjmu žalovaného, jak jej měl žalobce za osvědčený. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 9.9.2021 spolu s podacím archem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o (revolvingovém) úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Posky