42 C 28/2022-92 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14.2.2022 se žalobce domáhal určení, že vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, je žalovaný 3) – [země], s právem hospodaření s těmito pozemky pro žalovaného 1) – [anonymizováno] [země], [anonymizováno] Uvedl, že je obchodní společností zabývající se hornickou činností. Již dříve se stejného určení domáhal žalobou projednávanou zdejším soudem pod sp. zn. 34 C 201/2021, kdy tato žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku věcné legitimace na straně žalovaného. Ve věci tak nebylo meritorně rozhodnuto. K předmětu řízení sdělil, že žalovaný 1) uzavřel dne 22.9.2020 se žalovaným 2) směnnou smlouvu, na základě které bylo na žalovaného 2) převedeno vlastnické právo k pozemkům, ohledně nichž se domáhá určení vlastnického práva pro žalovaného 3), kdy šlo o pozemky v k.ú. [obec], [obec] u [obec] a [obec]. Došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pozemky, které byly předmětem uvedené směnné smlouvy, jsou součástí chráněného ložiskového území [obec], které bylo stanoveno pro výhradní ložisko živcových štěrkopísků rozhodnutím Obvodního báňského úřadu (dále také jen„ OBÚ“) v [obec] ze dne 26.4.1991 a dále také součástí dobývacího prostoru [obec] u [obec] ev. [číslo] který byl nejprve stanoven rozhodnutím OBÚ v [obec] ze dne 15.1.2001, kdy k rozšíření tohoto dobývacího prostoru došlo rozhodnutím OBÚ v [obec] ze dne 6.10.2006, které nabylo právní moci dne 27.5.2008. Teprve rozšířený dobývací prostor obsahoval předmětné pozemky. Upozornil na to, že hranice dobývacího prostoru se stanoví dle horního zákona geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi udanými v platném souřadnicovém systému. Dobývací prostor byl původně stanoven pro organizaci [příjmení] [jméno] – [právnická osoba], následně byl smlouvou ze dne 8.2.2001 převeden a zaevidován na organizaci [právnická osoba] Tato společnost zanikla ke dni 31.12.2004 s převodem jmění na jediného akcionáře – [právnická osoba], [anonymizováno], univerzálního právního nástupce. S účinností ke dni 1.11.2007 pak došlo k rozdělení této společnosti s odštěpením, kdy odštěpované části přešly dle projektu rozdělení na nově vzniklé nástupnické společnosti, kdy jednou z nich byla i [právnická osoba], která změnila následně právní formu na společnost s ručením omezeným – žalobce, kdy na tuto společnost přešla část jmění zanikající společnosti týkající se hornické činnosti. Žalobce v zákonné šedesátidenní lhůtě od účinnosti rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru (tj. od 27.5.2008) podal v souladu s § 20 odst. 1 horního zákona dne 23.7.2008 na příslušné subjekty hospodařící s předmětnými pozemky ve vlastnictví České republiky žádosti o jejich prodej nebo pronájem, doložil příslušné listiny. V žádostech přitom vycházel ohledně výčtu pozemků z určení dobývacího prostoru jako geometrického obrazce, kdy není podstatné, že případně administrativní chybou nebyly některé pozemky v rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru uvedeny, když reálně byly součástí takto stanoveného dobývacího prostoru. Subjektu, který s pozemky hospodařil, tak vznikla podáním uvedených žádostí povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o pronájmu pozemků na dobu předpokládaného dobývání ložiska, případně smlouvu kupní ohledně jejich prodeje. S ohledem na provedené pozemkové úpravy a změny číslování pozemků, žalobce v žalobě přesně specifikoval označení předmětných pozemků v době podání žádostí a v době uzavření směnné smlouvy se žalovaným 2), kdy takový stav označení pozemků je shodný s jejich současným označením. Žalobce měl za to, že smyslem právní úpravy obsažené v § 20 odst. 1 horního zákona je to, aby těžebním organizacím bylo umožněno plné využití dobývacího prostoru, který jim byl stanoven a nachází se na pozemcích státu. Žalobce odkazoval na předchozí právní úpravu, kdy byl omezen převod pozemků v dobývacím prostoru až do zrušení dobývacího prostoru, kdy v té době bylo možné pozemky zcizit pouze organizaci, která měla oprávnění k hornické činnosti. Obdobný účel spatřoval žalobce i v současné právní úpravě, vypuštění textu o zákazu převodu pozemků až do doby zrušení dobývacího prostoru nemělo dle žalobce za cíl bezbřehé převody pozemků v dobývacím prostoru na jiné subjekty, ale je pouze logickým odrazem změněné právní koncepce, kdy v situaci řádně podané žádosti o uzavření smlouvy, vzniká povinnost takovou smlouvu uzavřít, není možné se takové povinnosti zbavit převodem pozemku na jiný subjekt. Doplnil, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto budoucí nájemce a kupující již v době před rozšířením předmětného dobývacího prostoru za účelem zajištění svého práva dle § 20 odst. 1 a 2 horního zákona a s ohledem na speciální úpravu týkající se lesních pozemků, uzavřela se žalovaným 1) smlouvu o budoucí nájemní a kupní smlouvě, která zahrnovala i předmětné pozemky v dobývacím prostoru, které byly ve správě žalovaného 1). Ten se přitom zavázal, že na výzvu budoucího nájemce a kupujícího (žalobce) doloženou pravomocným rozhodnutím orgánu státní správy o dočasném či trvalém odnětí lesních pozemků z plnění funkce lesa, do 60 dnů od doručení výzvy uzavře se žalobcem za sjednaných podmínek kupní či nájemní smlouvu. Šlo přitom v souladu s právní úpravou v zákoně o lesích i praxí Ministerstva životního prostředí o to, aby došlo k minimalizaci doby odnětí lesních pozemků z plnění jejich funkce. Předmětné pozemky dosud nebyly z plnění funkce lesa odňaty, nemohla tak začít plynout lhůta k uzavření smluv. Žalobce tak měl za to, že uzavřením směněné smlouvy došlo k porušení závazku žalovaného 1) ze smlouvy o smlouvě budoucí a dále došlo k porušení povinností vyplývajících z § 20 odst. 1 horního zákona. Měl za to, že žalobce je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizováno] ohledně práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí, a to s odkazem na zánik této společnosti, jejímž univerzálním nástupcem byla [právnická osoba], [anonymizováno] a následně došlo k odštěpení části jmění dle projektu rozdělení této společnosti, kdy příslušná část jmění včetně činností souvisejících s těžbou, zpracováním, úpravou a prodejem surovin přešla na [právnická osoba], a.s. (následně změnou právní formy [právnická osoba] – žalobce), kdy tato nově zakládaná společnost se stala právním nástupcem rozdělované společnosti v části jmění vyjádřeného majetkem, závazky a činnostmi, přešly na ní i závazky z obchodních, občanskoprávních a ostatních právních vztahů. Tyto skutečnosti byly žalovanému 1) známy přinejmenším z nájemní smlouvy č. A194410 z 18.10.1996, kdy z jejích dodatků taková skutečnost vyplývá, bylo zřejmé, že žalobce je právním nástupcem i v rozsahu práv a povinností souvisejících s provozováním hornické činnosti v dobývacích prostorech vymezených ve společném prohlášení rozdělované společnosti a nástupnických společností. Toto prohlášení bylo součástí uvedené smlouvy, zahrnovalo i dobývací prostor [obec] u [obec]. Pokud je ve smlouvě dána možnost žalovaného 1) převádět předmětné pozemky, pak toto bylo dle žalobce pouze reakcí na novou právní úpravu v horním zákoně, když v případě nepodání řádné žádosti dle § 20 odst. 1 tohoto zákona, nemohl být žalovaný v převodu omezen. 2. Ke své pasivitě po podání žádosti dle § 20 odst. 1 horního zákona žalobce uvedl, že s ohledem na proces těžby a dobývání je jeho pasivita pouze zdánlivá, když vytěžení dobývacího prostoru je dlouholetou záležitostí. Odkázal na rozlohu dobývacího prostoru. Je tak běžné, že pozemky jsou odebírány z plnění funkce lesa postupně, dle postupu těžby, a to i s ohledem na zákaz jejich využití k jiným účelům. O výjimce může být rozhodnuto jen orgánem státní správy lesů, na základě žádosti ve veřejném zájmu. Odkázal na praxi v jiných dobývacích prostorech, kdy k odnětí pozemků z plnění funkce lesa došlo až řadu let po stanovení dobývacího prostoru. Žalobce rovněž spoléhal na ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí, zavedenou praxi mezi žalobcem a žalovaným 1), kdy k té odkazoval na příklady z jiných dobývacích prostorů. Rovněž tak spoléhal na postup upravený v rámcové smlouvě ze dne 15.2.2016, která upravuje obecný postup pro uzavírání pachtovních smluv, jejichž předmětem mají být pozemky ve správě žalovaného 1), které budou propachtovány žalobci k hornické činnosti. Poukázal na to, že těžba v daném dobývacím prostoru dlouhodobě probíhá, i nyní jsou se žalovaným 1) uzavírány další smlouvy týkající se užití jiných pozemků ve stanoveném dobývacím prostoru. Žalobce tak nemohl předpokládat, že by poté, co uplatnil žádost dle § 20 odst. 1 horního zákona, musel vůči žalovanému 1) vyvíjet nějaké další kroky, neměl důvod se domnívat, že dojde odchýlení se žalovaného 1) od dlouhodobé praxe. Měl za to, že nemohlo dojít k promlčení jeho nároku na uzavření smluv, když dosud nemohla uplynout lhůta k podání výzvy na uzavření smluv dle smlouvy o smlouvě budoucí, neboť dosud nebyly splněny podmínky pro její podání. Nárok na uzavření smlouvy nemůže být pro