43 C 121/2022-163 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 118 959,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ze dne [datum], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 34 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 5. Soud vyšel z listinných důkazů upomínkami, podacím lístkem, předsmluvními informacemi, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru, sdělením banky, podklady k posouzení úvěruschopnosti, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 16. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, přičemž žalobkyně ani k výzvě soudu, opakovaně k výzvě u jednání ve věci, přičemž na následcích poučení ničeho nemění, že se žalobkyně z jednání omluvila, aniž požádala o odročení, netvrdila ani nedoložila, že by byla úvěruschopnost zkoumána dostatečným způsobem, který odpovídá požadavkům zákona. 17. Tento základní nedostatek nemůže být napraven ani tím, pokud žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS, AML a AMT/ CFT, kdy navíc na lustraci těchto databází bylo toliko odkazováno v předložených listinách, toliko lustrace databáze SOLUS na čl. 85 byla prokázána příslušnými dokumenty dokládajícími provedení lustrace a její výsledek. Pokud žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých spotřebitelem, např. ohledně údajů o zaměstnavateli, pak takové posouzení úvěruschopnosti je nesouladné s požadavky zákona, neboť žalobkyně byla povinna vycházet z podkladů dokládajících příjmy a výdaje žalovaného, opatřených přímo od dotčených subjektů, např. od zaměstnavatele. 18. Pokud v dokumentu na čl. 105 spisu, nazvaném posouzení úvěruschopnosti, je vycházeno z údajů o nákladech na bydlení 3000 Kč, z pravidelných finančních závazků v podobě splátek jiného spotřebitelského úvěru 2000 Kč, resp. 2122 Kč, pak nejen že tyto údaje nejsou prokázány v žádných podkladových listinách, ale zejména se jedná o údaje zjevně podhodnocené, nezachycující náklady na stravu, ošacení, další náklady spojené s bydlením a živobytím, náklady další nezbytné, pravidelné či i nahodilé, neboť i s těmi je třeba v přiměřeném rozsahu počítat. Na tomto závěru nic nemění, ba naopak je v něm v souladu i skutečnost, že žalovaný předložil žalobkyni výpisy z účtu za 3 měsíce předcházející poskytnutí úvěru, kdy však údaje z těchto výpisů nebyly nijak zhodnoceny, z těchto výpisů lze prokázat toliko okolnost zaměstnání žalovaného, nic dalšího jimi však žalobkyně neprokazuje, rovněž v doplnění žaloby pouze obecně konstatuje, že byly předloženy výpisy z účtu. 19. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 20. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 13 600 Kč, jak prokázáno dokladem o platbě na čl. 115, a ve výši 9466 Kč, jak prokázáno sdělením banky na čl. 56 verte. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 4413 Kč, jak sdělil rovněž sám žalobce, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 18 653 Kč. 21. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 18 653 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 22. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 10. 3. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky ze dne 21. 2. 2022, byla žalovanému odeslána dne 4. 3. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na čl. 149, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 9. 3. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve