43 C 128/2022-61 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], která byla převedena do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 5732 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] ve znění doplnění smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4000 Kč. Dluh se smlouvy nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, byl proto zrušen. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne [datum], tímto podáním současně vzala žalobu částečně zpět, avšak toliko co do části příslušenství, bez vlivu na jistinu nároku. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], z něhož se žalobkyně omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím soudu ve své nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované. 6. U jednání byly provedeny listinné důkazy, zejména výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, výzva před podáním žaloby, potvrzení o přijetí platby, podací arch, předžalobní výzva, smlouva o úvěru, výpis z účtu, upomínka, opakovaná výzva k úhradě, sdělení banky. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených byť ani v minimálním rozsahu. Ze smluvní dokumentace předložené soudu ani z dalších listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by poskytovatel úvěru vůbec jakýmkoli způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované. 18. Ve smlouvě o úvěru uzavírané na dálku prostřednictvím webových stránek poskytovatele, stejně tak ve všeobecných obchodních podmínkách se vyskytuje toliko obecný odkaz na právo poskytovatele ověřit bonitu žalované, zejména právo na přístup k údajům vedeným ohledně žalované v nebankovních registrech dlužníků, ze smluvní dokumentace však nevyplývá, že by bylo toto jakýmkoli způsobem ověřováno, že by poskytovatel úvěru ověřil jakékoli údaje ohledně žalované, ve smluvní dokumentaci není uveden žádný odkaz na tyto údaje, tím méně obsah zjištěných údajů. 19. Ostatně žalobkyně v doplnění žaloby k výzvě soudu v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. 20. Za dané situace je třeba dospět k jednoznačnému nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro elementární rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 21. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 22. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 4000 Kč, žalobkyně neuhradila ničeho. 23. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 4000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému fakticky vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 3. 7. 2021, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalované odesláno dne 29. 6. 2021, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 20, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 7. 2021, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 1732 Kč zamítnuta. 26. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu. 27. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 200 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč Celkem tak náleží 900 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 1089 Kč + 400 Kč = 1489 Kč. Jedná se o částku v souladu s návrhem žalobkyně. 28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 70 %, žalovaná měla úspěch v rozsahu 40 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 70 % - 40 % = 30 %. Soud proto žalobkyni výrokem III. přiznal částku 595,60 Kč. 29. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v zákonné délce 3 dnů, když soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.