43 C 137/2022-90 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], která byla převedena do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud žalovanému uloží zaplatit žalobkyni částku 9087 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ze dne [datum], na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky převodem na účet žalovaného ve výši 8000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. U jednání žalobkyně uvedla, že je žalováno na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum], id žádosti [číslo], na jejímž základě bylo vyplaceno 8 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 5 614 Kč, jak uvedeno čl. 3 v žalobě, od té doby již ničeho neuhradil. Následně bylo zesplatněna a odeslána předžalobní výzva s dokladem o odeslání čl. 16, po zesplatnění byla zasílána výzva z 12. 4. 2021, odeslaná 14. 4. 2021 čl. 19. Co se týká posouzení úvěruschopnosti, byly ověřeny registry SOLUS, NRKI, CRIBIS, ISIR a CEE, dále bylo vycházeno z údajů sdělených žalovaným. 6. Dále byl proveden důkaz listinami, zejména předžalobní výzvou k plnění a podacím archem, výzvou k úhradě a podacím archem, sazebníkem poplatků, úvěrovou smlouvou, sdělením banky a výpisem z účtu. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za zcela nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející fakticky výhradně z údajů sdělených žalovaným, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované. Tento základní nedostatek nemůže být napraven ani tím, že žalobkyně vyžádala, a soudu spolu s doplněním žaloby doložila, že provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a CRIBIS, dále insolvenčního rejstříku. Mimoto lustrace databází byla doložena toliko v rámci podání vůči soudu, ve smluvní dokumentaci, kterou byl u jednání proveden důkaz, není posouzení úvěruschopnosti žádným způsobem zohledněno, rovněž propočet (provedený na podkladě údajů sdělených žalobcem, což je nedostatečné, jak uvedeno výše) byl uveden toliko v doplnění žaloby, nikoli v rámci smluvní dokumentace, např. nebyla soudu doložena žádná karta zákazníka, která by dokládala, jakým způsobem bylo s údaji nakládáno v rámci kontraktačního procesu. 18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 19. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 8000 Kč, žalovaný uhradil 5614 Kč, jak prokázáno výpisem plateb v žalobě na čl. 3, tedy zbývá doplatit 2386 Kč. 20. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 2386 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 21. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 20. 4. 2021, neboť první prokazatelná výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 14. 4. 2021, jak prokázáno podacím archem na čl. 19, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 4. 2021, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. 23. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 6701 Kč zamítnuta. 24. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.