43 C 152/2022-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 35 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil 6150 Kč. Zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 5. Soud vyšel z podání účastníků a dále listinných důkazů smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti, kartou zákazníka, výplatními páskami, bilancí úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, výzvou k plnění, oznámením o postoupení pohledávky, podacími lístky. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 17. Soudu byla předložena karta zákazníka, ve které se vycházelo z čistého měsíčního příjmu žadatele ve výši 18 000 Kč, měsíčních nákladů na bydlení ve výši 1 300 Kč a měsíčních osobních výdajů 3 000 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou pak v kartě zákazníka uvedeny výplatní pásky. Z výplatní pásky za květen 2018 vyplývá čistý příjem žalovaného ve výši 16 265 Kč, z výplatní pásky za červen 2018 pak čistý disponibilní příjem 15 136 Kč, tedy v obou případech nižší než uváděný v kartě zákazníka, zejména pak nebylo doloženo, o jaký druh výdělku, z jakého právního vztahu a na jakou dobu se jedná. 18. K tvrzené výši měsíčních nákladů žadatele nebyly doloženy žádné podklady, přičemž žalobkyně ani netvrdí, že by byly tyto náklady ze strany jejího právního předchůdce jakkoli ověřovány, když z jejího tvrzení vyplývá, že majetková situace žalovaného byla ověřována pouze z jeho výplatní pásky. Tvrzené celkové výdaje na bydlení 1300 Kč a veškeré osobní výdaje 3000 Kč je pak nutno hodnotit jako zjevně podhodnocené, zvláště pokud nebyly objektivizovány žádnými podklady, mimoto nebyly nijak vyčísleny další nezbytné, pravidelné či neočekávané výdaje. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného založené na jeho příjmech, které jsou oproti doloženým příjmům nadhodnocené, a výdajích, které nejsou hodnověrně doložené samotným žalovaným a jsou dle závěru soudu zjevně podhodnocené, nelze považovat za souladné s požadavky zákona. 19. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 20. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 35 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 6 150 Kč, jak vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně a jí doložené bilance úvěru na č. l. 42, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 28 850 Kč. 21. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 28 850 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 22. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 26. 2. 2021, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky ze dne 19. 2. 2021, byla žalovanému odeslána dne 22. 2. 2021, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 25 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 25. 2. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v prodloužené délce 15 dnů od právní moci rozsudku, nebo