43 C 24/2022-79 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], která byla postoupena zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 24 340 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne [datum]. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti, žalovaná se omluvila z účasti u jednání ze zdravotních důvodů, nežádala o odročení jednání, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované. 5. U jednání byly provedeny listinné důkazy oznámení o postoupení pohledávky č. l. 19, smlouva o spotřebitelském úvěru č. l. 22 – 23, výzva k plnění č. l. 24 – 25, karta zákazníka č.l. 28 – 29, podací lístek č.l. 18, přehled úhrad č.l. 46, dokumentace k postoupení pohledávky č.l. 54 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pod sankcí neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za zcela nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející výhradně z údajů sdělených žalovanou, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované. Mimoto vyvstávají významné pochybnosti ohledně příjmové stránky, jak se podává z karty zákazníka z [datum] čl. 29, kdy je uváděna státem poskytovaná dávka 13 466 Kč, avšak bez jakéhokoli upřesnění druhu dávky a důvodu jejího poskytování, rovněž výdajová stránka karty zákazníka, když náklady na bydlení – nájem a inkaso – jsou ve výši 3500 Kč, což se jeví jako částka zcela nepřiměřeně nízká, která nebyla rovněž podložena žádnými doklady. Tím spíše, když v opakovaně vystavené kartě zákazníka ze [datum] čl. 30 je uváděna státem poskytovaná dávka toliko 10 466 Kč, mimoto nově jsou uváděny další příjmy 6000 Kč bez jakékoli specifikace, na výdajové stránce karty zákazníka jsou náklady na bydlení – nájem a inkaso – uváděny v odlišné výši 4250 Kč, bez jakéhokoli odůvodnění změny výše oproti předcházející kartě zákazníka. 17. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 18. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 12 000 Kč, resp. 14 000 Kč, žalobkyně uhradila 8500 Kč, jak prokázáno bilancí čl. 46, resp. 12 400 Kč, jak prokázáno bilancí čl. 53, tedy zbývá doplatit 3500 Kč, resp. 1600 Kč, celkem 5100 Kč. 19. Výrokem I. proto bylo žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 5100 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno. 20. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od [datum], neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalované odesláno dne [datum], jak prokázáno podacím lístkem na čl. 18, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne [datum], od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. 22. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 19 240 Kč zamítnuta. 23. Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, měla by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalované žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.