43 C 60/2022-82 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], č. [číslo], na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny převodem na účet prostředky ve výši 4500 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno po opakované výzvě doručené žalobkyni dne [datum] dne [datum], současně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3000 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 5. Soud vyšel z podání účastníků, dále z listinných důkazů, zejména oznámení o postoupení pohledávky, výzvy před podáním žaloby, projektu vnitrostátní fúze sloučením, podacích archů, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, sdělení banky. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 14. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Je třeba považovat za zcela nedostatečné posouzení úvěruschopnosti vycházející fakticky výhradně z údajů sdělených žalovaným, nepodložených objektivizovanými dokumenty vystavenými např. zaměstnavatelem nebo jiným plátcem příjmů žalované, kdy navíc v daném případě nebyly příslušné údaje zjišťovány ani od žalovaného, resp. žádné údaje tohoto druhu nebyly doloženy soudu. 15. Rovněž ve smluvní dokumentaci, kterou byl u jednání proveden důkaz, není posouzení úvěruschopnosti žádným způsobem zohledněno, nebyla rovněž doložena např. karta zákazníka, která by dokládala, jakým způsobem bylo s údaji nakládáno v rámci kontraktačního procesu. Ve smlouvě o úvěru je obsaženo toliko obecné prohlášení o tom, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, popř. že žalovaný uzavřením smlouvy prohlašuje, že je schopen úvěr splácet. Takový způsob posouzení úvěruschopnosti se zcela míjí s požadavky zákona. 16. Ostatně tohoto deficitu si je vědoma i žalobkyně, která v doplnění žaloby k výzvě soudu sdělila, že coby právní nástupce poskytovatele úvěru důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného bohužel nedisponuje. 17. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 18. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 4500 Kč, bylo současně prokázáno, že žalovaný neuhradil ničeho, tedy zbývá doplatit 4500 Kč. 19. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 3000 Kč s příslušenstvím soud podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil, přičemž ke zpětvzetí návrhu došlo podle § 96 odst. 3 o.s.ř. dříve, než začalo jednání ve věci samé, současně vzhledem k výši uhrazeného soudního poplatku nebyly naplněny podmínky pro vrácení části soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 20. Výrokem II. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 4500 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému fakticky vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 21. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 21. 7. 2018, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, neboť teprve doručením tohoto oznámení bylo žalovanému sděleno, jakému subjektu a v jaké částce má plnit, toto oznámení společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalovanému odesláno dne 17. 7. 2018, jak prokázáno podacím archem na čl. 24, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 23. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Náhrada nákladů řízení přiznaná výrokem III., zcela v souladu s návrhem žalobkyně, sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu, a sice převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, po 200 Kč, dále odměna ve výši jedné poloviny úkon právní služby jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h advokátního tarifu. Ke každému úkonu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotový