43 C 75/2022-60 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7104 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši 3000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, současně byla poučena, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě doplněna, může být zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Následně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně požádala o projednání věci v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 5. Soud vyšel z listinných důkazů, zejména výplatní pásky, posouzení úvěruschopnosti, smlouvy o úvěru, poslední výzvy před žalobou, sdělení banky 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k odstranění vad žaloby, ani na základě poučení daného u jednání ve věci. 17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených v potřebném rozsahu a vyhodnocených v souladu se zákonem. 18. Lze mít za to, že žalobkyně určitým elementárním způsobem ověřila příjmy žalovaného, tyto údaje však následně nevyužila odpovídajícím způsobem. Opatřila výplatní pásky žalovaného za období třech po sobě jsoucích měsíců, avšak za příjem pro posouzení úvěruschopnosti selektivně považovala nejvyšší z dosažených měsíčních příjmů přesahující 27 000 Kč, kdy však v dalších měsících žalovaný dosahoval reálných příjmů podstatně nižších 21 947 Kč, resp. 17 343 Kč, jak se podává z údajů o skutečně vyplacených prostředcích dle výplatních pásek. 19. Výdaje pak žalobkyně neověřila žádným způsobem, vyšla toliko z údajů sdělených samotným žalovaným, což je však zcela nedostatečně. Mimoto, pokud žalobkyně vycházela z celkových výdajů 19 764 Kč, pak pokud by nevycházela ze selektivně vybraného údaje o příjmech, ale z průměru skutečně vyplacených prostředků dle předložených výplatních pásek 22 102 Kč měsíčně, musel by být propočet úvěru potenciálně poskytnutí zcela odlišný. Ba co víc, žalobkyně neověřila žádným způsobem osobní poměry žalovaného, zejména zda a kolik osob s ním žije ve společné domácnosti a zda a kolik osob je na něj odkázáno výživou. 20. Za dané situace je třeba dospět k nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 21. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 22. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 3 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil ničeho. 23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 3000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 17. 12. 2021, neboť výzva k úhradě ze dne 13. 12. 2021 dluhu žalobkyni byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 13. 12. 2021, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 29, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 12. 2021, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v zákonné délce 3 dnů, když soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. 26. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 4104 Kč zamítnuta. 27. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.