43 C 76/2022-62 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], který byl převeden do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byl žalovanému vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. Soud vyšel z listinných důkazů, zejména dokumentace k postoupení pohledávky nejprve na společnost [právnická osoba], následně na žalobkyni, výzva před podáním žaloby, předpis splátek, smlouva o úvěru, finanční analýza. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na společnost [právnická osoba], tato pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k odstranění vad žaloby, ani na základě poučení daného u jednání ve věci. 17. Právní předchůdce žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených v potřebném rozsahu a vyhodnocených v souladu se zákonem. 18. Poskytovatel úvěru nedostál povinností řádného ověření příjmů žalovaného, když bylo vycházeno toliko ze tří selektivně vybraných faktur předložených samotným žalovaným. Především pak, jedná se o faktury, které zaznamenávají výši úhrady za práce žalovaného, avšak není žádným způsobem doloženo, jaký podíl na těchto částkách nesou náklady žalovaného na materiál, na dopravu, na případnou práci třetích osob, nebylo žádným způsobem zjištěno, jaký byl skutečný čistý příjem žalovaného z těchto faktur. Jeho příjmy nebyly ověřeny žádným jiným způsobem, např. daňovým přiznáním, přehledem příjmů a nákladů apod. 19. Za dané situace je třeba dospět k nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 20. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 21. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 50 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem 28 000 Kč. 22. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 22 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 23. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 13. 8. 2021, neboť oznámení o postoupení pohledávky dokládající aktivní legitimaci žalobkyně spolu s výzvou k úhradě dluhu byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 9. 8. 2021, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 24, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 12. 8. 2021, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 24. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v zákonné délce 3 dnů, když soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty. 25. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 55 000 Kč zamítnuta. 26. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.