43 C 88/2022-107 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 18. 11. 2020, která byla postoupena zdejšímu soudu dne 14. 4. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud žalovanému uloží zaplatit žalobkyni částku 25 290 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 16. 6. 2022 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne 28. 6. 2022. 3. Žalovaný se k věci vyjádřil podáním doručeným soudu dne 17. 10. 2022, z obsahu listiny je patrné, že se na zpracování vyjádření podílel jak žalovaný, tak i jeho stálý opatrovník jmenovaný soudem, který zastupuje žalovaného v rozsahu, v jakém byl omezen ve svéprávnosti, ve kterém namítl promlčení dluhu vzhledem k uplynutí zákonné lhůty v délce 3 roků, současně uvedl, že v této záležitosti zaplatil částku 2500 Kč, je ochoten doplatit žalobkyni zbývající částku 7500 Kč formou měsíčních splátek 1000 Kč, hrazených vždy do 25. dne v měsíci. 4. V dodatečném vyjádření podaném dne 20. 10. 2020 žalobkyně poté, co byla soudem poučena o tom, že žalovaný byl v době uzavírání smlouvy omezen ve svéprávnosti v rozsahu zahrnujícím mj. i uzavření předmětné smlouvy, žalobkyně navrhla, nechť je vzhledem k úhradám žalovaného v celkové výši 2 400 Kč přiznáno z titulu bezdůvodného obohacení doplacení jistiny půjčky, tedy částky 7 600 Kč, dále nechť je žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ode dne podání žaloby dne 18. 11. 2020 do zaplacení. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 11. 2022, žalovaný ani jeho stálý opatrovník se k jednání bez omluvy nedostavili, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 6. Žalobkyně u jednání uvedla, že žaloba je podávána z důvodu smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], kdy byly vyplaceny prostředky v hotovosti v částce 10 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 2 400 Kč, jak doloženo bilancí na č.l. 81, následně mu bylo oznámeno postoupení na žalobkyni, a to dopisem ze dne 7. 1. 2020 na adresu kterou žalovaný sdělil. Co se týká omezení svéprávnosti a případné následky pro posouzení věci, toto žalobce ponechává na úvaze soudu, pokud by byla shledána neplatnost, žádá přiznání nezaplacené části jistiny v částce 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data podání žaloby do zaplacení a náhradu nákladů řízení nejméně náhrady SOP, jak uvedeno již ve vyjádření žalobce na č.l. 100 verte. 7. Soud dále vycházel z listinných důkazů smlouvou o postoupení pohledávek, výzvou k plnění, smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, podacím lístkem, rozsudkem OS Brno - venkov č. j. Nc 606/2005-108 ze dne 30. 7. 2008, usnesením OS Brno – venkov č.j. P 373/2008-172 ze dne 29. 4. 2014, rozsudkem OS Brno – venkov č.j. P 373/2008-392 ze dne 12. 3. 2018, rozsudkem KS Brno č. j. 13 Co 116/2018-433 ze dne 16. 8. 2018, usnesením OS Brno – venkov č.j. P 373/2008-606 ze dne 11. 5. 2022, bilancí, podacím lístkem, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, oznámením o postoupení pohledávky. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 11. Podle § 3033 odst. 1 občanského zákoníku osoby, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo jejichž způsobilost k právním úkonům byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona omezena, nabudou svéprávnosti nejpozději uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ledaže soud rozhodne jinak. 12. Podle § 65 odst. 1 občanského zákoníku jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. 13. Podle § 65 odst. 2 občanského zákoníku jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 638 odst. 1 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. 18. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je podle § 581 občanského zákoníku neplatná, neboť žalovaný byl v době uzavírání smlouvy omezen ve svéprávnosti, a nebyl proto způsobilý smlouvu uzavřít. 19. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 7. 2008, č. j. Nc 606/2005-108, 10 P a Nc 135/2005, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2008, výrokem I. rozsudku omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je způsobilý nakládat s peněžními částkami ve výši svého invalidního důchodu, příp. s částkami přivýdělku, není schopen manipulovat s majetkem movitým či nemovitým, není schopen uzavírat smlouvy majetkového charakteru. Toto omezení svéprávnosti tak nepochybně zahrnovalo i uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, o jakou se jedná v projednávané věci. 20. Toto omezení svéprávnosti žalovaného přitom trvalo dáno i ke dni 20. 10. 2016], neboť usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 29. 4. 2014, č. j. P 373/2008-172, bylo zahájeno řízení o svéprávnosti žalovaného po účinnosti občanského zákoníku (tzv, nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), o omezení svéprávnosti bylo následně nově rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 12. 3. 2018, č.j. P 373/2008-392, 10 P a Nc 171/2014, 10 P a Nc 172/2014, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2018, č. j. 13 Co 116/2018-433, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2018, podle § 3033 odst. 1 občanského zákoníku zůstaly účinky omezení svéprávnosti rozsudkem z roku 2008 zachovány až do nabytí právní moci rozsudku z roku 2018, kdy byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let, byl tedy omezen ve svéprávnosti i v době projednání věci, a to mj. i v rozsahu uzavírání smluv. 21. K tomu soud dodává, že za situace, kdy se v projednávané věci jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že úvěr měl být splacen po 58 týdnech, tedy po 1 roce a 6 týdnech, a to v částce 17 690 Kč, tedy v částce navýšené o 76,90 %, jednalo se podle § 65 odst. 1 věty první občanského zákoníku nepochybně o právní jednání, které žalovanému působilo újmu. Současně podle § 65 odst. 2 věty první občanského zákoníku toto právní jednání nebylo následně schváleno stálým opatrovníkem žalovaného, když sice ve vyjádření k žalobě žalovaný společně se svým stálým opatrovníkem vyjádřil připravenost doplatit neuhrazenou část prostředků, které čerpal, toto vyjádření však nelze považovat za schválení smlouvy o spotřebitelském úvěru jako takové. 22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 23. K tomu soud dodává, že sice žalovaný nebyl pro omezení svéprávnosti způsobilý uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, byl však způsobilý přijmout částku 10 000 Kč v hotovosti do své majetkové sféry