11 C 121/2023-95 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 2. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 10 157,04 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že na základě„ žádosti o poskytnutí úvěru [číslo]“, ze dne [datum], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ke kreditní kartě [právnická osoba]. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly podmínky pro kreditní karty [právnická osoba], které žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy a souhlasil s jejich zněním, což potvrdil svým podpisem při uzavření smlouvy. Následně žalobce umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč uvedeného ve smlouvě. Žalovaný čerpal peněžité prostředky prostřednictvím kreditní karty. Takto čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě výši 19,9 % ročně a žalovaný byl povinen splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Dle čl. 10 obchodních podmínek, byl žalobce oprávněn písemným oznámením odeslaným žalovanému prohlásit, že všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v oznámení, pokud nastane některá ze skutečností předvídaných v čl. 9 obchodních podmínek. Na základě opakovaného porušování povinností žalovaného splácet řádně a včas, byla žalovanému odeslána dne 15. 11. 2021 poslední výzva k zaplacení dlužné částky. Ani poté žalovaný neplnil, tudíž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného, a to ke dni 25. 2. 2022. Žalovaný k tomuto datu dlužil žalobci částku 11 316,62 Kč. Žalovaný k datu 25. 9. 2022 dluží žalobci 11 482,04 Kč, které se skládají z dlužné jistiny ve výši 10 157,04 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 651,62 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 673,38 Kč. V doplnění skutkových tvrzení ze dne 10. 7. 2023 žalobce soudu sdělil, že žalovaný celkem na úvěru vyčerpal 17 534,60 Kč a zaplatil 15 331,76 Kč. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2022. Dlužná částka žalovaným nebyla uhrazena. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 23. 11. 2022, pod č. j. EPR 301625/2022-6, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o vydání kreditní karty bylo zjištěno, že byla uzavřena [datum] mezi žalobcem, jako bankou a žalovaným, jako majitelem účtu. Žalobce se zavázal žalovanému, jako majiteli účtu, na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [právnická osoba], vydat kreditní kartu. Dle ujednání se mělo jednat o kreditní kartu MC standard s úvěrovým limitem 10 000 Kč. 5. Soudu byla předložena žádost o poskytnutí úvěru podepsaná žalovaným [datum], kterou žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. V této žádosti byl žalovaným identifikován osobními údaji, adresou trvalého pobytu, zasílací adresou. Jeho poměry byly identifikovány tím, že je ženatý, v domácnosti žijí 3 lidé s tím, že 2 z nich jsou bez příjmů, rodina bydlí ve vlastním domě, bytě v osobním vlastnictví. Žalovaný je vyučen, pracuje u společnosti [právnická osoba], na dobu neurčitou. V tomto zaměstnání je od dubna 2015. Bonita žalovaného měla být ověřena prostřednictvím BRKI a NRKI, Solus. Soudu byly předloženy i předsmluvní informace ke kreditní kartě, v rámci kterých se žalovaný seznámil s údaji o věřiteli, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a dalšími důležitými právními aspekty. Dalším listinným důkazem byla smlouva o úvěru ke kreditní kartě [právnická osoba], kterou žalovaný podepsal dne [datum] a k akceptaci žalobce došlo [datum]. Z této smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit na kreditní kartě ve výši 10 000 Kč. Bylo dohodnuto, že bude úročen úrokem ve výši 19,9 % ročně. Účastníci se dohodli, že žalovaný vyčerpaný úvěr bude splácet vždy k 25. dni v měsíci a minimální výše měsíční splátky dosáhne 5 % z částky vyčerpané ke dni vystavení výpisu. Celková částka, která měla být klientem uhrazena, dosáhla 11 450,35 Kč (jedná se o modelový příklad platný za předpokladů uvedených ve smlouvě). Úvěr měl být čerpán 17. 9. 2018. Ve smlouvě byly v článku VI. upraveny důsledky porušení povinnosti ze strany klienta. V odst. 3 byla upravena i možnost zesplatnění úvěru v případě neplnění povinnosti splácet řádně a včas žalovaným. 6. Soudu byly předloženy i podmínky pro kreditní karty [právnická osoba] a výpis z účtu č. [bankovní účet] vedený žalobcem na žalovaného, ze kterého byla ověřena výše čerpání a výše splátek. 7. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 2. 2022, včetně dokladu o jeho doručování žalovanému (dodejka). 8. Soudu byly předloženy výzvy, které předcházely zesplatnění úvěru. 9. Soud měl k dispozici rovněž předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 6. 10. 2022, která byla soudu předložena s dokladem o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch). 10. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. s. ř., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1 věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet. 17. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posouzení splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotře