42 C 112/2023-19 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 20. 1. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5 973 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že motorové vozidlo [značka automobilu], model [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód], je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 1. 8. 2021 do dne 30. 9. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 61 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 26. 5. 2022 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, splatnost příspěvku nastala dne 9. 8. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 973 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 5 673 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v žalobě zcela konkrétně specifikoval výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázal na příslušnou právní úpravu. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 5 673 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Soud následně usnesením ve smyslu § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného k písemnému vyjádření ve věci ve lhůtě 30 dnů. Usnesení spolu se žalobou bylo žalovanému dodáno do datové schránky dne 25. 4. 2023 a zároveň doručeno fikcí dne 5. 5. 2023, kdy dle § 114b odst. 4 o. s. ř. je možné náhradní doručení kvalifikované výzvy, pokud je doručována prostřednictví veřejné datové sítě do datové schránky. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k věci písemně nevyjádřil, ani nesdělil soudu, jaký vážný důvod mu v podání vyjádření bránil. 3. Podle § 114b odst. l o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písmeno a) o. s. ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení, to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, k podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 4 citovaného ustanovení, usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. To neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 citovaného ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu dle odst. l včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, o tomto následku (§153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 4. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odstavce 4 citovaného ustanovení, jen pro vydání rozsudku pro uznání, nemusí být nařízeno jednání. 5. Soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaný nepodal soudu vyjádření ve stanovené lhůtě na základě usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř., usnesení mu bylo doručeno náhradním doručením do datové schránky v souladu s ust. § 114b odst. 4 o. s. ř. Soud proto vycházel z fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Dále soud dospěl k závěru, že se v tomto případě nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, neboť se jedná o dvoustranný právní vztah, který dovoluje úpravu vztahu dispozitivními právními úkony. Žaloba přitom byla dostatečně určitá, aby bylo zřejmé, z jakých skutečností žalobce svůj nárok odvozuje, včetně příslušenství. Soud má dále za to, že uznání není ani v rozporu s právními předpisy, kdy vycházel ze spisového materiálu. Ve věci nebylo nařízeno jednání, v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o. s. ř. však byl rozsudek vyhlášen veřejně. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen uhradit. Celkové náklady řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady právní ho zastoupení přitom sestávají z odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění), 3 režijních paušálů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 13 AT a z DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 489 Kč.