42 C 196/2023-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.12.2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 176 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřel dne 13.12.2004 s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které půjčil žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které mu předal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou částku a zaplatit mu souhrnný poplatek ve výši 5 976 Kč. K souhrnnému poplatku s odkazem na právní úpravu smlouvy o půjčce uvedl, že plnil funkci úroků. Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku 14 976 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách. Žalovaný však půjčku řádně a včas nesplatil, svůj závazek ke dni poslední splátky 12.12.2005 nesplnil. Žalovaný přitom původnímu věřiteli uhradil pouze částku 9 800 Kč, kdy jednotlivé splátky byly započítávány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho splacení pak na jistinu pohledávky. Následně byla předmětná pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], a to s účinností k 1.7.2015. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Následně pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, kdy o změně v osobě věřitele byl žalovaný opět písemně informován. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 176 Kč, neboť po postoupení pohledávky ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobce, žalovaný již ničeho nezaplatil. S ohledem na prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu se žalobce domáhá i úhrady úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 23.10.2023 se žalovaný ač řádně předvolán nedostavil, právní zástupce žalobce se z nařízeného jednání omluvil, když souhlasil s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13.12.2004 vzal soud za prokázané, že tohoto dne byla mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel půjčil žalovanému částku 9 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal vrátit věřiteli půjčenou částku 9 000 Kč a zaplatit mu souhrnný poplatek ve výši 5 976 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal podle smlouvy zaplatit částku 14 976 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 288 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.06.2015 spolu s přílohou [číslo] z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2015 soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 spolu s přílohou a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2018 spolu s podacím poštovním archem soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18.11.2022 spolu s podacím archem ze dne 23.11.2022 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení předmětného dluhu, upomínkou zaslanou na jeho adresu. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, pak soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobci na svůj dluh ničeho nad rámec dříve zaplacené částky 9 000 Kč neuhradil. 5. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Proto soud v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. posuzoval daný závazkový vztah podle zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění do 31.12.2013, dále jen občanský zákoník), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 01.01.2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení. 6. Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 13.12.2004 platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku a zároveň jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Smlouva byla uzavřena v povinné písemné formě a obsahuje i všechny náležitosti dle citovaného zákona. Na základě uvedené smlouvy původní věřitel půjčil žalovanému částku 9 000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal a zavázal se původnímu věřiteli vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 976 Kč v 52 týdenních splátkách po 288 Kč. Z tvrzení žalobce vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 9 800 Kč. Aktivní legitimace žalobce je pak dána smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a ze dne 24.8.2018 uzavřenými v souladu s ust. § 524 a násl. občanského zákoníku, kdy žalovaný byl v souladu s ust. § 526 odst. 1 občanského zákoníku v obou případech o postoupení pohledávky prokazatelně postupitelem písemně informován. 8. Pokud jde však o sjednaný souhrnný poplatek, soud učinil právní závěr v tom směru, že ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit souhrnný poplatek v uvedené výši, je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Soud přitom vyšel z porovnání výše půjčené částky (9 000 Kč) a výše souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky (5 976 Kč). Souhrnný poplatek v daném případě tvoří 66,4 % z půjčené částky. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek v daném případě při absenci specifikace, z jakých položek se tento poplatek skládá, tj. zda jde v určité části o úrok, v určité části o náklady s administrací půjčky, v podstatě nahrazuje funkci úroků z půjčky, což také žalobce výslovně tvrdil, lze říci, že ujednání o více než 60 % úroku z půjčky ročně je ujednáním, které se jednoznačně příčí dobrým mravům. V tomto směru soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ohledně přiměřenosti smluvených úroků z peněžité půjčky (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kdy soud dospěl k závěru, že pokud ujednání o smluvených úrocích téměř čtyřnásobně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je tato dohoda absolutně neplatná. Obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů, které poskytují banky, je soudu známa z úřední činnosti, přičemž tato obvyklá míra nepřevyšuje sazbu 15 % ročně. 9. Soud si je vědom toho, že v daném případě mezi účastníky smlouvy nebyly přímo sjednány smluvní úroky z úvěru, ale„ souhrnný poplatek“, přičemž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3481/2013 dovodil, že tzv. souhrnný poplatek se v tomto případě spíše blíží roční procentuální sazbě nákladů úvěru (RPSN). Ukazatel RPSN je přitom svou konstrukcí odlišný od ukazatele„ roční úrokové sazby“, když se vypočte podle odlišného vzorce, než je vzorec pro výpočet roční úrokové sazby. Aby však soud mohl učinit právní závěr v tom směru, že požadovaný souhrnný poplatek (či RPSN) je odůvodnitelný a není v rozporu s dobrými mravy, musel by žalobce k výši tohoto poplatku skutkově přesně uvést, z čeho se tento poplatek skládá. Tedy konkrétně tvrdit, jakou část poplatku tvoří úrok a jakou část tvoří náklady spojené s úvěrem, v čem tyto náklady spočívají. Žalobce však v tomto směru nic skutkově netvrdil, v žalobě uvedl, že souhrnný poplatek plnil funkci úrku. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o břemeni tvrzení. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Pro úplnost lze dodat, že chybějící tvrzení nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.). Při absenci tvrzení žalobce o tom, jaké měl věřitel konkrétní náklady související s úvěrem, absenci tvrzení o tom, co se konkrétně skrývá pod označením„ souhrnný poplatek“, lze dojít v souladu se skutkovým tvrzením žalobce k nejpravděpodobnějšímu závěru, že tzv. souhrnný poplatek je jen ekvivalentem pro úrok z půjčky. Roční úrok ve výši cca 65 % z půjčené částky je však ve světle uvedené