42 C 222/2023-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26.5.2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 2.7.2015 do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 3 832 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřel dne 19.10.2005 se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které půjčil žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. V této smlouvě se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 13 000 Kč a zaplatit mu souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku 21 632 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách, kdy poslední splátka připadla na 18.10.2006. Sjednaný souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí finančních prostředků, jeho funkce je tak totožná s funkcí úroků. Žalovaný však na tento dluh zaplatil jen částku 4 800 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek. Poté již žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný se tak ode dne 19.10.2006 dostal do prodlení s úhradou částky 16 832 Kč představující součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 13 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 3 832 Kč. Následně byla předmětná pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], a to s účinností k 1.7.2015. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Následně byla pohledávka smlouvou ze dne 24.8.2018 postoupena na žalobce, a to s účinností ke dni 24.8.2018, o čemž byl žalovaný rovněž písemně informován. Ode dne postoupení pohledávky již žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení 13 000 Kč odpovídající nesplacené jistině a částky 3 832 Kč odpovídající nedoplatku na souhrnném poplatku. Dále se domáhá zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne 1.7.2015, tedy ode dne účinnosti postoupení pohledávky na přechodného věřitele, do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 30.10.2023 se žalovaný ač řádně předvolán nedostavil, právní zástupce žalobce se z nařízeného jednání omluvil, když souhlasil s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19.10.2005 vzal soud za prokázané, že tohoto dne byla mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel půjčil žalovanému částku 13 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal vrátit věřiteli půjčenou částku 13 000 Kč a zaplatit mu souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal podle smlouvy zaplatit částku 21 632 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 416 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.06.2015 spolu s přílohou [číslo] z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2015 a podacího archu ze dne 29.7.2015 soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 spolu s přílohou a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17.9.2018 spolu s podacím poštovním archem ze dne 19.9.2018 soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26.4.2023 spolu s podacím archem ze dne 27.4.2023 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení předmětného dluhu, upomínkou zaslanou na jeho adresu. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, pak soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobci na svůj dluh ničeho nad rámec dříve zaplacené částky 4 800 Kč neuhradil. Tato částka byla uhrazena před prvním postoupením pohledávky, před uplynutím lhůty splatnosti celé půjčky. 5. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokazoval, že poskytnutou půjčku (případně i dohodnutý poplatek) žalobci (či jeho právnímu předchůdci) zcela či zčásti zaplatil, případně že tvrzený dluh vůbec nevznikl. Žalovaný však v tomto řízení nic takového netvrdil a neprokazoval. 6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Proto soud v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. posuzoval daný závazkový vztah podle zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění do 31.12.2013, dále jen občanský zákoník), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 01.01.2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení. 7. Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19.10.2006 platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku a zároveň jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Smlouva byla uzavřena v povinné písemné formě a obsahuje i všechny náležitosti dle citovaného zákona. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce půjčil žalovanému částku 13 000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal a zavázal se právnímu předchůdci žalobce vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 632 Kč v 52 týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobci uhradil více než 4 800 Kč, jak tvrdil žalobce, a to ještě před datem sjednané poslední splátky dne 18.10.2006, před postoupením pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno]. Aktivní legitimace žalobce je pak dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 uzavřenou v souladu s ust. § 524 a násl. občanského zákoníku mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno]., na níž byla dříve pohledávka postoupena původním věřitelem, kdy žalovaný byl v souladu s ust. § 526 odst. 1 občanského zákoníku o postoupení pohledávky prokazatelně postupitelem písemně informován. 9. Pokud jde však o sjednaný souhrnný poplatek, soud učinil právní závěr v tom směru, že ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit souhrnný poplatek v uvedené výši, je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Soud přitom vyšel z porovnání výše půjčené částky (13 000 Kč) a výše souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky (8 632 Kč). Souhrnný poplatek v daném případě tvoří 66,4 % z půjčené částky. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek v daném případě při absenci specifikace, z jakých položek se tento poplatek skládá, tj. zda jde v určité části o úrok, v určité části o náklady s administrací půjčky, v podstatě nahrazuje funkci úroků z půjčky (což také žalobce v žalobě výslovně tvrdil), lze říci, že ujednání o více než 66 % úroku z půjčky ročně je ujednáním, které se jednoznačně příčí dobrým mravům. V tomto směru soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ohledně přiměřenosti smluvených úroků z peněžité půjčky u spotřebitelských smluv (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kdy soud dospěl k závěru, že pokud ujednání o smluvených úrocích téměř čtyřnásobně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je tato dohoda absolutně neplatná. Obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů, které poskytovaly v dané době banky, je soudu známa z úřední činnosti, přičemž tato obvyklá míra nepřevyšovala sazbu 15 % ročně. 10. Soud si je vědom toho, že v daném případě mezi účastníky smlouvy nebyly přímo sjednány smluvní úroky z půjčky, ale„ souhrnný poplatek“, přičemž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3481/2013 dovodil, že tzv. souhrnný poplatek se v tomto případě spíše blíží roční procentuální sazbě nákladů úvěru (RPSN). Ukazatel RPSN je přitom svou konstrukcí odlišný od ukazatele„ roční úrokové sazby“, když se vypočte podle odlišného vzorce, než je vzorec pro výpočet roční úrokové sazby. Aby však soud mohl učinit právní závěr v tom směru, že požadovaný souhrnný poplatek (či RPSN) je odůvodnitelný a není v rozporu s dobrými mravy, musel by žalobce k výši tohoto poplatku skutkově přesně uvést, z čeho se tento poplatek skládá. Tedy konkrétně tvrdit, jakou část poplatku tvoří úrok a jakou část tvoří náklady spojené s úvěrem, v čem tyto náklady spočívají. Žalobce však v t