43 C 104/2023-67 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 9. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 24. 3. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 043,85 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], uzavřeli 1) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 12 000 Kč, žalovaná na pohledávku uhradila 4 840,88 Kč; 2) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, žalovaná na pohledávku uhradila 10 849,12 Kč. Zbývající dlužné částky ze smluv nebyly žalovanou uhrazeny, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 28. 6. 2023 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 14. 7. 2023. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 7. 2023, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. 4. Žalobkyně u jednání uvedla, že žaloba se týká dvou smluv o půjčce, a to ze dne [datum] a ze dne [datum] Smlouvy žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba]. Na jejich základě bylo vyplaceno v hotovosti 12 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila k vymáhání pohledávky, následně k podání žaloby, ve které požaduje i příslušenství. Posouzení úvěruschopnosti u každé ze smluv bylo právním předchůdcem žalobkyně provedeno prostřednictvím zákaznické karty, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná má vlastní bydlení, je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, pobírá rovněž rodičovské dávky. Příjmy byly zjištěny v částkách dle zákaznických karet, rovněž tak výdaje. Ve druhém případě se projevilo i to, že žalovaná již splácela předcházející půjčku 2015 Kč měsíčně 5. Soud dále vycházel z listinných důkazů zákaznickými kartami, smlouvami o zápůjčce, tabulkami umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena 1) smlouva ze dne [datum], [číslo]) smlouva ze dne [datum], [číslo]. Pohledávky z obou smluv právní předchůdce žalobkyně následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupeným pohledávkám, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace. 16. Soud dále dospěl k závěru, že obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou neplatné z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 18. Soudu byly předloženy dvě zákaznické karty ze dne 7. 12. 2017 a ze dne 1. 4. 2018, tj. zpracované s odstupem méně než 4 měsíců (č. l. 23, 20 spisu), přičemž však obě zákaznické karty se v podstatné části liší. V obou se shodně uvádí, že žadatelka je svobodná, má dvě vyživované osoby, žije ve vlastním bydlení a má čistý měsíční příjem 7050 Kč. V dalších údajích se však již zákaznické karty liší. Zákaznická karta ze dne 1. 4. 2018 (č. l. 23 spisu) uvádí, že ostatní příjmy žadatele činí 4600 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17 000 Kč, externí splátky jsou vyčísleny jako nulové, interní ve výši 2015 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 3000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny složenky RD za období 1-3/2018. Zákaznická karta ze dne 7. 12. 2017 (č. l. 20 spisu) uvádí, že ostatní příjmy žadatele činí 6500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 16 000 Kč, externí a interní splátky jsou vyčísleny jako nulové, odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 5000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny složenky ÚP za období 9-10 2017. 19. Nejen že právní předchůdce žalobkyně za účelem poskytnutí půjček v období necelých 4 měsíců zpracoval a vycházel ze dvou v podstatné části údajů odlišných zákaznických karet, aniž by jakýmkoli způsobem vysvětlil či doložil změny v relevantních skutečnostech za takto poměrně krátkou dobu. Zejména ani u jedné ze smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyně ohledně výše příjmu žalované nepředložila soudu žádné podklady, nijak nedoložila v zákaznických kartách uveden příjmy, nedoložila podklady ohledně uváděných dalších příjmů domácnosti, nebylo uvedeno, zda se jedná o příjmy dalších členů domácnosti, nebylo ani uvedeno vyjma počtu 2 vyživovaných osob, s kolika a jakými osobami žalovaná případně domácnost sdílí. 20. Stejně tak výdaje vyčíslené v zákaznické kartě nebyly doloženy žádnými podklady, které by objektivizovaly uvedenou částku, které aby současně diferencovaly kategorie výdajů, např. výdaje na domácnost, na stravu a ošacení, na telekomunikační služby, další pravidelné či i nahodilé výdaje, které je nutné rovněž zohlednit. Údaje o výdajích jsou tak obsahově nepřezkoumatelné, zároveň s ohledem na jejich uváděnou výší (3000 Kč, resp. 5000 Kč) se jeví jako výrazně podhodnocené. Zákon je přitom třeba interpretovat v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů, podle které není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami. 21. Pro úplnost soud dodává, že poskytovatel úvěru nijak nezkoumal a v zákaznických kartách nezohlednil, rovněž vůči soudu žádným způsobem netvrdil prověření dluhů žalobkyně ze spotřebitelských úvěrů uzavřených s jinými poskytovateli v období předcházejícím