43 C 113/2023-55 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 16. 12. 2022, převedeným do rejstříku C dne 28. 3. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo], na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 3. 7. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu po uplynutí soudem stanovené lhůty dne 3. 8. 2023. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobkyně a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavily, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, upomínkami a výzvami, postoupením pohledávky. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Pohledávku ze smlouvy následně platně nabyla podle § 2177 občanského zákoníku společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu uzavřené dne [datum] [právnická osoba] poté pohledávku ze smlouvy platně postoupila na společnost [právnická osoba], a ta ji platně postoupila na žalobkyni. K platnému postoupení pohledávek došlo podle § 1879 občanského zákoníku, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce. Žalobkyni tak podle § 1880 občanského zákoníku svědčí aktivní procesní legitimace. 17. Smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 18. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 19. Soudu byla předložena žádost o poskytnutí úvěru a finanční analýza, ze kterých se podává, že žadatelka je vdaná, zdrojem jejího příjmu je zaměstnání, v domácnosti žijí dvě výdělečné činné osoby a jedna vyživovaná osoba do 26 let věku, žadatelka bydlí v nájmu. Měsíční mzda žadatelky činí 11 241 Kč, další měsíční příjem tvoří brigáda ve výši 2000 Kč a příspěvek od syna ve výši 3000 Kč. Průměrné měsíční příjmy celé domácnosti jsou uvedeny ve výši 29 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žadatelky jsou uvedeny v celkové výši 9000 Kč, z toho nájem 5000 Kč, energie 2000 Kč, stravování 1500 Kč, ostatní 500 Kč. Průměrné měsíční výdaje celé domácnosti jsou vyčísleny ve výši 12 000 Kč. Soudu byla dále předložena finanční analýza, která vycházela z údajů poskytnutých žadatelkou, pokud jde o její příjmy (11 241 Kč + 5000 Kč) a výdaje (9000 Kč), počítala s rezervou na neočekávané výdaje ve výši 1000 Kč a byl v ní formulován závěr, že žadatelce je možné poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 6241 Kč. 20. Soud dospěl k jednoznačnému závěru o nenaplnění předpokladů zákona za situace, kdy sice bylo vycházeno z určitých částek příjmů a výdajů žalované, potažmo jejích rodinných příslušníků či dalších členů domácnosti, tyto však nebyly odpovídajícím způsobem doloženy podklady od třetích stran, z nichž by bylo možno vstupní údaje ověřit. 21. Žalobkyně v tomto směru předložila několik listin, které však nejsou čitelné, nelze z nich ověřit ani základní údaje, když u jedné z listin by se patrně mohlo jednat o pracovní smlouvu, to však pouze z fragmentárního označení smluvních stran a některých dílčích nadpisů, když další obsah listiny je zcela nečitelný. Bylo dále předloženo několik listin označených čitelně jako výplatní lístky za měsíce duben až červen 2017, přičemž však obsah listin je rovněž již nečitelný. Bylo dále předloženo několik čestných prohlášení samotné žalované, týkající se výše příjmů z brigády a příspěvků od syna, přičemž však v tomto případě se jedná znovu toliko o listiny vyhotovené samotnou žalovanou, tedy jejich vypovídací hodnota je omezená, stejně jako ohledně údajů, které sama žadatelka o úvěr sdělí poskytovateli – zákon a konstantní judikatura ukládá tyto údaje ověřit prostřednictvím podkladů od třetích osob. 22. Pokud jsou následně uváděny vedle příjmů žalované, které nebyly ověřeny dostačujícím způsobem, jak uvedeno shora, dále též celkové příjmy celé domácnosti, přičemž se jedná o další příjmy přesahující 12 000 Kč, pak nebylo žádným způsobem uvedeno, natož doloženo, o jaké konkrétní příjmy a kterých osob se má jednat. 23. Na straně výdajové byla soudu předložena smlouva o nájmu bytu, ze které jsou dobře patrné náklady na bydlení žalované. Co se týká dalších výdajů, tyto nebyly žádným způsobem doloženy, mimoto, pokud jsou uváděny celkové výdaje 2000 Kč, jedná se o částku zjevně podhodnocenou za situace, kdy tyto mají pokrývat veškeré potřeby žalované, od stravy, ošacení, přístupu k internetu a telefonu, lékařské péče, dalších nezbytných a pravidelných výdajů, dále též nahodilé výdaje, neboť i s těmi je nutno přiměřeně počítat. Pokud jsou pak uváděny měsíční výdaje celé domácnosti, pak nebylo doloženo, o jaké výdaje a kterých osob se má jednat, mimoto za situace, kdy domácnost dle údajů v žádosti má čítat celkem 3 osoby, pak celkové výdaje všech tří osob ve výši 12 000 Kč, potažmo výdaje těchto zbývajících dvou osob v souhrnné výši 3000 Kč (neboť jsou uváděny výdaje samotné žalované ve výši 9000 Kč), je třeba hodnotit jako zjevně podhodnocené a nevěrohodné. 24. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět