43 C 192/2023-65 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 11. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 23. 5. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 512,02 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] 1) ze dne ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho, 2) ze dne ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 30 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 24 800 Kč, ve zbytku dlužná částka ze smluv nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 8. 8. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 6. 9. 2023. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 9. 2023, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemné vyhotovení žaloby a jejího doplnění k výzvě soudu uvedla, že je žalováno z titulu dvou smluv o zápůjčce, na jejichž základě bylo žalovanému poskytnuto jednak 15 000 Kč a jednak 30 000 Kč, kdy obě částky byly skutečně vyplaceny v hotovosti, žalovaný na první smlouvu nesplatil ničeho, na druhou uhradil 24 800 Kč celkem, ve zbytku zůstala dlužná částka neuhrazena, následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovanému byly zaslány oznámení o postoupení a následně též předžalobní výzva. Úvěruschopnost byla zkoumána na podkladě údajů v zákaznické kartě a ověřením registrů. 6. Soud dále vyšel dále z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, předžalobní výzvou, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, umořením. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 18. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 19. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel z údajů sdělených výhradně samotným žalovaným. K tomu nelze přehlédnout, že ve spise na čl. 17 a čl. 18 jsou založeny dvě zákaznické karty, kdy každá z nich byla zpracována pro účely a v den uzavření jednotlivých smluv uvedených shora, tedy dne [datum] a dne [datum]. Obě zákaznické karty byly tedy zpracovány v odstupu cca 6 měsíců, přičemž však vstupní údaje nebyly v ani jednom případě žádným způsobem objektivizovány. K tomu dále přistupuje, že údaje uvedené v zákaznických kartách jsou zásadně odlišné, když v jedné je uváděn příjem 20 809 Kč a blíže nedefinované další příjmy domácnosti 50 800 Kč, tedy celkové příjmy 71 609 Kč. Ohledně dalších příjmů domácnosti pak není nijak vymezeno, o jaké příjmy a jakých osob se jedná a jakou souvislost mají tyto příjmy se splácením úvěru, popř. zda se nositelé příjmů mají nějak podílet na splácení. Ve druhé zákaznické kartě pak byly uvedeny příjmy žalovaného podstatně vyšší 28 347 Kč, naopak další čisté příjmy domácnosti v tomto případě toliko 20 000 Kč, celkem tedy 48 347 Kč, i zde bez jakékoli bližší specifikace. 20. Rovněž odhadované měsíční výdaje byly v zákaznických kartách uvedeny podstatně odlišně a nijak objektivizovány, v jedné z nich ve výši 5000 Kč, ve druhé ve výši 2000 Kč. K tomu dále přistupuje, že v jedné z karet je žalovaný označen údajem„ žije s rodiči“, ve druhé jako vlastník, v jedné je uváděn počet vyživovaných osob 0, ve druhé 1. Ani tyto údaje nebyly žádným způsobem vysvětleny a zejména prokázány dalšími podklady, jak ukládá konstantní judikatura vrcholných soudů. Údaje nejsou koherentní ani co do povolání žalovaného, kdy v jedné zákaznické kartě je uváděno pracovní zařazení dělník, ve druhé popelář. 21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 22. Bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v hotovosti ve výši celkem 45 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem 24 800 Kč, zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 20 200 Kč. 23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 20 200 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenými smlouvami reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 2. 3. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána dne 24. 2. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na čl. 35. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 1. 3. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postou