43 C 196/2022-104 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 3. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 3. 8. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 262 157,28 Kč s příslušenstvím, z titulu dodávky zboží na základě objednávky e-mailem ze dne [datum], které bylo vyúčtováno fakturou vystavenou dne [datum], [číslo] na částku 432 301,54 Kč, přičemž však byla uhrazena pouze záloha 151 305,54 Kč a pět splátek v celkové výši 50 996 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena, a to ani poté, co žalobkyně dne 15. 3. 2021 dluh písemně uznala a uzavřela s žalobkyní dohodu o splátkách, ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému se žalovaná bránila včasným odporem, následně bylo ve věci nařízeno jednání na 26. 1. 2023, které bylo odročeno na 28. 2. 2023, opakovaně pak na 30. 3. 2023. 3. Soud vyšel z podání účastníků, konkrétně žaloby, odporu žalované, dále vyjádření žalované ze dne 25. 1. 2023, vyjádření žalované k výzvě soudu u jednání ze dne 9. 2. 2023, vyjádření žalobkyně k výzvě soudu u jednání ze dne 10. 2. 2023, repliky žalované ze dne 21. 2. 2023, repliky žalobkyně ze dne 27. 2. 2023, dalších podání ze dne 28. 2. 2023, ze dne 10. 3. 2023 a ze dne 30. 3. 2023. 4. Dále soud vyšel z přednesů stran u jednání a z listinných důkazů fakturami, soupisem plateb, předžalobní výzvou k zaplacení dluhu, výpisy z OR, potvrzeními o platbách, komunikací mezi stranami, výpisem z účtu, uznáním dluhu a dohodou o splátkách, bilancemi dluhu. 5. Během projednání věci byly strany opakovaně poučeny, s ohledem na povahu věci a prostor pro mimosoudní řešení. Soud usiloval o smír mezi účastníky podle § 99 odst. 1 věty druhé o. s. ř., přičemž věc se nepodařilo vyřešit smírnou cestou, přičemž mezi stranami byla shoda na podstatné části skutkových okolností, počtu a výši dílčích úhrad, rovněž byla shoda na výši jistiny, nebyla však shoda na příslušenství nároku, rovněž v otázce náhrady nákladů řízení. 6. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, který byl mezi stranami nesporný, že mezi stranami byla uzavřena kupní smlouva týkající se dodávky celkem 41 000 ks stolních kalendářů. K uzavření kupní smlouvy došlo na základě objednávky ze strany žalované e-mailem ze dne [datum], následně bylo zboží vyúčtováno fakturou vystavenou dne [datum], [číslo]. Shoda mezi stranami byla rovněž ohledně splatnosti faktury, kdy původně byla k žalobě žalobkyní přiložena faktura se splatností 13. 8. 2020, následně však žalovaná doložila komunikaci mezi stranami ze dne 31. 7. 2020, na jejím základě bylo přistoupeno k opravě faktury co do splatnosti, tato byla dohodnuta na 30. 10. 2020. 9. Soudu byly prokázány jednotlivé dílčí úhrady, které byly žalovanou činěny ještě i v průběhu řízení, kdy na základě těchto dílčích úhrad byla žaloba dvakrát částečně vzata zpět. O prvním zpětvzetí, učiněnému ještě před zahájením projednání věci samé, bylo usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 20. 2. 2023, čj. 43 C 196/2022-71, rozhodnuto tak, že výrokem I. bylo řízení částečně zastaveno co do částky 197 157,28 Kč, současně bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Druhé částečně zpětvzetí bylo žalobkyní učiněno podáním v den jednání 30. 3. 2023, o tomto bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku co do části řízení ve výši 20 000 Kč. 10. Řízení tak bylo postupně částečně zastaveno co do 217 157,28 Kč, se zbývajícím předmětem řízení co do jistiny ve výši 45 000 Kč. 11. Vedle opakovaných částečných zpětvzetí žaloby žalobkyně učinila téže změnu žaloby podáním ze dne 10. 3. 2023, kdy touto změnou žaloby reagovala na splatnost faktury nikoli již ke dni 13. 8. 2020, ale teprve ke dni 30. 10. 2020, následně podáním ze dne 30. 3. 2023, kdy touto změnou upřesnila petit návrhu co do příslušenství, a to i na základě poučení soudu, že petit je v části příslušenství formulován neurčitě a nesrozumitelně. Výrokem I. byla změna žaloby podle § 95 odst. 2 o.s.ř. připuštěna, neboť se jednalo o dílčí formulační úpravy, reagující na procesní poučení soudu, rovněž na dodatečné dílčí úhrady ze strany žalované, výsledky dosavadního řízení jistě mohly být podkladem i pro řízení a rozhodnutí o změněném návrhu. 12. Výrokem III. bylo žalobě vyhověno co do jistiny 45 000 Kč, kdy výše jistiny byla mezi stranami nesporná, žalobkyně i žalovaná shodně v závěrečném návrhu navrhovaly přiznání této částky žalobkyni. 13. Týmž výrokem bylo žalobkyni přiznáno též příslušenství pohledávky, neboť soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to vždy z dílčí částky neuhrazené jistiny, postupně podle dílčích úhrad ze strany žalované, jak byly u jednání prokázány a byly mezi stranami nesporné co do výše i co do data dílčího plnění. Výše úroku z prodlení byla určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Soud se neztotožnil s návrhem žalované, aby zákonný úrok z prodlení nebyl žalobkyni přiznán z důvodu snahy žalované umořit dluh vůči žalobkyni v co nejkratší možné době, když soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že jí hospodářská situace a zhoršené odbytové podmínky v době pandemie Covid-19 neumožňovaly uhrazení dluhu dříve. Ostatně neblahou hospodářskou situaci tvrdila i žalobkyně, dále zhoršenou v důsledku toho, že jí ze strany žalované nebyla řádně uhrazena dodávka zboží v projednávané věci. 15. Soud vycházel z prokázaného data splatnosti faktury 30. 10. 2020 a prokázaných postupných dílčích úhrad, přičemž žalobkyně má ze zákona nárok na zákonný úrok z prodlení ohledně dílčí části pohledávky, která nebyla žalovanou ani po splatnosti uhrazena. 16. Ve výroku IV. byla žaloba zamítnuta co do příslušenství pohledávky, jak bylo žalobkyní nárokováno na základě uznání dluhu a dohody o splátkách, jak založena na čl. 14, čl. 53 spisu, žalovanou podepsáno dne 15. 3. 2021 a žalobkyní podepsáno dne 16. 3. 2021. 17. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že tato listina zakládá nový nárok na příslušenství z částek dluhu neuhrazených na základě této listiny v podobě smluvního úroku podle § 513 občanského zákoníku, popř. nový nárok na smluvní pokutu podle § 2048 občanského zákoníku. 18. Soud dospěl k závěru, že tuto listinu nelze považovat za dohodu o smluvním úroku, který by žalobkyni příslušel nad rámec zákonného úroku z prodlení a z dílčích dlužných částek nikoli podle původní kupní smlouvy, resp. faktury se splatností 30. 10. 2020, ale podle této dohody, ani za ujednání smluvní pokuty. 19. Soud přitom vyšel z toho, že listina byla výslovně nazvána jako uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku, přičemž v případě uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku se jedná o institut utvrzení dluhu, na jehož základě se má za to, že dluh co do důvodu i výše, v rozsahu uznání v době uznání trvá. 20. K závěru o tom, že žalobkyni nesvědčí nový nárok na smluvní úrok, popř. smluvní pokutu soud dospěl i s přihlédnutím k formulaci listiny, která – pokud by měla představovat ujednání o novém nároku nad rámec původní kupní smlouvy a vystavené faktury, tím by znamenala kumulativní novaci závazku podle § 1902 občanského zákoníku – muselo by to být určitým, jednoznačným a srozumitelným způsobem ujednáno. 21. Listina byla nazvána též jako„ dohoda o splátkách“, v textu pak bylo uvedeno, že„ v případě, pokud se dlužník dostane do prodlení se zaplacením dluhu, dlužník se zavazuje uhradit věřiteli zákonný úrok z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu až do úplného zaplacení.“ 22. Z takto formulovaného ujednání mezi stranami nelze podle soudu dovodit sjednání nového nároku na smluvní úrok či smluvní pokutu, vycházející z dohody o splátkách ze dne 16. 3. 2023, neboť toto ujednání výslovně odkazuje toliko na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené části původního dluhu. Z formulace ujednání není patrné, že by se mělo jednat o nově daný nárok, ani že by se tento nárok měl vztahovat k jinému než původnímu dluhu. 23. Ve vztahu k této formulaci se tak dle soudu jednalo výhradně o uznání – utvrzení dluhu i co do příslušenství pohledávky, nikoli však o ujednání, které by zakládalo nový nárok, a to fakticky na přiznání úroku ve výši zákonného úroku z prodlení dvakrát – jednou na základě původní kupní smlouvy a faktury splatné ke dni 30. 10. 2020, znovu na základě dohody o splátkách ze dne 16. 3. 2021. 24. Soud k tomu dodává, že vycházel z obsahu ujednání, který je určující pro výklad právních jednání podle