43 C 197/2023-63 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 26. 10. 2022, převedeným do rejstříku C dne 25. 5. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 053,37 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil 14 000 Kč. Ve zbytku dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 8. 8. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 4. 9. 2023. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami, předžalobní výzvou, výpisem úkonů a bilancí. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 18. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 19. K tomuto nevyhnutelnému závěru dospěl soud na základě zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně sice určitým způsobem zkoumala příjmy žalovaného, tyto byly rovněž objektivizovány pracovní smlouvou a třemi výplatními páskami za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy. 20. Nebyly však zkoumány, tím méně objektivizovány pravidelné výdaje žalovaného, což bylo nezbytné zvláště za situace, kdy bylo vycházeno z toho, že žalovaný bydlí v nájmu, současně však bylo vycházeno z nijak podloženého sdělení žalovaného, jak vyplývá z karty zákazníka na čl. 13, že výdaje na bydlení včetně energií hradí 3000 Kč měsíčně, což je částka, která působí jako zjevně podhodnocená. V té souvislosti sice bylo v kartě zákazníka uvedeno, že žalovaný nemá výživou závislé děti, nebyly však již srozumitelně uvedeny, tím méně objektivizovány údaje o tom, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, zda a jak se tyto osoby podílí na nákladech, popř. zda jsou na žalovaného tyto (dospělé) osoby odkázány výživou. 21. Stejně tak jako zjevně podhodnocené soud hodnotí částku 3500 Kč, která rovněž nebyla nijak podložena a má představovat veškeré další výdaje žalovaného. Musí se přitom jednat jak o výdaje nezbytné, tak i výdaje pravidelné, je třeba zohledňovat přiměřenou částkou i výdaje nahodilé, neboť i s těmi je třeba počítat. Je třeba blíže zkoumat pravidelné měsíční výdaje na základní životní potřeby, jakými jsou strava či ošacení, je třeba ověřit případné nezbytné výdaje na zdravotní péči, je třeba zohlednit též zájmovou činnost. 22. Pokud poskytovatel úvěru dospěl k závěru o použitelném měsíčním příjmu 10 417 Kč (prostým odečtem příjmů a v kartě zákazníka uvedených výdajů), pak takový podklad pro posouzení úvěruschopnosti soudu nezbývá než hodnotit jako zcela nedostatečný, rozporný se základními podmínkami zkoumání úvěruschopnosti, jak na poskytovatele úvěru kladeny zákonem a konstantní judikaturou vrcholných soudů. 23. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 24. Ze smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Současně bylo platební historií prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 14 000 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 1000 Kč. 25. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 1000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 26. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 29. 6. 20022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2022, byla žalovanému odeslána dne 23. 6. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem (č. l. 31 spisu). Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 28. 6. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 27. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozic