43 C 270/2023-80 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 31. 3. 2023, převedeným do rejstříku C dne 25. 7. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 772,05 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky finanční prostředky převodem na účet ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil 8590,32 Kč, ve zbytku dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 6. 11. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 16. 11. 2023, přičemž tímto podáním současně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zákonného úroku z prodlení z částky 13 404,76 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení ve výši 3,25 % ročně, a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,74 Kč. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, výzvami, zesplatněním, oznámením o postoupení pohledávky, postoupením pohledávky, všeobecnými obchodními podmínkami. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 18. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 19. K tomuto nevyhnutelnému závěru dospěl soud na základě zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala ani příjmy, ani výdaje žalovaného, natož aby je objektivizovala listinami od třetích stran, jak odpovídá požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů. Žalobkyní tvrzené prověřování bankovních a nebankovních registrů nelze považovat za relevantní zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, kdy navíc i v tomto ohledu se jednalo toliko o obecný odkaz ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, aniž by žalobkyně prokázala, že lustrace registrů byla ohledně žalovaného skutečně provedena a s jakým výsledkem. 20. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 21. Ze smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Současně bylo žalobními tvrzeními žalobkyně prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 8590,32 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 11 409,68 Kč. 22. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do zákonného úroku z prodlení z částky 13 404,76 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení ve výši 3,25 % ročně, a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 20,74 Kč soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o.s.ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil. 23. Výrokem II. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 11 409,68 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno. 24. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 13. 1. 2023, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2023, byla žalovanému odeslána dne 9. 1. 2023, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem (č. l. 44 spisu). Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 12. 1. 2023, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 26. Výrokem III. byla žaloba co do zbývající části nárokovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty zamítnuta. 27. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v pom