43 C 340/2022-63 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 24. 6. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 16. 12. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 802 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 37 500 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 27. 1. 2023 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 13. 2. 2023, přičemž tímto podáním současně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8664 Kč a smluvní pokuty ve výši 478 Kč. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smlouvou o úvěru splatném ve splátkách, výpisy z účtu, dokumentací k postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou před podáním žaloby, podacími archy, předžalobní výzvou, upomínkou, opakovanou výzvou k úhradě a sdělením banky. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. 16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání, přičemž v doplnění žaloby k výzvě soudu žalobkyně sama uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nedisponuje, žádné důkazní návrhy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované nedoložila. 17. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, když k tomuto nevyhnutelnému závěru dospěl na základě zjištění, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána žádným způsobem, ve smluvní dokumentaci mezi stranami, a to v původní smlouvě ze dne [datum], rovněž ani v dodatku ze dne [datum], kterým došlo k dodatečné dílčí modifikaci smluvně sjednaných částek, nebyl ani odkaz na posouzení úvěruschopnosti, nebyly v nich ani žádné údaje s posouzením úvěruschopnosti související. 18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 19. Bylo prokázáno, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně vyplaceny finanční prostředky převodem na účet ve výši 37 500 Kč, jak plyne z výpisu účtu na č. l. 49 spisu – sdělení banky, které si soud vyžádal. Současně bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 11 308,18 Kč, zbývá tedy, aby žalovaná doplatila žalobkyni 26 191,82 Kč. 20. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8664 Kč a smluvní pokuty ve výši 478 Kč soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil. 21. Výrokem II. bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 26 191,82 Kč, tedy rozdíl mezi tím, co bylo žalované vyplaceno, a co nebylo žalovanou vráceno. 22. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 18. 2. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2022, která byla žalované odeslána dne 14. 2. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 24 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 17. 2. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila žalobkyni. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama žalobkyni sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 24. Výrokem III. byla žaloba co do zbývající části jistiny a nárokovaného příslušenství pohledávky zamítnuta. 25. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu. 26. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1433 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 500 Kč, kterými jsou příprava a převzetí