43 C 347/2022-68 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 9. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 21. 12. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 45 000 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila 1 550 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl žalované doručen dne 28. 11. 2022 a proti kterému žalovaná dne 9. 12. 2022 podala odpor, a to prostřednictvím obecné zmocněnkyně, která v rámci odporu dále uvedla, že ve stanové lhůtě nemůže podat vyjádření, neboť je od 17. 8. 2022 ve výkonu trestu odnětí svobody. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 6. 1. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 26. 1. 2023. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 16. 2. 2023, u něhož žalobkyně odkázala na žalobu a uvedla, že právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] byla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], vyplacena žalované v hotovosti částka 45 000 Kč, po prověření úvěruschopnosti žalované. Na pohledávku bylo ale uhrazeno pouze 1 550 Kč, zbytek uhrazen nebyl, a to ani přes výzvu, která byla součástí o postoupení pohledávky, ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně dále uvedla, že je připravena akceptovat přiměřenou výši měsíčních splátek dlužné pohledávky. 5. Obecná zmocněnkyně žalované u jednání odkázala na podaný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a uvedla, že si je vědoma uzavření předmětné smlouvy. Převzala ochranu zájmů své dcery, která je ve VTOS, není schopna říct, zda by mohla jednat o mimosoudním řešení věci, neboť vše je komplikované a aktuálně ani neví, co by měla dojednat a jaký výsledek by byl reálný. Pokud byla žalobkyní zmiňována výše měsíčních splátek 3000 Kč, v této výši by byly pro žalovanou obtížně uhraditelné, žalovaná by byla schopna měsíčně hradit částku 1000 Kč, avšak je si vědoma, že tato výše měsíčních splátek je pro žalobkyni nedostatečná. 6. Soud dále vycházel z listinných důkazů zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o zápůjčce, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k plnění a podacími lístky. 7. Soud předně zvažoval, zda jsou naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, přičemž shledal, že tyto podmínky v projednávané věci naplněny nejsou. Odpor byl sice co do obsahové stránky formulován poměrně velmi stručně, žalovaná odkazovala toliko na výkon trestu odnětí svobody, současně však dle poučení soudu ve stanovené lhůtě dle poučení soudu a v souladu s požadavky § 114b odst. 5 o.s.ř. sdělila vážný důvod, který jí brání ve vyjádření ve věci, spočívající v tom, že je aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody. 8. K tomu soud dodává, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání na základě procesní fikce uznání nároku podle § 153a odst. 3 o.s.ř. jsou natolik striktní, současně mají natolik dalekosáhlé účinky vůči žalovanému, že soudy jsou povinny při posuzování, zda byly naplněny podmínky procesní fikce uznání nároku, postupovat velmi obezřetně a zdrženlivě. 9. Pouze takový přístup je v souladu s požadavky esenciálního nálezu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 13/15, v němž Ústavní soud vymezil podmínky ústavně konformního výkladu právní úpravy rozsudku pro uznání, přičemž judikoval:„ Institut rozsudku pro uznání upravený v ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. není v rozporu s ústavním pořádkem, protože zákonná ustanovení umožňují ústavně souladný výklad. Při posuzování splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání je však nutno postupovat velmi uvážlivě, aby nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces žalovaného jen pro jeho nezkušenost či neschopnost zajistit si právní pomoc. S ohledem na ne právě vhodné označení rozsudku pro uznání, když žalovaný ve skutečnosti nárok neuznal, je pro větší důvěryhodnost rozhodnutí vhodné, pokud obecné soudy v odůvodnění jasně vysvětlí, že hlavním důvodem prohry žalovaného je jeho pasivita.“ 10. V nyní projednávané věci, při uvážlivém přístupu předepsaném Ústavním soudem, nelze mít podmínky pro vydání rozsudku pro uznání za naplněné, a to s ohledem na specifickou složitou situaci žalované, která je ve výkonu trestu odnětí svobody, i tak se snaží řešit své dluhy a dostát svým závazkům, a to za výpomoci své matky jako obecné zmocněnkyně, situace jí však brání v plnohodnotné a účinné ochraně svých práv. Současně nelze u žalované hovořit o pasivitě, jak je dle pokynů Ústavního soudu v citovaném nálezu dále třeba uvažovat, za situace, kdy žalovaná se i přes výkon trestu odnětí svobody aktivně účastní řízení jak podáními vůči soudu, tak i prostřednictvím své matky coby obecné zmocněnkyně. 11. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 22. Soudu byla předložena zákaznická karta, ve které se uvádí, že žadatelka je svobodná, má dvě vyživované osoby, žije v nájmu, je na mateřské dovolené a má tři zdroje příjmů. Její čistý příjem činí 5900 Kč, ostatní příjmy 2000 Kč a další čisté p